Bachy

Davide, jak ty to děláš? Jsem ohromným fandou švédskské kinematografie, ale musím dát klobouk dolů a říct, že tady dostala na frak. A hlavním viníkem překvapivě není Fincher. Přišlo mi, že ten se malinko stáhl do pozadí a naplno se projevil jen...no, spoiler: Enya. Hlavní důvod je, že Craig má neskutečné charisma a Mara je dívka, která možná je šílená, ale má v sobě i duši. Funguje to. Miluji ty večery, kdy se pěšky vracím domů z Fincherových filmů. Tentokráte mi křupal sníh pod botami.

Nemám, co bych vytkl. On je vtipný. On má nápady a on umí zacílit na zatraceně zajímavý problém. Myslím, že cílem bylo zanechat dojem a alespoň malinko donutit k zamyšlení. Přiznám se, že na mě to zapůsobilo. Ne, že bych měl problém s nadváhou, ale McDonaldu se teď na chvilinku vyhnu.

Trailer slibuje něco malinko jiného. Komedie to určitě je. Přít se nebudu. Ale bych malinko opatrný s tou neutuchající řachandou. Ovšem Gleesonovo galapředstavení je to bez debaty. Cheadle funguje taktéž na výbornou, k tomu pár ikonických vedlejších postaviček, jeden Mark Strong jako bonus. I když jsem byl na konci zlomen perfektním závěrem, tak stejně zůstala ta pachuť, že to mohlo být úplně bez chybičky a někdo to prostě nedotáhl do konce. Ale u herců chyba není. Gleeson by si zasloužil Oscara, ale tohle asi nikdo z Akademie neviděl. Lehký spoiler na závěr: Nikdy by mne nenapadlo, že jednou uvidím přestřelku Strong vs. Gleeson. Lahůdka.

Co já se s tím budu patlat. Měsíc přemýšlím, zda si Mikulášovy patálie zaslouží plnou palbu. Nějak mi to bylo proti srsti. Nebyl jsem z nápadu natočit mé oblíbené příběhy vůbec nadšen. Jenže pak jsem začínal cítit úspěch. A proč ne, akceptoval jsem, že by to nakonec mohlo být fajn. Francouzi se toho chopí s láskou. Jenže už při nádherné titulkové sekvenci jsem pochopil, že tohle se povedlo extrémně. Ano, dejme tomu, že bych pár výhrad měl. Mikulášův proslov o sestřičce by lépe fungoval nevyřčený a Polívka vůbec nebyl Polívka. Jenže všichni ostatní herci byli tak perfektní. U kluků jen absolutoria. Kryšpín suveréně nejlepší. Tedy Kryšpín a paní učitelka. Jo, tu bych rozhodně opomenout neměl. Takže... nedosahuje kvalit knížek, ale stejně sebere plný počet hvězd, jelikož předloha je na 10. Tudíž se podepisuji pod názor, že čtenáři zklamání nebudou, ač jsem právě takový výsledek čekal.

Není to úplně ono. První zkušenost s Fellinim nedopadla špatně, ale žádný extra pocit z ní taktéž nemám. Obsah je prostě malinko prázdný. Začátek navnadí a epizodka s filmovou hvězdou dokonce nadchne, ale pak už vše drží jen perfektní hlavní představitelka. Ne, že by byla nějaká překrásná, ovšem hraje jako o život a opravdu jsem moc jsem ji fandil. Tudíž ano, jsem rád, že jsem viděl. Jde o dobrý film, ale doufám, že najdu od Felliniho i lepší. Malinko okrouhat o nudu - nejlépe okolo náboženské pasáže - a bylo by to.

Ale no tak. Výprsk smíchu. Kéž by tvůrci více tlačili na absurditu, než na poselství. Úvodní výukové video a závěrečná scéna s učitelem jsou tak moc over the top, že prostě fungují. Jenže zbytek je bláto. Zabíjení omrzí a věčné vylévání citů je tak neskutečně otravné. Bohužel, film pro loosery. Scénáristům je holt 12. Potřebují k citům extrémní situaci, protože jinak by holce neřekli, že ji mají rádi a navíc konečně budou za hrdiny. Protože až v téhle brutální maglajznici se teprv ukáže, kdo je pravý hrdina. Čekal jsem, že budu buď znechucen, či nadšen, ale jsem pouze znuděn. Mám rád japonskou šílenost, ale narozdíl od ostatních si myslím, že zde ji bylo málo. V podstatě je pouze v jednom nápadu. Dále už nic.

Čistá čtyřka. Milé, malé, hezké, krásné. Jen více takových epizodek. Musím říct, že od té doby, co jsem pár příběhu Medvídka Pú četl, mám k tomu animovanému malinko jinačí vztah. Přeci jen, i když je to seberoztomilejší, tak prasátko to prostě kazí. Kresba v knížkách je hezčí. Ale co, tady je zase gejzír nápadů a to především u scén "animace v animaci" - jestli víte, co tím myslím. Povedlo se a začínám mít z toho letošního filmového nadělení malinko lepší pocit. A zase mám něco s břichem. Stejný problém jako u Rattatouile - nekoukat hladový. A na závěr pár poznámek: Hnedtubud - perfektní překlad. John Cleese - svět potřebuje více Johna Cleese.

Plná palba. Rosemary má krom děťátka ještě perfektní hudební podkres, úžasnou atmosféru, nepopsatelnou režii, neuvěřitelně zajímavou předlohu a parádní obsazení. Už jsem pochopil, že na Polanskiho se musí odzadu. Od nejstarších. Minimálně tak povedené jako to nejlepší od Hitchcocka. Bál jsem se a ne málo. I bez bubáka to jde. Osobně si myslím, že konec, který si zde přeje většina uživatelů by byl malinko trapný a jsem rád, že Polanski se držel původního záměru. Mimochodem - opět platí, že staré horrory mají tak nezapomenutelné hudební motivy.

Arcipeklo. Pouštěl jsem s tím, že o Vánocích přežiji všechno a s dobrou náladou hurá do filmu. A jo, ze začátku to fungovalo. Dokonce naskočila myšlenka, že to vůbec nevypadá špatně. Vždyť hlavní hrdinové jsou vcelku sympatičtí. A ona Barrymorová hezky zpívá. A...ZVRAT...Grant moc dobře nezpívá. Příběh se otáčí k totální kokotině. Panebože, jak se může 99 minut tak strašně vléci. A Cora je opravdu výborný záporák (indikátory ironie by se měli rozsvítit právě teď). Cože? Ještě půl hodiny. Sklenice vína. Fyzická bolest. NE! Už nikdy!

No, moc se nezadařilo. Herce z Ypsilonky jsem měl rád, ale tady jsem celou dobu jen vyčkával, kdy už se představení rojzede...až dojelo.