jenjan

Snad nejrozporuplnější film, který jsem kdy viděl..

Velmi oceňuji, že to není zase o tom, jak se nějaký měšťáček stěhuje do divočiny, aby se vrátil ke kořenům.. Prostě holčina jde na trek (po značené cestě), při kterém se snaží srovnat se sebou a svou minulostí, aby mohla dál normálně žít, nic víc nic míň.. Překvapivě také funguje, že tu holčinu hraje taková megastár..

Malý velký muž bez identity, který přechází mezi světy, aby podal zprávu o jejich smyslu a nesmyslu..

Mistr nehloupých velkofilmů natočil i velmi zajímavé sci-fi, které mne na sklonku milénia minulo. Kdyby si ovšem odpustil okolnosti prvního odletu, které byly až směšné, tak by to bylo ve své kategorii téměř dokonalé. Takový ten film, který vkusně spojuje a dovede k zamyšlení i ty nejzabedněnější. Jodie byla prostě dobrá a Matthew je dobrej teď..

Genitální

Odkopaní bolševníci.. Stačí vidět kreaturu Filipa s tím jeho vízorem neškodného strejce kdesi z budějovického paneláku jak mu svítěj očíčka na té opulentní ťamanské žranici, kde nasává pocit, že jeho časy prebend zase přicházejí..tfuj

redneck parade

První část filmu až do „zmrtvýchvstání“ je vynikající žánrovka s podmaňující atmosférou, při které ani nedutáte (napadaly mě takové ikony jako Aquirre, hněv Boží, Mise). Bohužel po „zmrtvýchvstání“ nastane naprostý "nepochopitelný" zvrat a vy už jen sledujete vykalkulované prázdné a na sebe naroubované „působivé“ sekvence pro jedno použití ideálně někde v multizařízení. Zarážející je zejména nesourodá dějová linka, která kromě toho, že si nejste jisti, zda se začne odvíjet Trosečník 2 a 3, Rambo 1 nebo dokonce Predátor 1, vás prostě v půlce filmu přestane zajímat a dospěje to až k tomu, že si z filmu ve svém potemnělém obýváku (ještě před chvílí plného očekávání a napětí) začnete dělat legraci. A rozhodně nečekejte, že se něco z tohoto nadmíru zajímavého věku dozvíte (kromě toho, že Francouzi jsou pěkná zvířátka), ani Boha, takže zbývá atmosféra (podtržená přírodními scenériemi), která však s ohledem na výše zmíněné přestává fungovat a vy si připadáte, jako když koukáte na počítačovou hru, kterou hraje někdo jiný (takové má ten film koule). Evidentně ale závěrečné psí oči a kukuč alá „posílejte hlasy, děkuji vám“ zabraly a dílo se tedy asi podařilo (a já se z té katarze musel následující den vypsat tímto komentářem). Mě to však utvrzuje jenom v tom, že u takových témat přestává mít smysl dívat se na filmy a že jejich úlohu v tomto plnohodnotně převzala kvalitní seriálová tvorba.

Strávil jsem se Stevenem Averym víkend a vůbec nelituji. Až budete mít pocit, že začínáte svatouškovatět, puste si Making a Murderer, který vás z toho vyléčí. Je to opravdu sugestivní podívaná a vy najednou pochopíte, proč spousta těch prostých a bezmocných začíná slyšet vůdce, kteří mluví jejich řečí. V tomto podání totiž spiknutí mocných nabírá reálné kontury, i přesto, že si nedovoluji soudit, kde je vlastně pravda. Alarmující je ale obraz tolika lidí (a zvláště USA je tímto specifické), co si bezmezně myslí, že jsou dobří a spravedliví a ve své víře postrádají jakoukoliv dávku pokory, sebereflexe a kritického myšlení. A jak někdo poznamenal, pokud zrovna není po ruce černoch (ve Wisconsinu na venkově jich asi moc není), odnese hněv spravedlivých „bílý odpad“. Svatoušek prostě musí své svatouškovství od nějakého toho „ďábla“ odlišit a vymezit. A je zajímavé kolika dnešním „rebelům“ takový druh nebezpečného křupanství imponuje. Pikantérie je kolik představitelů této ságy nese české jméno. Na druhou stranu byla radost vidět všechny ty distingované právníky a jiné odborníky, kteří se upřímně snažili a snaží Stevenovi a jeho blízkým pomoci.

Strašně se mi na to nechtělo dívat, protože jsem tušil, co bude následovat - bulvár, který nikomu a ničemu nepomůže, pouze upevní pozice kdejakých fanatiků. Překvapení se opravdu nekonalo, všemožná zvířátka, která dokládají, že léčit mindráky lze nejrůznějšími způsoby. Nelze však nezmínit určitou nestrannost filmu, který bez přímých zásahů autorky plyne a nechává tak zdánlivě neomezený prostor protagonistům. A ze všech těch vyjádření, proslovů, deklarací, ale i komentářů, domněnek a glos vyplouvá na povrch ne asi zcela překvapivá, ale důležitá okolnost, na kterou bychom neměli zapomínat , a to rozdílný principiální základ obou protichůdných názorových proudů. Přičemž u jedné části je to fascinace nenávistí, zlobou, štvaním, násilím a smrtí a druhé části byť možná naivní nebo dokonce zvrácená (protože primárně jde o sebe samého) touha po pomoci druhým. A já naprosto souhlasím s tím, co řekla ta pomáhající dáma – na jakých základech vystavíme svůj pohled a postoj ke světu, takový ho budeme mít. Na druhou stranu s rozpaky jsem poslouchal zanícený vzkaz mladíka ze Sýrie západnímu světu, ale i dalších sekvencí, kde účinkovali Muslimové. Tento film dostatečně ukázal, že naivita, stejně jako nenávist je cesta do pekel.