Tristaver

Surikaty jsou nádherná zvířátka žijící v krásném prostředí. Dokument je natočený velice příjemně pro celou rodinu a právě nad roztomilými tvářičkami a unavenými pády surikat za veder se budete rozplývat. Bohužel film místy nudí a celkově asi 30% stopáže jsou de facto hluchá místa. Paul Newman byl moc příjemným vypravěčem.

Na jedné straně trapně přehrávající Cox, na druhé straně úplně prkenný Dano. Příběh plytký, scénář taktéž, režie absolutně obskurní. Na jednoduchý film poměrně propracované prostředí, za to 1*.

Oblíbená postava: Molly Brown (Kathy Bates). Po letech vyhýbání se Titaniku v televizi si nakonec Titanic našel cestu do mého počítače. Romantické filmy nejsou moje parketa, takže ty primární emoce, které má Titanic vyvolat, se u mě zrovna neprojevily. Na rozdíl od Avatara, který je na jedné straně úžasnou vizuální orgií, ale na druhé straně neskutečně slaboduchým, prvoplánovým a černobílým snímkem, v Titaniku Cameron dokázal, že má cit pro práci s postavami - viz Kate, která prochází velice realistickým vývojem, kterému se dá věřit. Nechápu, jak se mohl Leonardo kvůli tomuto filmu stát nějakým "Bravo boyem", když mi tady rozhodně jako nějaký hezounek typu Zac Efron vůbec nepřijde. Úplně nádhernou postavou je Molly Brown ztvárněná Kathy Bates. Přesně takhle realistická postava tam sedne a je neskutečně vtipná a zábavná. Celkově mi Titanic přijde příliš dlouhý a přehodnocený, přesto chválím herecké výkony, režii, efekty a výpravu. Scénář pokulhává. Za mě slabší 4*.

Fountain je ošklivé káčátko v krásné skořápce. Pokud bych měl hodnotit pouze výpravu, krásu exteriérů, výkon Jackmana, pak bych šel s hodnocením daleko výš. Jenže kamera, režie a hlavně scénář (!), který je absolutně bez hlavy a paty, tak musím jít zase dolů. Tenhle film nefunguje a dokud bude Aronofsky pořád jenom hystericky útočit na city diváka, tak to fungovat nebude.

Oblíbená postava: Cassidy (Marisa Tomei). Na začátek trochu subjektivity. Před Wrestlerem jsem zhlédnul Requiem a Fountain, přičemž oba dva považuji za silně nadhodnocené. Requiem hraje nechutně na city diváka, Fountain je soubor nepochopitelných žvástů trvající půl druhé hodiny. Čili jsem si uvědomil, že pokud mě ani Wrestler nepřesvědčí o svých kvalitách, pak hodlám ignorovat i Black Swan. Nicméně přišla velice hřejivá sprcha. Wrestler je velice příjemný film, u kterého bych buďto řekl, že jej nemohl natočit Aronofsky, nebo jako režisér Aronofsky konečně dospěl a poučil se z chyb. Na začátek musím Wrestlerovi vytknout kameru. V momentě, kdy už popáté vidíte deseti až patnáctisekundový záběr pouhých Rourkových zad, kterak kráčí obchodem, šatnou, chodbou - nebo čímkoliv jiným, začíná to dost výrazně iritovat. Na druhou stranu jsem moc rád, že snímek neopakuje záběry pořád dokola jako předchozí filmy Aronofského. Wrestler je točený na svůj sub-žánr dosti netradičně, čekal bych, že vztah Randyho k dceři bude více pitvaný, ale nebyl, a funguje to výborně. Aronofsky má cit pro vytváření postav a dlouhou dobu se zdálo, že pro nic jiného. I to Wrestler vyvrací a ukazuje, že má stejně tak cit pro vykreslení prostředí, zvláště interiérů. Snímek v divákovi vykouzlí širokou škálu emocí, z nichž ty nejvěrnější jsou úsměvy při Randyho práci v lahůdkách. Závěrem: Aronofsky částečně odskočil od svých dosavadních režijních mechanismů a funguje to zatraceně dobře. Mickey podal oscarový výkon; stejně tak Marisa. Věřím, že od Wrestlera bude Aronofsky natáčet lepší a lepší snímky, které nebudou jenom hystericky hrát na city, ale ukážou i víc.

Oblíbená postava: Mikael Blomkvist (Michael Nyqvist). Jediný prvek, který mě odrazuje od udělení snímku plný počet, je úvodní čtvrtina filmu, která se zbytečně vleče. Jakmile se Mikael dostane na ostrov, film se konečně začne rozjíždět a s příchodem Lisbeth pak příběh jen graduje. Zápletka je perfektní, podporovaná brilantním scénářem, výbornou režií a velmi dobrou kamerou. Veškerá dílčí rozuzlení se dají jen sotva předvídat, a tak snímek zůstává ve všech ohledech skvělou detektivkou. Nyqvist je výborný herec, do své postavy se vcítil a patří k hrdinům, kterým člověk zkrátka rád fandí. Rapace si stejně tak svoji silně specifickou roli viditelně užívá a dokáže diváka přesvědčit o svém herectví. Vedlejší postavy jsou zahrány kvalitně a nenašel jsem žádný případ nějakého přehrávání. Za mě lepší čtyři hvězdy.

Oblíbená postava: Marcus Wright (Sam Worthington).

Oblíbená postava: Dale (Woody Harrelson)

Jediný film v mém životě (který jsem sledoval na DVD), jenž jsem zcela znuděně vypnul po půlhodině. Sorry, Bobe, tohle nevyšlo.

Oblíbená postava: Slaughtery (Barry Pepper). The 25th Hour byl mně vždy takovým prokletým snímkem. Když jsem se na něj díval poprvé, měl jsem špatnou verzi titulků, pak přišla špatná kvalita obrazu a když jej konečně promítala TV Nova, usnul jsem. Teď, po asi dvou letech rozhodného ignorování, jsem měl tu čest a potěšení 25. hodinu zhlédnout. Je to film bez zvratů, přesně nalinkovaný, bez možnosti se nějak rozvíjet. Film s nijak výjimečnou režií, která by diváka zvedla ze sedadla. Film se zvláštním námětem a průměrným scénářem. Co je tedy to, co 25. hodinu činí výjimečnou a tak kvalitní? Role a jejich herci. Norton, Pepper, Hoffman + Dawson a Cox. Nikdy jsem neviděl, aby film dokázala táhnout hned trojice hereckých výkonů, z nichž ten nejlesklejší je ten Pepperův. To, jak se Barry zhostil svojí postavy, je nezapomenutelné. Starý mládenec, který udělá všechno pro přítele - dá se vést polemika o tom, zda to není paradoxní. Díky Pepperovi můžeme vidět, že to evidentně možné je. Hoffmanův částečně pedofilní učitel, který vede psychické schizma mezi "láskou", nebo spíše touhou, a na druhé straně rozumem, který mu dává jeho vzdělání. No, a samozřejmě sám Edward Norton, herec par excellence. Chameleon, který od je od sympatického drsňáka nucen přejít do pozice zlomeného člověka, na kterého čeká vězení. Kvalita jeho herectví se dá poznat právě v momentě, kdy se na konci filmu rozpláče ve svém bytě. Právě tam je vidět přerod jeho postavy, ta schopnost kvalitního hollywoodského herce ukázat více, než jen odříkaný text. Závěr: 25. hodina mírně zklame ve scénáři a režii, ovšem oslní kvalitní kamerou, sofistikovanými dialogy a hlavně hereckými výkony, které jsou opravdu mimořádně na výši.