PowPow

Když jsem byl malý, přišlo mi to pěkně strašidelné. A teď po letech doceňuju ještě skvělého Ondřeje Vetchého.

80% si to nezaslouží ani náhodou, ale je to motivační hodnocení. Oproti posledním televizním pohádkám ČT poslední doby jde o skoro veledílo. Zajímavé je, že poslední, co mi přišlo sledovatelné, byl Janákův Korunní princ. Tohle mělo děj, nebylo nudné, obsazení bylo sympatické (hlavně Langmajer mě překvapil) a celkově měl Nejlepší přítel "hlavu a patu". Oproti S čerty nejsou žerty je tahle pohádka nesrovnatelně níž - tady totiž nápad s lidmi neznalým čertem na zemi vůbec nevyčerpává svůj velký potenciál. Srovnatelné to není ani s vynikajícím Andělem páně 2. Ale i tak mě to zabavilo, přestože podruhé už asi fakt ne.

Dost možná nejlepších 25 minut němého díla vůbec. Těžko vyzdvihovat nějaký moment, když Atkinson sází jeden neskutečný gag za druhým. Letos o Vánocích si to pustím znova. Merry Christmas, Mr. Bean!

Kdybych to viděl dřív, než Klub sráčů, asi bych hodnotil výš. Tam jsou všechny gagy tak neskutečně trapné a bizarní, až se u toho královsky bavíte. Tady to ale není úplně dotažené (až na pár scén, např. když Steve na vlastní svatbě vyjede po Evě Mendes), ačkoli hlavní hrdinové si s Kevinem a Perrym ve své debilitě nezadají. Na druhou stranu musím přiznat, že po zhlédnutí mi melodie What is love ještě dost dlouho hrála v hlavě.

Film jsem si pustil s očekáváním, že by mohlo jít o něco podobného jako neskutečně zábavný Big Nothing. Nebylo to špatné, ale bohužel ani dobré, a to je na tak skvěle obsazené dílo zklamáním. Úvodní představení ústředního tria tam nemělo být - všichni se prezentovali jako rozumní lidé, čímž mi udělali zcela mylný první dojem a pak jsem měl problém si zvyknout na to, že jsou to vlastně blázni (zvlášť u Dalea). Hrdinové jsou stejného schématu, jako např. u Pařby ve Vegas: jeden free, jeden ušlápnutý skeptik a jeden pošuk, což celkem fungovalo. Bohužel je ovšem celý děj nedomyšlený. Až do konce jsem čekal, kdy se příběh víc zaplete a rozjede, stojí to ale jen na ztraceném mobilu, a to je na crazy krimikomedii slabota. Jednotlivé gagy nebyly nijak moc zábavné, respektive ty nápady mohly mít mnohem nápaditější vyústění. Zachraňuje to skvělé trio šéfů v čele se Spaceym (jen se modlím, aby ho MeToo definitivně nepřipravilo o kariéru) a Jamie Foxx, který mohl klidně dostat víc prostoru. Škoda, skvělý nápad, ale nevyužitý potenciál.

V moderní kinematografii nevídaný úkaz, založit seriál (nebo film) na němé grotesce. Britský kult, kterému se pro mě osobně žádný zámořský komediální seriál nikdy ani zdaleka nevyrovnal. Žádné vztahy, vážnosti, rádobyvtipné hlášky - prostě jen Atkinsonův gumový xicht a naprostá infantilnost. Je skvělé, že tvůrci i přes obrovskou popularitu nešli na kvantitu (kvalita by nepochybně podstatně klesla) a vytvořili sice jeden díl za půl roku, ale zato pokaždé pořádný nářez srandy, stvořený hlavnímu protagonistovi přímo na tělo. Řekl bych, že kousek pana Beana je svým způsobem v každém z nás.

Po příběhové stránce to je od začátku do konce předvídatelné. Vtipné to bylo, i když i po této stránce existují lepší animáky. Je ale třeba říct, že tomuto bojovému umění převedení do animovaného světa prospívá, protože se není třeba omezovat fyzikou a zároveň to nevypadá přehnaně. Choreografie jsou extrémně působivé, zvlášť akce předvedené hadem či kudlankou. Pohyby všech postav jsou rychlé a do detailu propracované a to jakožto fanoušek jak wushu, tak filmů o něm, musím ocenit. Vizuálně vynikající a hudební doprovod taky perfektní.

Vůbec jediný Beanův kousek (a to do toho počítám oba filmy i všechny možné vystřižené scény), který mě vůbec nerozesmál. Oproti skvělé svatbě byl pohřeb bez nápadu, Atkinson se tam jen tlemí a dělá blbosti kolem rakve, nicméně tyhle nápady už byly v seriálu i filmech mnohokrát vyčerpané.

Nebylo to ani z desetiny tak geniální jako seriál, asi proto, že film je na tuhle zábavu moc dlouhý formát. Seriál je nejlepší v tom ohledu, že je jeho každá minuta promyšlená a neexistují v něm hluchá místa. Tady jich bylo víc. Na druhou stranu, pár skvělých scén (zničení obrazu je sice dost primitivní humor, ale přesto mě dokreslená hlava i po letech rozesměje) to celé zachraňuje a i herec v hlavní vedlejší roli je dobrý.

Definice spojení "investigativní žurnalistika". Způsob, jakým Brügger vyšetřuje, nemá obdoby, a za to si zaslouží plné hodnocení - stvořil jeden z nejnetradičnějších dokumentů. Vedle toho, že má opravdovou odvahu, si navíc roli evidentně užívá.