Kytarka

Film o rakovině a umírání. Nic převratného a nového, že ano. Nicméně originální je způsob vyprávění, s lehkostí, humorem a srdečností. Při prvním sledování v kině jsem nevěděla, zda jsem víc naměkko z příběhu, či ze záběrů točených v Amsterdamu, městě, ke kterému mám osobní vztah. Hlavní hrdinka čte, sama se i vyjadřuje jako kniha a v podpůrné skupině si najde podobně smýšlející osobu, ke které, ač se tomu brání, zahoří nefalšovaným citem. Smutná story je zde vyprávěná opravdově, bez potřeby falšovat jakékoli lidské emoce. Fault In Our Stars je jednoduše filmem, který si můžu pouštět dokola a stejně mě neomrzí. Jasných pět hvězd.

Dokument, který si na nic nehraje, neplýtvá statistikami a prázdnými řečmi, ale jde rovnou k věci. Na jatka, do cirkusů, laboratoří, arén i útulků. Všude tam nám ukazuje, jak zhovadilé je lidské myšlení, ta malost, která si žádá poslušnost od všech ostatních pozemšťanů. Trpte, vy děvky, my chceme jíst, bavit se, jíst nezávadné léky a chodit teple oblečení. Větší část filmu jsem měla hlavu v dlaních a občas se mi nechtělo věřit, jaké krutosti jsou lidé schopni... Vůči tvorům, kteří chodí po stejné zemi jako my (tedy, pokud nejsou zavřeni v klecích, že). Vůči vnímavým bytostem, které cítí bolest stejně, jako my. "Ze všech bytostí, které obývají zemi, je člověk tím nejohavnějším."

Znepokojivý dokument plný počtů, statistik a rozhovorů s představiteli eko-společností v čele s Greenpeace, které si lžou do vlastní kapsy. Prachy, prachy, a nic než prachy, tak proč hanit, co vynáší. Pár nových informací - odlesňování deštných pralesů kvůli palmáči není nic proti likvidaci zeleně kvůli živočišné výrobě; malochov zvířat je ještě větší zlo pro přírodu než velkochov. Jediná cesta je, být veganem. Meatless Mondays won´t do it. Bohužel ne se vším jsem dokázala souhlasit, mám za to, že i omezení spotřeby živočišných výrobků je lepší než se cpát denně salámy a burgery. Nicméně obecně všichni víme, že planeta je ve sračkách a když s tím nezačneme něco dělat (každý sám za sebe), bude to ještě horší. Tenhle dokument to jen ukazuje ve značně temných barvách.

Poněkud nechutná, ale o to užitečnější sonda k hlubinám oceánů a tomu, jak vypadají, hážeme-li do nich svůj s prominutím bordel. Tyhle dokumenty, ať už Cowspiracy, Home či právě Oceán plastů, nejsou v žádném případě kdovíjak příjemná podívaná, o to víc si ale člověk rozmyslí zakoupení každého dalšího kafe v plastovém kelímku. A propos, onen fakt, že tento dokument není úplně aktuální a už je to sedm let, co spatřil světlo světa, nutí k zamyšlení, jak to na dně oceánu asi vypadá dnes.

Všem vám, kteří trpíte strachem z výšek, doporučuji pečlivě zvážit, zda se na tento film opravdu chcete podívat. Nemluvím teď o jeho kvalitách jako takových (jedná se o výpravné povídání o člověku, kterému zemský povrch k procházkám příliš nestačil, a ztvárněné je to téma věru dobře), ale hlavně o emocích, které vyvolává. Plakat dojetím už jsem zvyklá, smutně kňourat, když se ve filmu stane tragédie, celkem taky. Ale abych u závěrečné scény bulela strachy a v duchu si říkala "proboha, ať už sleze, to se nedá vydržet", a abych se v noci po filmu vzbudila s pocitem, že padám, nu, to mám za sebou vskutku poprvé. Nelze než ohodnotit čtyřmi hvězdami - silný příběh, emoce, herecké výkony a... a... kameru. Uff.

Film podle skutečné události, pojednávající o čtveřici mladíků, které svede dohromady náhoda a touha postavit a vypálit vzhůru k nebi raketu. Děj se odehrává v městečku, které nežije ničím jiným, nežli těžbou uhlí, a pro mladého muže zde vesměs neexistuje jiná kariéra než ta těžařská. Homer Hickam, kterého výborně ztvárnil mladičký Jake Gyllenhaal, se nadchne pro fyziku a výpočty a navzdory despotickému otci, který má oči jen pro svého druhého syna, dokáže přemoci nástrahy, které mu nevlídný osud klade pod nohy, a ukáže světu, co jsou Rakeťáci z Coalwoodu zač. Výborný film. Dala bych pět hvězd, ale zdálo se mi, že spousta informací se pouze mihla kolem a film byl na můj vkus celkem zestručnělý. Chápu nicméně, že v případě vysvětlení veškerých okolností by film netrval 108 minut, ale tak 300 :) Nu, každopádně, ty čtyři hvězdy si po právu zaslouží, jakož i povinně ukápnutou slzenku při samém závěru. Mlask.

Super! Hukot! Vodlét! Když se to vezme kolem a kolem, Klub sráčů je v podstatě hovadina o ničem, nicméně její geniální překlad a legendární hlášky vstoupily do dějin minimálně v rámci úzkých, žánrově zaměřených skupinek. Limonádička o pubescentních chlapcích, jejichž největším přáním je neustálý přísun žhavého sexu a kteří se toho snaží docílit různými způsoby. Tohle je jeden z filmů, který bych se svými rodiči určitě vidět nechtěla, ale který jsem viděla minimálně padesátkrát a pořád mě baví :)

Co je horší? Úlet na jednu noc, nebo setkání s dávnou láskou, která zažehne starý oheň? Vkusné vyprávění o jedné jediné noci, během které se dvěma až čtyřem lidem změní život. To, co bylo na začátku filmu nerozbořitelné a pevné jako skála, dostane pár pořádných trhlin a je jen na divákovi, aby posoudil, který z prasklých džbánků se dá ještě slepit a který už je rozbit napořád. Emočně velmi silná záležitost.

Oslepneš-li, přijdeš o zrak, ale ne o vnímání samotné. "Slepá" je silný příběh prokládaný záblesky z minulosti (pravděpodobně) a poněkud paranoidními představami hlavní hrdinky, jehož děj se postupně doslova kroutí a s ním i divákem vnímaná realita. Po skončení jsem deset minut seděla s pohledem upřeným do absolutního blba a snažila se pochopit, co se mi tento film pokoušel sdělit. Není to snímek, na který byste se podívali dvakrát, ale i napoprvé vás natolik vtáhne, že ani závěrečné titulky nemusejí nutně znamenat, že pro vás film skončil.

Špičák je jedním z filmů, kde je kroucení reality a toho, co známe, dovedeno do naprostého absurdna. Ať se jedná o slovní zásobu, strach z určitých živých tvorů nebo pojetí sexuality, tento film se snaží vyvrátit veškeré normy, které ve světě existují, a nahradit je vlastními pravidly. Upřímně, filmy, nad kterými musím přemýšlet, mě nesmírně baví, nicméně toto dílko je pokroucené natolik, že ať se snažím pochopit pohnutky autorů sebevíc, nejspíš se mi to nikdy nepodaří :)