Cafú

Z původně zamýšleného liberálně laděného kousku se stal nástroj nejhoršího fašismu. Snímek vám ve své nebetyčné subjektivitě vnucuje svůj ultra super názor a nedovolí člověku utvořit si nějaký jiný nebo dokonce vlastní pohled na věc. Film též divákům vnucuje vlastní vidění Ginsbergova díla za pomocí velmi amatérsky vyvedené počítačové animace, pecka. A když bych si měl utvořit názor na samotného Ginsberga prostřednictvím tohoto snímku, musel bych ho považovat za pouhýho pozéra. Kvílel jsem.

Jasně. Neskutečně vykonstruovaná dramata s prvky mysteriózna (nebo jak to říct), kdy je divákem manipulováno a nehraje se s ním úplně fér hra, patřila spíše do devadesátých let, ale u tohoto precizně režisérsky propracovaného kousku jsem se fakt nenudil a nechal jsem se vodit za nos celkem rád. Potěší i zjištění, že postrockové legendy Godspeedyou!Black Emperor a Silver Mt. Zion se pomalu stávají profi-soundtrackovými kapelami... SPOILER Snové řešení je ale fakt již trošičku scénáristicky vyčpělou a lacinou fintou, na to přišli už v Dallase, takže příště zcela jistě netoleruju, ani kdyby sám mistr Troška přestal točit "filmy"!

Vinterberg je již nějakou tu dobu bezpečnou zárukou toho, jak vám přivodit smíšené pocity vedoucí povětšinou k hlubší depce. Přesně takové pocity jsem měl z Rodinné oslavy, měl jsem je u geniálního Miláčka ráže 6,65 a nyní Submarino není vyjímkou. Na hlavní hrdiny se lepí takové životní exkrementy, až Vám to přijde skoro podezřelé, že tohle může potkat dva lidi, v tomto případě dva bratry, kteří se spolu setkávají už jen na pohřbech nebo ve vězení. Vinterberg se pokouší o chladnou sondu do života sociálně slabších lidí a fetek... Jasně kolikrát jsme toto klišé slyšeli, ale ono to asi zřejmě není od věci vidět čas od času příběh tohoto rázu, ikdyž je to klasická festivalovka, která se zavděčí divákům i zároveň kritikům. Režisér odvedl dobrou práci a symaptická postava staršího bráchy mne nutí dát za čtyři hvězdy.

Ikdyž jsem se na film těšil hodně hodně, tak musím trapně konstatovat, že to na výpravnost a syrovou McCartyho poetiku zdaleka nemá. Tuhle věc jsem považoval za takřka nezfilmovatelnou, protože jsem nevěřil, že dětského hrdinu bude moct někdo věrohodně zahrát a je fakt, že mi moc dětský herec nesedl. Viggo je ovšem frajer a scenérie postapokalyptické Ameriky je místama opravdu dech beroucí. Silné tři hvězdy za odvahu zfilmovat Cestu.

Velmi dobrodružný a napínavý válečný film, který mě dosti bavil. Stará škola obohacená tehdy novým trendem politické korektnosti, čekejme tedy postavu emancipované ženy a černocha. Ovšem dnes by se tam do příběhu nějak vměstnal i homosexuální desátník a asiat detonátor.

Poslední čtvrthodina filmu je ovšem za plnej počet.

konečně, na anděla už sem byl fakt alergickej

Dechberoucí dílo předního vietnamského režiséra plné lidské krutosti, šílenství a nesmyslného násilí s neuvěřitelně skvělým výběrem hudby (Silver Mt. Zion, Radiohead, Santaolalla...), které nám odhaluje tu nejhorší stránku lidské povahy opravdu originálním způsobem (pomalé záběry kamery, zvláštní střih, symbolické scény či scény, které s celkovým příběhem nemají vůbec žádné dočinění). Trochu mi to svou intenzivní tíživou atmosférou piřpomenulo filmy A. G. Iñárrita.

hubenej poirot :D

rozhodně nenosim rovnej kšilt na stranu, zlatej řetěz po tygrovi mikea tysona a vytahaný triko po mym nehubenym dědovi, ale každopádně zastávam názor, že jediná muzika na český scéně, která se dá dneska ještě poslouchat, je česká forma hiphopu. nejenže je inovativní, inteligentní, upřímná a v neustálym vývoji (tedy člověka dokáže pořád a pořád překvapovat), ale je též neuvěřitelně přesným obrazem dnešního čecháčkovskýho konzumního stylu života a svým dekadentnim přístupem na něm nenechává nit suchou. přitom však neužívaji bezvýchodnou plochou kritiku dnešních protestsongařů se světozachraňovacími komplexy, ale používají kouzlo parodie a originálních slovních obratů. navazují tak možná na různé dekadentní vlny, kterých v české literatuře nebylo málo od dob takových gellnerů či šrámků. tahle česká hiphopová scéna je dnes zejména zastupovaná všeuměleckou skupinou biggboss, která se postupně vyrekrutovala z české grafitti scény devadesátých let a možná díky tomu nemůže být člověk překvapen jejich obrovskou kreativitou a tudíž výsostnym postavením v českých luzích a taky hájích. takže mne tento dokument jednoznačně zajímal a navzdory zdejšímu nízkýmu hodnocení mě mile překvapil.