Bachy

Teda. Jsem mile překvapen. Některé dějové kličky byly možná malinko over the top, ovšem drtivou většinu filmu jsem měl otevřené oči a napjatý sluch. Reynolds je osel, když vidím, co umí s přehledem uhrát a jaké role si následně vybírá. Většinou nerad rozebírám jednotlivé prvky filmu, ale zde vyjmenuji...kamera, střih, režie..vše na jedničku. Z muže v rakvi mohl být děsně špatný průšvih, ale ono to funguje. Uznávám, že většinu mého nadšení tvoří překvapení, ale což. Líbilo a basta. Díky bohu, že tvůrci nedali na zdejší rady, že se sem tam mělo vykouknout ven nebo nahodit nějaký flashback. V ten moment by pro mě celé kouzlo pominulo. Poměrně trefné mi přijde Pomovo přirovnání k Telefoní budce. Jenže ta měla Sutherlanda.

Přiznám se, že je to pro mne šok. Shaun of the dead mi připadal poměrně dost nedotažený a trailery na Hot Fuzz šli také úplně mimo mě. Prvních dvacet minut jsem si říkal, že předpoklady byly správné. Opět je to fajn snímek, ale jako komedie by to také mohlo být vtipné. Jenže Hot Fuzz gradují a gradují skvěle. Vážně jsou každou minutou a každou scénou lepší. Zkusím to do týdne znovu a třeba přihodím i poslední hvězdu.

Normál s perfektním Krobotem a skvěle sekundujícím Sobotou. Nic více, nic méně.

Terry Gilliam na vrcholu. Není třeba dodávat více. Jeden z těch filmů, kdy je vám špatně od žaludku, když se podívate, že někdo dokáže takové ztělesněné dokonalosti napálit méně jak plnou dávku. Jasně, proti gustu ani kapustu, ale každý se občas naštve a chce všem dokázat, že TOHLE je nutné vidět a TOHLE je tak krásné. Takovou srdcovou záležitostí, kterou budete bránit do posledního tažení já vidím v Rybářovi. Že je Robin Williams neuvěřitelně nedoceněný je do nebe volající zločin a všichni to tak nějak podvědomě tušíme. Všechna čest Hopkinsovi, ale tady si Oskara zasloužil on a já mu ho jednou donesu jako grál. Stejně jako toho za Společnost mrtvých básníků....nebo ho možná jen půjdu profacokvat za ty role, které si vybírá teď. Snad se brzy probere. Před Králem rybářem je potřeba se jen uklonit a ustoupit stranou. Jeden z těch nejkrásnějších.

Na Mangolda není spolehnutí. Jednou nahoru, podruhé hluboko dolů. Díky bohu se jeho Narušení řadí do té parádní poloviny. S tak silným příběhem a skvěle vybranou Winonou Ryder nešlo šlápnout vedle. Jak posadíte hrdiny do psychiatrické léčebny, máte silný zážitek téměř zaručen. Na Přelet nelze nevzpomenout, ale Ryderová je svá a je neuvěřitelně výborná. Alespoň v mé hlavě Joliovou zadupala, ačkoliv se rozhodně nehodlám přít o to, kdo je hlavním motorem filmu. Líbilo.

Cronenberg asi chtěl ukázat, jak to doopravdy bylo s Jungem a Freudem. Že to byli děsně nudní a nezáživní pánové, kteří naprosto ztratili šťávu. Do toho se jim v životě objevila Keira Knightley, která hodně vystrkovala předkus, ale uvnitř byla také dost nudná a tak všichni tři po dvojičkách jezdili na lodi a povídali si. Když přišel na návštěvu Vincent Cassel vypadalo to jakoby byl v Rakousku konečně někdo zajímavý, ale bohužel musel brzy odject, protože zjistil, že nemá dostatek síly a tři nuďasové by mohli postupně znudit i jeho. Cronenberg to provedl naprosto výtečně. Všecnno jsem mu věřil. Pak je taky možnost, že chtěl něco jiného a moc se mu to nepovedlo, ale to bych snad prokoukl...........Vážně? S takovým ansámblem, takovým tématem? Není to špatné, jen to není moc dobré.

Perfektní film až do té úplně závěrečné scény. Myslím takovou to poentu po poentě. Vyústění příběhu mě vůbec nevadilo, ba naopak. Jen ta úplná tečka? Tím zkazí všechno to perfektní, co jsme do té doby připravovali. Mám takový pocit, že za tou úžasnou myšlenkou byl jistě někdo jiný než tvůrce celého předchozího děje. Jako kdyby někdo přišel a řekl:"A co to ještě více zamotat." A tomu člověku bych dal facku, protože jinak by bylo za plno. Cusack opět bez chybičky.

Mohl to být Burtonův další masterpiece a on pro to udělal téměř vše. Perfektní scenérie, skvělé obsazení, Shakespearovská tragédie a .... naprosto otravné písničky. Nemám nejmenší problém s muzikály, ale speciálně textař je bezfantazijním dělníkem Hollywoodu. Žena, která jde pro smeták, aby zametla nemusí nutně zpívát:"Jdu pro smeták, beru si ho do rukou a zametu s ním, abych ho poté dala zpět." Ve filmovém South Parku (ano, nelze srovnávat a bla bla, ale je to krásný příklad) zpívají o neznámém krasobruslaři a funguje to, protože díky dvousmyslům, náznakům a obrazu všichni pochopí jaký pocit se snaží tvůrci navodit. Ne, tady stojí kluk u zdi, je mu smutno a zazpívá:"Stojím u zdi a je mi smutno." Alan Rickman je superbůh 8tisíc, ale asi jsem nikdy nechtěl slyšet, jak zpívá:"Měl bych se oholit, půjdu se oholit." Možná to vypadá, že Sweeneyho moc kritizuji, ale je to jen proto, že je mi strašně líto, jak dopadl, když vím, kam až dosáhnout mohl. Škoda, přeškoda. Snímek se mi líbil i tak, ALE!

Bizarní je to velmi a dost, ovšem druhý den si z filmu nepamatuji téměř nic. Tak nějak mě potěšil jen námět, ale uchopení se zrovna nepovedlo. Úvod filmu, televizní reportáž a závěrečné obrázky jsou poměrně působivé, ale jako celek je to nějaké rozplizlé a nevýrazné.

Nicol Kidman a duchařina jsou velká lákadla. Nalákala mne a já si snímek užil. K tomu přičtěme fakt, že oba dětští herci jsou perfektní a Amenábar potvrzuje povídačky, že španělé horory umí. I když toho strachu zde není zase tolik. Souhlasím s tím, že snímek okamžitě evokuje vzpomínky na Šestý smysl a Sirotčinec. Tudíž zde je na místě jediná výtka. Ti druzí jsou taktéž skvělým bubu filmem, ovšem oba výše zmínění mě zasáhli malinko více. Přesto vřele doporučuji všem, kteří se zatím u Kidmanové bojí stisknout tlačítko "play".