jenjan

Decentně geniální život v kostce..

Velmi kvalitní film z doby, kdy ještě na Pankráci končil svět..

Vyretušovaná óda na splácení hypotéky, nic o cigaretách jsem tam nezaznamenal. Na cigaretách by se něco zajímavého najít dalo na splácení hypotéky vůbec nic.

Jakubiskova duševní perverse s prvky senilní megalomanie a notnou dávkou nevkusu pilně ověnčená jakýmsi mýticko-národním étosem. Pompézní paskvil podbízející se jednoduchému lidovému "uvědomění“, které se značí právě naprostým nedostatkem jakéhokoliv uvědomění.

Hlavní pleška Landa – tmářsky bizardní představení – laciné tajemno – kápě, runy, řevy, kidy – poslušný divák a posluchač - obsidiány po kapsách = dokonalý lektvar lásky pro blby a primitivy v povedeném dokumentu Eriky Hníkové.

Vzpomínky na ženu a zašlou slávu – patetické řeči se rozbíhají – výzva na zápas – patetické řeči nabírají obrátky – trénink obou soupeřů – patetické řeči gradují – chvástání soupeře před zápasem – patetické řeči jsou už neúnosné – zápas samotný – patetické řeči válcují – závěrečný aplaus - rezignace a apatie z patetických řečí.___ Klasické schéma nesmrtelného Rockyho, které však mělo sílu a zároveň se vyprázdnilo už v prvním díle. Ostatní díly jsou jen promenádou rozdílných soupeřů naroubovaných na toto schéma. V tomto - tedy posledním díle - je ještě k tomu soupeř naprosto tragický. Nechci se dožít toho, že bude Rocky boxovat na paralympiádě na invalidním vozíku. Nechci..

Velmi zralý film, kterému nevadí ani těch pár akčních absurdit.

Na slovo skoupého Ivana Draga bolševici po zápase určitě zavřeli a zrovna v době kdy to vypadalo, že něco začíná cítit. Na druhou stranu Sly dávno utopený ve vlastní šťávě totálního patosu tak dlouho přesvědčoval sebe a své okolí, že tohle je to správné, až tomu podlehly i placaté sovětské čepice. Pro mě je však vítězem právě Dolph Lundgren, který démonicky ztvárnil Ivana Draga, postavu zdánlivě nemluvící, nemyslící, necítící, v závěru však v sobě procitnoucí.

Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy dočkám přátelství mezi člověkem a tak strašlivou bytostí jakou je Predátor. Skutečně je tomu tak a dokonce jsem si myslel, že se ta mulatka s nim na konci začne líbat. Kašlu na hodnocení filmu, tenhle počin mi zabrnkal na struny dávné dětské fascinace a já se jen nechal unést. Árnýmu a Ripleyový musely však cukat prsty na spoušti nebo se aspoň křižovat na gauči..

„Nevím, jak vám mám říkat?“__ „Já nemám jméno!“__ „Chcete znát moje jméno?“__ „Ne, ne, nechci! Nechci znát tvoje jméno! Ty nemáš jméno a já taky ne! Žádná jména!“__ „Vy jste blázen!“__ „Možná že jsem, ale nechci o Tobě nic vědět! Nechci o tobě vědět, kde bydlíš, ani odkud pocházíš. Nechci vědět nic!“__ „Vy mne děsíte!“__“NIC!“ Film o všem co je v životě podstatné, totiž nic, kde člověk překročí hranici otěží nejpevnějších – vlastní individuality a alespoň na chvíli se nadechne v tom nezměrném a očistném nic.