TomQ

Šílený, Maximálně šílený film. V akčních scénách často nepřehledný a chaotický, děj vlastně (téměř) neexistuje, ale nářez to je :-)

Vizuálně velmi poutavý film, který ale bohuže jinak nemá co nabídnout. Vizuální orgie jsou tak úchvatné, že to dokonce stačí i na 3 hvězdičky. Snad každé políčko filmu by se hodilo jako obraz či pozadí plochy na počítači. Pochopitelně nečekejte realitu, hra světla a stínu je extrémně přehnaná - a právě proto tak efektní. Jinak je ale film úplně prázdný... Násilí je vyobrazeno velmi nereálně - krev cáká z každé rány takovým způsobem, že divák nabude dojmu, že staří Peršané a Řekové byli ve skutečnosti balónky naplněné červenou tekutinou. A nesmírným způsobem je nadužíván efekt zpomaleného záběru seknutí mečem do [doplňte_libovolnou_část_těla] spojeného s krvetryskem. To je zajímavé možná 5krát, efektní možná 10krát, ale pokud je zpomalení použito v 50 % případů, je už to moc... Děj ani hodnotit nelze (téměř neexistuje), postavy také ne (vše je velmi nadsazeno a posazeno až do karitakur).

Zajímavá tématika a prostředí, bohužel trochu nezáživné zpracování, které jde málo do hloubky. Ocenil bych více detailů a méně osobního života aktérů. Hodnoceno po 2 dílech, zatím se na další těším.

Nová řada pořadu (2017) s názvem Mise nový domov prozatím ukazuje na můj vkus až přehnaný tlak na dojemnost příběhu rodiny, slz je tam až moc a je to hodně přeslazené. Cíl pořadu je nepochybně chvályhodný a pokud si produkce opravdu pohlídá, že ty příběhy jsou pravdivé, pak tomuto formátu fandím. Tereze Pergnerová se zde jako moderátorka asi hodí, protože je hodně empatická a ty rodiny si ji během natáčení asi opravdu oblíbí. Bohužel já osobně ji v roli moderátorky rád nemám, prožívá to na můj vkus až příliš. Nemůžu ale dát více než 2 hvězdičky, protože mi vadí, jak nás štáb zbytečně tahá za nos. Například sledujeme rodinu snídající v kuchyni starého bytu, v tom se otevírají dveře a nečekaně vchází Tereza P., aby překvapené rodině oznámila, že vyhráli účast v pořadu. To by vše bylo v pořádku, kdybychom ovšem tu snídající rodinu nesledovali ještě před vstoupením moderátorky do pokoje - neboli kamera se štábem už tam dávno je! Podobné hrátky hodně snižují význam slova "realita" ve spojení "reality show" A to, že je možné za 5 dní stihnout rekonstrukci domu včetně drastického bourání a přistavování příček, zazdění vchodových dveří, přístavby kompletně nové verandy a vybourání nových vchodových dveří, vybourání nového okna, nového omítnutí zvenku i zevnitř, nových podlah, vymalování pokojů, nového nábytek včetně kuchyně, kompetně nové koupelny včetně úpravy rozvodů vody, nových rozvodů elektřiny, nových kamen s novým vedením připojení do komínu atd..., tak tomu přece nemůže věřit nikdo. To by přece nešlo stihnout ani bez uvažování nezbytných technologických přestávek (ne, opravdu není možné malovat zeď, na kterou jste tentýž den natáhli omítku). A barák by musel být 24 hodin denně tak nacpán dělníky, že by se umačkali. Jsou tyto lži opravdu nutné? Byl by pořad o tolik horší, kdyby prostě řekli, že rekonstrukce trvala měsíc? Tahání diváka za nos mně vadí hodně, ale většina diváků z cílové skupiny si toho asi ani nevšimne. Za námět pořadu dávám *****, za přílišný tlak na dojemnost snižuji na ****, za zbytečné lhaní ubírám další 2 hvězdičky.

Ano, je to propagandistický film socialismu. Ze všech stran čiší neuvěřitelný optimismus, všichni se nadšeně rekreují, ale přitom v nich neusíná nezvladatelná touha pracovat pro svůj milovaný národ i ve volnu a zadarmo. Uctívaní jsou především řemeslníci a dělnická třída obecně (parta havířů, huráááá). A děj by se vlastně dal shrnout do jedné krátké věty (napravení nerudného Anděla). Ale pokud se člověk od toho všeho dokáže oprostit a nevnímá tu politiku (nebo to dokáže vnímat i jako satiru, protože chvílemi to opravdu až přehnané je), jedná se vlastně o příjemný film na relaxování. Člověk si při sledování vyčistí hlavu, skvěle se pobaví a 76 minut krásně uplyne. Jaroslav Marvan svou roli zahrál famózně. Jen kvůli politické situaci v zemi během natáčení filmu, což film bohužel ovlivnilo – jakožto i drtivou většinu ostatních filmů, je škoda zbytečně snižovat hodnocení. Mimochodem, zajímalo by mě, co je pravdy na tom, že námět tohoto filmu vymyslel původně Vlasta Burian a Marvan mu jej vlastně „ukradl".

Na film se sice dá bez hrozby psychické újmy dodívat až do konce, ale je to bohužel jedno z těch nepodařených pokračování starší legendy odehrávající se po delším čase. Velkou výhodou těchto filmů (a zde to platí na 100 %) je to, že pokud se film se stejnými herci natáčí po 25 letech a dějově je opravdu umístěn 25 let od původního, můžeme vidět naprosto uvěřitelně a realisticky zestárlé postavy... Toto se týká pouze vzhledu, osobnostní vývoj už je čistě na vůli autorů scénáře. Hlavní postavy původního filmu byly děti (náctiletí), takže zde byl pro vymýšlení dalších osudů prakticky čistý list papíru. Musím uznat, že toto se docela povedlo a nedošlo k žádným extrémům. Nakolik však měl učitel Brzobohatý tak blízký vztah k horám, aby to vysvětlilo jeho přechod od učení k vlastnění horské chaty, to už je trochu diskutabilní. A zřejmě to souvisí s největším problémem tohoto filmu – až za hranu tlačené ždímání původního legendárního filmu. Bylo opravdu potřeba zopakovat téměř všechny klasické hlášky? A to ještě v několika případech naprosto nesmyslně. Zaměřte se například na to, v jaké situaci zazní v původním filmu věta „vydrž, Prťka, vydrž" – hlášku nemohl slyšet z účastníků kurzu naprosto nikdo, kromě jejího autora. V dané situaci rozhodně pochybuju, že by se Radek Převrátil vrátil do sálu a měl by potřebu to říct ostatním. V pokračování však najednou hlášku znají všichni – zřejmě také viděli původní film :-) I všechny ostatní citáty zlidověly vlastně proto, že jsme je slyšeli neustále dokola. Skutečné postavy by si je však 25 let pamatovaly velmi těžko. Navíc děj zde prakticky není žádný a film tak nějak plyne a plyne a divák se nudí a dostává spíše deprese.

Komorní psychologický příběh s nádechem sci-fi. Děj se vyvíjí poměrně slibně – hlavní hrdina je kvůli poruše probuzen příliš brzo z hibernace během vesmírného letu, který bude trvat ještě více než 90 let. Sledujeme tak postupně, jak pochopí celou situaci, pokouší se to marně napravit, propadá depresi, prozkoumává jednotlivé prostory obrovské lodi atd. Hlavní část filmu pak začíná ve chvíli, kdy se rozhodne nebýt už nadále sám a probudí jistou pasažérku ženského pohlaví. Té nejdříve tvrdí, že se oba probudili omylem. Postupně se jejich vztah vyvine v partnerský a dalo by se říct, že si pobyt začínají i užívat. Dívka však zjistí pravdu... Určité omezení (ale zároveň specifikum a přínos) představuje to, že celý film se odehrává výhradně na palubě lodi a sledujeme vlastně pouze tři postavy (hlavní hrdina, kybernetický vrchní, probuzená žena) a až v závěru se k nim připojí další postava – člen posádky, rovněž probuzený kvůli poruše. Bohužel v této fázi příběh začíná trochu pokulhávat a to hlavní psychologické až poetické kouzlo se vytrácí. Film se postupně proměňuje v poměrně běžné vesmírné drama a řeší se hrozící kolaps lodi.

Film byl pro mě velmi příjemným překvapením – očekával jsem nenápaditou akční průměrnost s tuctovým cestováním v čase, ale dostal jsem dobře řemeslně zvládnutý film se zajímavým a pro mě osobně inovátorským přístupem k hrátkám s tokem času. Díky neustálým bojům lidí proti přesile mimozemských tvorů to vypadá trochu jako Hvězdná pěchota rozšířená o docela klasický prvek „poslali mě tu omylem, nepatřím tu" – rozuměj ve skutečnosti „to nebylo omylem, ale za trest". Jakmile však začne Tom Cruise po každé smrti znovu ožívat na začátku téhož dne, dostává film opravdu zajímavé obrátky. Tohle je základní motiv filmu, takže to neberu jako spoiler – po každé smrti znovu ožije, ale vše si pamatuje. Takže může v dalším „pokusu" či „životě" zkusit něco jinak, lépe (ve stylu Na Hromnice o den více, či také tak trochu 50x a stále poprvé - v Edge of Tomorrow je to však mnohem intenzivnější a především použito v akci). Asi každý hráč starších náročných počítačových her toto moc dobře zná díky metodě save & load a memorování nebezpečných situací. V závěru filmu pak graduje příběh a cestování časem ustupuje do pozadí. Celkově se jedná o velmi zdařilé sci-fi s vynikajícími speciálními efekty, zajímavým příběhem a dobrými hereckými výkony.

K tomuto filmu jsem se dostal na základě doporučení kolegy, se kterým jsem měl zajímavou diskuzi na téma překvapivé vlastnosti některých světových jazyků. Nutno říct, že film tuto myšlenku posouvá do zcela nových dimenzí. Mé lingvistické choutky byly bohatě naplněny a mozkové závity dostaly docela hodně zabrat – pochopit funkci jazyka mimozemské civilizace, která ve filmu Příchozí navštíví naši zemi, je téměř nadlidský úkol a vyžaduje vysokou míru abstrakce. Obzvláště v závěrečné části filmu, kdy už hlavní hrdinka objeví jistý skrytý smysl jejich řeči (nebudu prozrazovat). A právě pro tuhle unikátnost dostává film u mě vysoké hodnocení. Na maximum to ale bohužel nestačí, protože z hlediska děje zde vlastně jinak není nic zajímavého a jednotlivé postavy mi v paměti neutkvěly vůbec. Doporučuji jen opravdu hodně přemýšlivým divákům.