Seti

Tak tahle africká vodácká romance odehrávající se mezi peřejemi, komáry a krokodýli šla hodně mimo mě. Celkový příběh by mi ani tak nevadil, jako spíš fakt, že jsem ústřední dvojici vůbec nepronikl pod kůži a jejich na můj vkus dost překotně se zrodícímu vztahu neuvěřil. V důsledku toho mi pak to veškeré oldschoolové cukrování přišlo až naivně trapné. No jo, ne všechno může mít kouzlo jako Casablanca.

Event Horizon se řadí do stejné skupiny filmů jako např. nesmrtelní Vetřelci, kdy se skupina průzkumníků vydává prozkoumat odmlčivší se respektive ztracené vesmírné plavidlo, jež mělo za úkol ohledat neprobádané končiny univerza. Samozřejmě nic neprobíhá podle plánu a zanedlouho se z průzkumné mise stává boj o holý život. Úvod Event Horizonu je výborný a nabízí vše, co od podobného filmu čekáte - hutnou atmosféru, charismatické hrdiny (Morpheus rulezz) i dostatečně interesantní zadání mise. S postupem času a se stalé více se odkrývající zápletkou sice začne film trochu sklouzávat k béčkovosti, a i navzdory ne zcela uspokojivému hororovému rozuzlení jsem byl s Andersonem ve výsledku spokojen. Měl by ses Paule už vysrat na zpomalenou onanii v Resident Evilech a chopit se opět něčeho podobného...a klidně si tam můžeš obsadit Milu, aby se neřeklo.

Variace na 15 let starého Zorra bez Zorra, sexy Catherine Zety-Jones i cool Hopkinse, zato s béčkovým Jackem Sparrowem a zcela zapomenutíhodným zbytkem. Víceméně musím potvrdit většinu kritiky, kterou The Lone Ranger schytal - je to dlouhý, je to tuctový, místy je to nuda (především ke konci), hlavní hrdinové i záporáci jsou nevýrazní, Depp je s recyklováním své nejslavnější postavy už otravnej, jo a je to kurva dlouhý! Tak jednorozměrnému a plytkému scénáři by bohate stačila hoďka a půl, ovšem tvůrci pletli a pletli, až z hovna upletli dvouapůlhodinovej bič. Nejsmutnější na tom je, že se celou dobu jen klouže po povrchu hlavní dějové linie, v níž přesto zůstávají pořádné nedořešené díry, a vedlejší postavy či linky zůstávají zcela nevyužity. Kritika scénáře u letního blockbusteru by se pravda někomu mohla zdát trochu malicherná, a proto je třeba vzít v potaz i další důležitou stránku, kteroužto je popcornová pastva pro naše oční bulvy, a té je v Lone Rangerovi dostatečné množství. Verbinski se tak opět zachraňuje parádní akcí, kterou mají prostě s Hansem Zimmerem v paži, a činí tak z Lone Rangera koukatelnou záležitost v brain off módu. Kdyby celé tohle divadlo stálo polovinu budiž, ale 250 mega?!...hmm tuším, že u Disneyho vytáhli ze sklepa špalek.

Některé momenty nebyly špatné a několik jich mělo dokonce až falloutovský feeling (postokupační vesnice v horách), ovšem základní stavební kameny celého příběhu stály za hovno. Tak především vůbec nedávalo smysl, jakým způsobem mohla dotyčná emzácká rasa ovládnout naši planetu. Z filmu to vypadalo tak, že někam přijeli mírumilovní neozbrojení "Hledači" v bílých kvádrech, všichni lidi se znich posrali, začali zdrhat a nebo se zasebevraždili. WTF? Mluví se tam sice o prohrané válce, ale já a myslím, že ani autorka předlohy si jí neumí dost dobře představit. V důsledku nastíněné povahy alienů je pak nemožné v nich vidět jakoukoliv hrozbu a bašit tvůrcům ty rádoby adrenalinové honičky, kde jde hrdinům těžce o život. Pokud se divákovy nepodaří, stejně jako mně, se tohoto pocitu zbavit, bude mu valná většina filmu připadat jako těžká demence. Dalším průserem je samozřejmě nový milostný teen trojúhelník vyšperkovaný podobně hlubokými dialogy jako ten twilighťácký, který v divákovi po chvíli mocně začne posilovat chuť vydlabat si mozek lžící. Vzhledem k faktu, kolik prachů Stephenii Meyer podobné literární průjmy vynášejí, tak je asi nesmysl po ní chtít, ať se vrhne na něco jiného, ovšem můžeme doufat, že neúspěch The Host alespoň přibrzdí převod jejích klenotů na stříbrné plátno. Tentokrát mě zlákalo sci-fi a Saoirse Ronan a opět to byl těžký ústřel.

Jaký to hřích promrhat tak skvělý námět na tak uchcanou cukrovou vatu! Proti romantickým filmům vážně nic nemám, ale tohle si přímo říkalo o nějaký pořádný sci-fi thriller s nosnou zápletkou a našlapanou akcí. Solanas nám místo toho nabízí romantickou klasiku "zakázaná láska mezi chuďasem a dámou z vyšší třídy, jež nakonec překoná všechny společenské překážky, politická nebezpečenství...i gravitaci?!" (no tak přeci je jen ta klasika trochu pocukrovaná). Problém je ovšem v tom, že to bohužel mezi ústřední dvojicí téměř nejiskří, jejich poznávání i znovupoznávání je příliš překotné a zkratkovité a celkově mi přišel jejich vztah takový mdlý a bezšťavnatý. Hlavním lákadlem proto zůstává načrtlý bipolární svět, který sice má své mouchy a díry v logice (fyzice), ovšem z jeho potenciálu by šlo vymáčknout setsakra hodně. Takhle mi to přišlo jako souložit třiceticentimetrovým penisem nafukovací panu.

McClaneovi to prej posledně moc nešlo a Casey "kurva" Rybaka už bysme našli tak leda v prasečáku. Co to znamená? Že za ně musel vzít nakopávání teroristickejch prdelí, likvidování jadernejch raket a zachraňování americký vlajky anglickej majordomus Gerard. A vedl si setsakra dobře! Kdo má chuť na pravou starosvětskou devadesátkovou akci se vším patosem co k ní patří a nechce se mu oprašovat klenoty žánru v poličce, tak rozhodně Pádem Bílého domu neprohloupí.

Hodně fajnová záležitůstka nabitá pozitivní energií a optimismem, která má něco přichystáno pro každou věkovou skupinu, takže doporučuji i starým a postarším. A poselství? (protože každý animák nějaké má) Ano, už jsem několikrát slyšel, že ne všechno nové je špatné a ne každá změna je nutně k horšímu, ale přesvědčit o tom zarytého pesimistu mého ražení je asi nad síly všech animáků na světě a v přilehlém okolí :-)

Upoutávky se tvářily fakt našlapaně, ale nakonec se bohužel z Epicu vyklubala podprůměrná tuctovka, na které mě nebavilo téměř nic. A proč že to byla taková nuda? Jedná se totiž o bohapustou vykrádačku slátanou ze všemožných rodinných, dobrodružných a fantasy motivů viděných xkrát dříve a xykrát lépe. B třídu na animákovém poli následně podtrhuje ubohoučký plochý scénář, nesympatické postavy, zcela infantilní (ne)humor a naprostá bezkrevnost výsledného celku. K čemu pak je prvotřídní vizuál a několik solidních akčních momentů, když nemají v podstatě čemu sloužit? Epic je jednoznačným zklamáním a zcela zaslouženou dírou ve Foxovské prkenici.

Ach jo, už mě pěkně serou holywoodský prohlášení typu "Vracíme se ke kořenům", což v překladu znamená vobšlehnutí úplně prvotního filmu série jen tu a tam s většími či menšími (spíše menšími) změnami. Nový Riddick mi tímhle konceptem připomněl Predátory - základní kameny byly stejné jako u Pitch Black jen sem tam něco malinko tvůrci pozměnili či přidali a výsledek je stejně rozpačitý. Jsem hodně rád, že to největší vesmírný drsoň a můj oblíbenec nakonec skutečně dotáhl opět na plátno, ale pro mě je jeho třetí zastávka rozhodně ta nejslabší. Snaží se totiž zkombinovat prvky z obou předchozích filmů, což moc nešlape. Pitch Black sázela především na prvek napětí, překvapení a béčkový scénář dávající smysl, The Chronicles of Riddick zase na macho akci a hloubší představení Riddicka jako ultimátního zabijáka, no a Riddick se snaží všechno zkombinovat. Máme tu tedy ultimátního zabijáka na osamělé planetě, kde se v podstatě děje totéž co v prvním filmu, akorát tomu přihlíží banda lovců odměn. Totožná základní kostra je jen obalená daleko dementnějším scénářem a céčkovými dialogy, přičemž některé dějové zvraty jsou...zarážející. Všechno tak drží nad vodou samotný Richard B., který je prostě nejdrsnější chlapík v celém vesmíru a to i jako Trosečník. Musím ale přiznat, že jsem spíš lehce zklamán a tu půl hvězdu přihodím Vinu Dieselovi za jeho buldočí snahu udržet tohohle sympaťáka při životě. Příště prosím spíš něco ve stylu Escape from Butcher Bay.

Po skvělém District 9 a nabušených trailerech jsem se na Blomkampovu novinku hodně těšil a očekával další parádní sci-fi s nějakým tím sociálním přesahem. Bohužel to tentokrát Neill dotáhl někam na půl cesty. Když vezmu nejprve pohled na formu, tak z digitálu sice občas zatrčí lacinost, ale za ty prachy rejža opět kouzlí neuvěřitelným způsobem a Elysium balí do impozantního vizuálu, přičemž ho zároveň zasazuje do velmi interesantního prostředí. Akci sice občas kurví roztřesená kamera (ano, i Blomkamp podlehl tomuhle nepochopitelnému šílenství), ale jinak jsem byl celkem spokojen a několik scén je vyloženě lahodných. Kde tedy Elysium troskotá? Ano, je to scénář, který se bohužel moc nepovedl. Už z upoutávek bylo jasné, že nepůjde o žádné hlubokomyslné filosofické cvičení, ovšem realita je taková, že scénář je jednoduchý jak bulharská striptérka, děravý jak ústa staré ženy a místy dementní jak barová uklizečka. Je to škoda, protože casting se povedlo poskládat velmi dobře (no až na výjimky, že jo Jodie) a postavy mají potenciál, ale nemají prostě co hrát. Elysium totiž navzdory solidní atmosféře postrádá jakoukoliv nosnější zápletku, jež by nebyla ultra klišé a dokázala překvapit nebo nejak zásadněji zaujmout. Blomkamp tak divákovi nabízí Kinder vejce bez toho žlutého uvnitř. Snad to příště bude zase lepší.