jenjan

Už jste se někdy probudili ze zlého snu a místo teplé a měkké postele jste byli v dobytčáku, který mířil do Osvětimi a vedle vás stála zbědovaná a vyšinutá Nina Divíšková, zoufalá a pološílená Magdaléna Sidonová, zpocený a zapáchající Juraj Kukura, do prázdna hledící Igor Bareš, zlomený Stanislav Zindulka, ještě víc vyhublý Václav Chalupa, vystrašený Vojta Kotek a bezmocný "komisař Rex“? Ne? Tak řekněme jednou pro vždy náckovi a levnému nacionalistickému hňupovi NE!

Komorní fraška s hvězdným obsazením z jedné kanceláře o trudném osudu několika obchoďáčků z předměstí. Hodně ukecané, ale živé až strhující, podbarvené téměř nepřetržitým slejvákem a sem tam projíždějící nadzemkou. Spíše komické, než tragické, když už tak tragikomické. Však prodejte taky něco, co buď nemá vůbec žádnou hodnotu, nebo je to někoho jiného, někomu kdo to ani nechce, tak abyste na tom ještě vydělali.. A Jack Lemmon je opravdu "sekáč“.

"Nemyslel jsi ve svém vězení na něco vyššího? Ve svém vězení… jsem vůbec na nic nemyslel." ___ "Ve svém snu jsem viděl moře, viděl jsem horu… a mnoho lidí, kteří lezli na tu horu. Jakoby v nějakém procesí. Všechno bylo v mlze. Nemohl jsem tam pořádně dohlédnout… ale na samém vrcholku, tam byla smrt.“ Geniální film Wernera Herzoga kde svět se svými pravidly se jeví jako klamná představa a iluze, ale cesta jako splynutí se svým okolím a kauzálními jevy jako vůle po životě. "Konečně máme klíč k tomu divnému člověku... Deformace mozku je vysvětlení, že lepšího netřeba.“

"Ale smrt je vševládná. Všichni jsme v její moci. Řeky plynou, aniž vědí kam.. Čas slepě míjí.. I každá hvězda na pouti směrem k nám věští chaos a nepořádek. Jen smrt je krutě jistá. Ale smrt není to nejkrutější. Krutější je, nemůžete-li zemřít, ani když chcete..“ Hrůzně nalíčený a nasvícený Kinski, svištění větru v temné Transylvánii v kontrastu s měšťanskou usedlostí, morálkou a malebnými uličkami německého Wismaru. Už přijíždí zatracený mistr a jeho armáda krys, zakusit pevnost lidského poznání a víry. Rakve už se stloukají.

Dva ruští kamarádi se potkají a jeden říká: „Víš, všechno co nám říkali o komunismu byl výmysl.“ A ten druhý na to: „To na tom ještě není nejhorší. Nejhorší je, že všechno co nám říkali o kapitalismu je pravda.“ Silné sociální drama kdesi ze španělských doků.. Frustrace, deprese, ale i nadhled a vtip tvoří velmi atmosférický film s charismatických Javierem Bardemem v hlavní roli. „Protože když se narodíš jako cikáda, tak jsi v prdeli!“

„Kdo do třiceti není levičák, nemá srdce, kdo je po třicítce levičák, nemá rozum..“ Aneb konfrontace mladického idealismu s pragmatismem dospělých. Ideály se však hroutí, ještě než mohly být naplněny a zkostnatělost rozumu nedovolí překročit sebe sama. Škoda jen, že film neskončil, už když se vraceli zpět. Ta poslední, pro mě nepochopitelná smyčka, zavedla film do rovin vskutku agitačních..

Tanza (Mehdi Charef) **** - Africká realita "až na dřeň“, Cikánský blues (Emir Kosturica) *** - Balkánská taškařice, Ježíšovy děti Ameriky (Spike Lee) ***** - Americký sen, neboli mezilidské vztahy, komunikační technologie a skupinové terapie na pozadí drog a HIV, Bilu a Joao (Kátia Lund) **** - Brazilská živelnost a radost mezi starými kartony a plechovkami, Jonathan (Jordan a Ridley Scott) *** - Britská kultura mravů, rozvrácenost duše, Ciro (Stefano Veneruso) **** - Italské klackovství a strach z nezměrného, Sung – sung a Malá kočka (John Woo) **** - Čínská odměřenost a vůle___ To vše v podání dětských hrdinů a jejich dospělých protějšků. Trošku účelové a tendenční, ale velmi citlivé a potřebné.

Nechci hodnotit, zahlédl jsem jen asi deset minut. Zrovna se tam ale schylovalo k nějaké bitce, houf lidí s topůrky, klacky a sekyrami šel proti bílým robotkům sešikovaným do poslušného stáda a provolávajícím nějaké rozkazy a příkazy. Připomnělo mi to nedávné události kolem Litvínova, konkrétně lidi cigoše s klackama a robotci nágly se svými kidy. Nemusím zdůrazňovat, komu jsem fandil ne. No a pak se tam zase objevil nějaký rozumbrada, který to přece všechno říkal ještě před tím, ale to už jsem přepínal. No prostě zase takový prima katastrofický večer..___ Tak už jsem to zhlédl celé a docela se mi to líbilo a i ten rozumbrada v podání Willa Smitha byl docela fajn.

Václav Havel sice jako zpěvák fenomén určitě není, jako občan a hlavně člověk určitě ano. Není co dodat, celé kino tleskalo, když jsem to před rokem viděl..

Karel Gott jako zpěvák určitě fenomén je, což je ale asi tak všechno. Všechny ty kecy kolem na mne působily značně křečovitě a účelově a jen mě přesvědčily, že lidsky je mistr spíš karikatura překonávající bez většího hnutí věky. Božský Kája je představitel mas, mas s růžovými sny o úspěchu a slávě, rozjuchaných a roztančených mas, které už ze své podstaty normalizují. Dokument byl veden v duchu: Pád bolševismu zapříčinili spíš veksláci, než chartisté. No jasně, vy jste přeci chtěli pracovat, rozdávat lidem na západní a východní straně zdi jen radost, nic víc.. ble!