angel74

Polskou kinematografii mám ráda, ale snímek Poslední rodina mi úplně nesedl. Tragické příběhy mě obvykle dojímají, jenže filmové zpracování osudů rodiny Beksińských je po většinu času chladně bezemoční. Moje pocity jsou natolik rozporuplné, že nemohu hodnotit lépe než třemi hvězdičkami. I když závěrečná titulková píseň mě docela sejmula, za tu bych dala klidně pět hvězdiček. (60%)

Daria Kashcheeva svým krátkometrážním snímkem Dcera názorně ukázala, jak se dá bez jediného slova vyjádřit všechna bolest světa. Tedy přinejmenším toho našeho vnitřního, když už ne toho všeobjímajícího. Ba ani mně se nedostává slov, jak jsem jejím krasosmutněním okouzlená i dojatá zároveň. (100%)

V rámci hloupoučkého scénáře si tu chlapi občas hrajou s pistolkama a aby toho nebylo málo, tak je přitom trochu usměrňuje Sylvester Stallone. Tvůrci zřejmě předpokládali, že tím diváky uspokojí. Na mě to tedy nezafungovalo ani náhodou. (25%)

Jde o poměrně syrovou sondu do života jednoho sociálně neadaptabilního muže. Hned od úvodních minut je jasně patrné, že Nitram nebude tím hrdinou, kterému byste chtěli fandit. Přestože příběh plyne spíše poklidným tempem a žádných potoků krve ani emočního tlačení na pilu se nedočkáte, tak si troufám tvrdit, že celkově film vyznívá mnohem razantněji a úderněji, než kdyby tomu bylo naopak. Caleb Landry Jones si plně zaslouží uznání a ocenění za naprosto dokonalé ztvárnění titulní role. (80%)

Nejdřív jsem si myslela, že to bude hrozná blbost korunovaná nepříliš kvalitní režií. Jakmile se však na scéně objevil manžel Ota v psí podobě, začala jsem se královsky bavit a vydrželo mi to až do konce. Velmi dobré herecké výkony ve spojení s absurdní nadsázkou a slušným scénářem pomohly tomuto snímku vybřednout ze slepé uličky televizní zábavy. (65%)

Přesně jsem věděla, že epizoda s názvem Hidžáb spadne do modrých čísel. Stačí totiž jedna pokrývka hlavy, aby se mnohým Čechům zatmělo před očima... Osobně musím pochválit velmi realistický pohled na celou záležitost. Vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony. +++ Když tak pročítám zdejší recenze, dělá se mi dost šoufl z toho, jak si někteří jedinci hrají na neomylné pány tvorstva. Kupříkladu někomu tady hrozně vadí skutečnost, že arabští turisté po sobě zanechávají odpadky, které pak studenti musí uklízet. Což takhle zabrousit nejprve do vlastních řad, než začneme házet všechnu vinu na druhé? Zase tak pořádkumilovní nejsme, abychom je mohli soudit. Já jsem podstatně víc rozhořčena z velkého kvanta odpadků a černých skládek v našich lesích za každou druhou vesnicí nebo městem. Nemyslím si, že by tenhle bordel měla na svědomí hrstka Arabů žijících na území České republiky.

To internetové zpravodajství dvou děvenek, hrajících si na velké reportérky, se dá jen stěží snášet. Nicméně tempo, ve kterém většina děje probíhá, je tak zběsilé, že jsem se vlastně ani nestihla nudit. Nad určitými nelogičnostmi v příběhu a nad přehnaně optimistickým závěrem tedy pro tentokrát přimhouřím oko. (55%)

Hromada sexistických rádoby vtípků a narážek mě znechutila natolik, že jsem měla co dělat, abych tuhle stupidní parodii na film dokoukala do konce. Nehledě na to, že sponzoři nadiktovali Zitě Marinovové půlku děje. (15%)

Komediální krimiseriál, u kterého jsem se zrovna moc nezasmála a o nějakém napětí se mi mohlo leda tak zdát. Proto jsem nakonec musela vzít zavděk neslanou nemastnou romantickou zápletkou. V lihu věčně naložený Jakub Prachař byl celkem věrohodný, zatímco Sara Sandeva mnoho hereckého umu nepředvedla. (40%)

Když žánr horor, thriller ani sci-fi nefunguje, tak bych k tomu přihodila ještě komedii, tam by se Útok žraloka možná ujal. Každopádně u hororu se chci bát, u thrilleru samým napětím skoro nedýchat a u sci-fi žasnout třeba nad záhadami vesmíru. Při sledování tohoto filmu jsem však nic takového nepocítila, jen jsem se občas musela pousmát nad neskutečně hloupým scénářem. (20%)