coulismoulis

Velka reklama, oslavne recenze jako na film roku, ale nakonec je to vlastne hidustanska klasika toho (trochu) lepsiho strihu - vime, ze je zde jakysi problem (tj. postaveni zen ve spolecnosti), ale pro jistotu ho nebudeme az tak resit, ale soustredime se na cutesy udrzovani statusu quo s kosmetickymi zlepsenimi, ktera by ale neprezila ani prvni stret s realitou. Ech, every time. No ale natocene je to vcelku zrucne a do hlavnich uloh jsou vybrany sympaticke neokoukane tvare a ne Akshay, takze aspon neco no.

Vysvetleni draci existence a rozmnozovani bylo dost lolezni, zabavu prinesli na chvili makli americti marinaci/cky, ale jinak to byla dost nuda, pocitove tak na 3 hodiny, i kdyz film mel v realite sotva pulku.

Na to, jak poměrně složité a neatraktivní téma bylo zvoleno, se pozornost diváctva daří v průběhu celých 2 hodin vcelku dobře stimulovat. Za to klobouk dolů. Navíc kdo by si to pomyslel – finančníci, proradný kapitalistický živel, a hele, oni jsou to přestrojení lidumilové, takořka levičáci. Shrábni svoje prachy a jdi na ranč zachraňovat planetu. Přítomnost velkých star pomáhá neztratit se ve změti pojmů, dodat ději trochu dramatu. Zde dominuje nejvíc Baleův asociál, Carellův drzá huba-zlaté srdce, Goslingův (ne)uhlazený průvodce. Výsledek filmu všichni známe, takže o překvapení jsme připraveni předem, ale jinak bylo z formy podání asi vytěženo maximum.

První hodina zběsile zábavná, bohužel jak to u těchto typů filmů / textů bývá, rychle se vyčerpají a pokud pokračují dál, už nemají co nabídnout. Pravděpodobně je i toho (sebe)reflexivní komentář k filmu / současné kultuře (sám Lemon to několikrát naznačí). Co mi pokazilo zážitek byla postava Prince. V dnešní době už by se dalo říct, že se takových lapsů nedočkáme – a hle! Žena, proto bojuje úskoky. Žena, proto zneužívá #metoo, předstírá únosy, hraje oběť, aby tak získala převahu. V podstatě je svou snahou získat pozornost "mužského" světa trapná. Vezměme v úvahu navíc fakt, že je to jediná aktivní žena ve filmu (druhá se v podstatě mihne – zabojuje a zemře, třetí je chápavý hlas v hlavě hrdiny). Toto nevytváří moc pěkný obrázek. Film má být Pulp Fiction pro novou éru, zrychlený z nuly na 300 km/h, možná to chtělo ale trochu ubrat a před vypuštěním vlaku na trať ještě doladit podvozek.

Kladně překvapí relativně realistické zpracování a pojetí postavy S. Bullock, stejně jako její herecký výkon. (Za první dvě věci vděčí film spíš britskému originálu.) Jinak je to ale takový průměr a logika ústředního činu mi moc přesvědčivá nepřišla.

Není to až tak western jako spíš pokus vyrovnat se s genocidou původního obyvatelstva, což je asi to, co se dá filmu přičíst k dobru. Ke kladům bych zařadila i slušné herecké výkony většiny zúčastněných a vcelku zdařilou atmosféru a kameru. Vyrovnávání je ale bohužel takové povrchní, přerod bílých postav z krvelačných indiánobijců do ultra slušných lidí a kámošů se stane dost rychle, aniž se dozvíme proč a vlastně se při popisování všech těch krvavých řeží radši moc neřeší, že sice kydlí obě strany, ale jedna si jaksi začala, skončit moc nehodlá a drží v ruce všechny karty.

Viděno dohromady s The Hostiles a jsou to teda filmy věru podobné, jak námětem, tak poněkud povrchním zpracováním. The Promise má klasičtější rámec a víc exotiky pro Amíky, romantická linka je ale klasicky dost akcentována, což logice děje moc nepomáhá. Slabší průměr.

Vcelku klasické pojetí slasheru, což je asi na tom nejvíc zajímavé, člověk tak podvědomě od Flannagana čeká spíš něco jiného. Ale zase na druhou stranu se na to dá v pohodě jednou podívat, mnohé jeho ranné filmy jsou na tom hůř, takže slušný průměr.

Spíš než film je to takový tok myšlenek hrdinky a hrdiny tam a zpět a k tomu nějaké obrazy. Dohromady to ale moc nedrží, myšlenky nejsou nijak moc zajímavé ani objevné a obrazy mě taky neuchvátily, takže pro mě bohužel vcelku těžká nuda.

Ripley tentokrát není moc talentovaný, po pravdě jako zločinec je docela břídil. Má štěstí, že proplouvá davem, a že si ho nikdo nevšímá. Jeho činy jsou impulzivní, nedotažené, vysloveně chybové. Stejně jako svou zločineckou práci odbývá i vztahy, z kterých by mohl těžit. To přece ví každý správný psychopat, že na tomhle se nejlépe vydělá! Ne tak Ripley. Jemu je to prostě šumák, neobtěžuje se ani předstírat. V tomto ohledu série asi drhne nejvíc. Proč by si prominentní boháč u sebe držel někoho takového? Ripley si kolem prstu neotočil ani Dickeiho ani Marge, což je fatální chyba nejen v rámci vnitřního vesmíru, ale i do očí bijící logický lapsus pro diváctvo. Ono je to s tím uvažováním postav v seriálu vůbec takové nahnuté. Marge radši sedí doma a čeká na neosobní dopisy psané na stroji, než aby se jela přesvědčit, jak se věci mají. A když konečně do Říma vyjede, nechá se odbít větou „šel zrovna na záchod, nečekej na něj“. Komisař stojí nad hromadou fotek neznámého Amíka a nezeptá se, o koho jde. Tentýž komisař mluví s blbě namaskovaným Tomem v paruce, a vážně mu to nepřijde divné. __Co se opravdu, ale fakt opravdu povedlo je vizuál. Pro ten stojí za to zapomenout na nedokonalosti v ději, prostě se jen kochat nádhernou kamerou a skladbou záběrů. Andrew Scott do toho báječně zapadá nejen esteticky, ale i drobnou zábavnou mimikou. Toto Caravaggiovo utrpení ze schodů a do schodů zůstane tedy hlavně obrazovým požitkem.