Clowie

Viděla jsem ten seriál jako dítě a byla jsem šťastná. A ptala jsem se - proč mám poslouchat slaboduché melodie odnikud nikam s bezprizorními rytmy, když existuje taková nádherná hudba? Tehdy jsem nemohla jen tak ťuknout jinam, jako dnes, když narazím na blbost. Když v tom seriálu odcházeli návštěvníci a cestou domů si zpívali, tak jsem to nechápala. Pro mě byla divadelní představení (poplatná tehdejší době) nutné zlo, které jsem musela absolvovat se školou. Jen divadlo Járy Cimrmana mi poskytlo takový zážitek A vracím se dodnes ke Krásné Heleně a k Úspěchu českého inženýra v Indii dodnes. Každou chvíli. Tedy nechci srovnávat...

Tohle se musí prostě umět. Kdo to neumí, tomu vyjdou cajdáky a ne krásné melodie s francouzským šarmem. A tady se musím zastat české televize, která kdysi v dávnověku vyprodukovala několik klasických operet (Netopýr, Bandité, Polská krev, Bratránek z Batávie apod.), které jsem tehdy milovala. Myslela jsem, že po revoluci vzniknou lepší verze, ale teď vidím, že ty nahrávky českého orchestru a libreta jsou dodnes nepřekonané. Vždyť kdo by si nezazpíval spolu s Agamemnonem: Můj hlas zní vždy jasně jak zvon, vždy jasně jak zvon, vždy jasně jak zvon, jsem Agamemnon (zkuste si to přeříkat několikrát za sebou). To jméno zní přece samo, zní přece samo, zní přece samo, zní jak velký zvon. Jsem tak velký mocipán, že sám ze sebe hrůzu mám, můj hlas zní vždy jasně jako zvon...  A pak jsou tu František Filipovský v roli Filomona a Lubomír Kostelka v roli Kalchase. To jsou ti dva výlupci, kteří organizují obětiny v chrámě (šéfe, to není úplatek, to je úplateček!).  Krásná Helena je krásná Eva Trejtnarová, byť jí chybí ten francouzský esprit, a Parise představuje k mému úžasu dodnes dobře vypadající Josef Čáp.  Skoro všudypřítomný balet považuji za trochu dětinský, ale dávám další plusové body za snahu. Je jich tam opravdu hodně a to se cení. Celkově hodnotím i po těch desítkách let tuto inscenaci jako skvělou. A když zazní Pojď na Krétu, pojď na Krétu, už na tě čeeká, pojď na Krétu, už na tě čeká Krééta, nebyls tam léta... tak se musím smát radostí. Jen máloco mi dodá do žil takovou dávku energie a optimismu, jako když si pustím tuhle nahrávku. Je fakt dobrá. Poklona panu Offenbachovi a poklona autorům tohoto představení.

Z tohoto filmu se stává legenda, asi jako z knihy 1984. Jenže to, co jsme považovali za literární sci-fi, to se nebezpečně začalo přibližovat skutečnosti. To neměl být návod, ale varování!!!

Seděla jsem v kině a vedle mě manželka mého táty a táta taky a já se s manželkou smála, až jsme se za břicho popadaly. Nemohly jsme si pomoci, i když táta seděl vedle nás. Dokonalý film.

Neznala jsem ten film a až po upozornění jsem si ho pustila. Člověk se na to dívá v němé hrůze, protože ví, kam ty slovní hrátky mohou dojít, a kam také tehdy došly. Je to normálně k zblití! Dívám se na to už šest, ŠEST celých minut, a jsem úplně rozhozená. Jak došli k Dreyffusovým, tak jsem si vybavila film Musíme si pomáhat. Dopr... jak tohle má člověk přežít, i když jen ve filmu? Není to žádná drasťárna, dva inteligentní chlapi sedí proti sobě u stolu a povídají si. A přesto člověku běhá mráz po zádech. Tarantino, jsi geniální, tohle nikdo před tebou ani po tobě nedokázal. Děkuji ti za to. Inteligentní, kultivovaný esesák v rozhovoru s domněle prostým, ale stejně inteligentním a vzdělaným venkovanem, který ukrývá židovské sousedy. S hrozbou smrti za to. Jdu se podívat, kdo je autorem scénáře, což normálně nedělám, a ejhle - Tarantino! Ale ten film mi nedá odpočinout. Děj se zase zvrátí a dívka utíká o život. Jenže film pokračuje a já už nemám výdrž to sledovat. Možná je to dobré, ale nevím. I tak je to film, který se mi vyryl do paměti. Možná se na to podívám někdy příště. Až budu mít na to nervy.

Jako studentský film dobré, ale je to víc o parazitování na jménu otce než co jiného.

Brosnan je nejlepší Bond všech dob.

Jestli máte chuť podívat se na napínavý osmdesátkový film, tak tohle je vaše první volba. Robert De Niro, skvělý jako vždy, a k tomu Charles Grodin ve vrcholné formě. Můžu říct, že jsem několikrát v tom filmu zapochybovala, tedy mlátila jsem se v tom jako třtina. Jeden z nejnapínavějších a nejjímavějších filmů z americké provenience, jaký jsem kdy viděla. Grodin je účetní asi jako já a mnozí jiní. Ale na rozdíl od nás pracuje pro mafii a tak je současně chráněn a současně je v hledáčku úřadů... Grodin v tom lavíruje, jak se dá, dělá všechno pro to, aby přežil.

Nevěděla jsem o tomto příběhu nic do začátku, a tak jsem to sledovala s velkým napětím. Ale toho se mi rychle nedostávalo. Mockrát jsem od toho chtěla utéct, ale chtěla jsem zjistit, jak to dopadlo. Nebudu prozrazovat pointu, ale nebudu zastírat, že i s pointou ten film zase tak za moc nestojí. Příběh hlavní hrdinky je skvělý, ale film nic moc.

Jak Dobrý voják Švejk skvěle charakterizuje první polovinu minulého století (kniha i film), tak jsou Černí baroni skvělí pro popis druhé poloviny století - film i kniha. "Pozdravujte soudružku hraběnku!" A nezapomenutelná kadence samopalu: "ta, ta, ta, ta, ta!"