Clowie

Exotická destinace, jiné zvyky a mentalita. To je asi tak vše, o čem nás ten film informuje. Příběh je slabý, předvídatelný, i když maličký šťouch ke konci zvládne. Na večer, kdy nemáte jiný program, to ujde, ale nic víc od tohoto dílka nečekejte (a hlavně ne recept na ramen, i když...).

Podle názvu a obsazení bych ten film přehlédla, ale manžel se díval a když jsem šla kolem, zaujal mě. Východisko není zase až tak blbé - policajtka, která by se asi docela hodila k osvětě milých dítek, onemocní a musí ji zastoupit kolega. A ten to pojme svérázně - a děti mu zdatně sekundují. V té školce se má nacházet dítko mafiána a dál už si to můžete představit. Tenhle film je klasika. Jak nemusím Schwarzenegera, tak dá se na to dívat.

Nejlepší český film všech dob. Pro všechny věkové kategorie. Michael Dymek v hlavní roli, Magdalena Reifová jako jeho dětská láska, Zdena Hardbolcová a Josef Somr coby jeho rodiče. Těžká romantika, klasika a tohle všechno. Korunuje je nesmrtelná melodie v podání Václava Neckáře: Nestůj a pojď, nestůj a pojď, my jsme ti tři jak se patří, studánka nápadů...

Kostýmy jsou v pořádku, ale nejsem ta, kdo by se v tom vyžívala. Pikle u královského dvora mě také nechávají v klidu. Ale scéna, kdy na přání rodičky jí hlavní hrdina zaživa bez umrtvení rozřezal břicho, aby zachránil dítě, mě naplnila odporem. Strašné, ne, že bych si dělala iluze o porodu v těch dobách.

Pražskou pětku tvoří pět krátkých filmů. První je Výlet na Karlštejn a skvělá Eva Holubová. Je to němá groteska o výletu rodiny z paneláku z Jižního města. Otec David Vávra s píšťalkou tomu velí (trochu mi připomněl mého otce), synové střílejí pistolkami, dcerka vidí trpajzlíka v životní velikosti v podání režiséra snímku Tomáše Vorla. Existenciální film. Zážitky rodiny na výletu vrcholí, když nepřízní přírody otrhaní, orvaní dojdou k hostinci a na kolenou prosí otce, aby je pustil dovnitř. Ožralý číšník jim ukáže, zač je toho v socialistickém podniku loket. Jenže... to už nebudu popisovat, podívejte se sami. Vyvrcholí to tím, že jeden z chlapců číšníka, který je pronásleduje, tou pistolkou zastřelí. Úplné zjevení tehdy (rok1988). O moc víc mi toho neulpělo v paměti, jen ještě řady tanečníků, kteří se míjejí ve vysoce stylizovaném tanci, a pak skvělá svazácká parodie na zamilované Na brigádě v podání Tomáše Hanáka a Jany Kušiakové. Jen ten Olda je pro mě tak třeskutá komunální agitka, že se mi i po těch letech kroutí palce u nohou.

Prý nejlepší komedie všech dob a nejvtipnější film, který byl kdy natočený, dočetla jsem se. A za sebe to potvrzuji. U žádného jiného filmu jsem se tolik nenasmála (no, ještě u Faunova velmi pozdního odpoledne, ale to bylo osobní) jako u tohoto. Je to jediný film, na který jsem šla do kina za pár dní podruhé, když jsem nalákala kamarádky (a pak jsem dusila smích před jednotlivými gagy - to byla dřina!). Je fakt, že mám ráda černý humor a ten nemusí sedět každému. Ale v tomto filmu je tak lidský! I po letech si pamatuji scény, jak se paní maluje, aby se líbila, a i když s ní letadlo cloumá, nevzdává to a dělá si čáry přes obličej. A jak letuška hraje na kytaru nemocné dívce, aby ji rozveselila, a celá šťastná, že se jí to daří, jí nechtěně tou kytarou vytrhává kapačky a dívka se skoro udusí, to je naprostý vrchol. Je to film, který vás od prvních vteřin nenechá v klidu, gag stíhá gag (při jeho sledování se prý divák zasměje třikrát za minutu). Harvey, kde je zvedák? ptá se letištní zřízenec toho, kdo navádí letadlo správným směrem. Támhle, ukazuje mu Harvey, a posílá tak letadlo do letištní haly, kde tříští její skla. A tím to teprve začíná a pokračuje v zběsilém tempu. Vedu vám návštěvu, říká letuška a strká před sebou do kokpitu malého hocha. Už jsi byl v pilotní kabině? A už jsi viděl dospělého chlapa v trenkách?? ptá se kapitán vlídně toho hocha a letuška ho honem zase lifruje pryč. Je tam mnoho odkazů na klasické filmy, ale i bez jejich znalosti si to užijete. Já si to také po těch desítkách let užila. Podívejte se, prosím!

Jednoho dne mě manžel posadil před počítač a řekl: podívej se! A za pár minut se nade mnou zase skláněl a ptal se mě se starostlivě: není ti něco? A já odpovídala přes slzy: ne, není. Slzy mi tekly proudem, byla jsem skoro hysterická. Tohle je moje hudba, křičelo všechno ve mně, tohle je můj původ. Nejsem Slovan, jsem Kelt! Miluji tuhle hudbu. Michael Flatley udělal pro ni nejvíc. Díky, Michaeli, díky, Dubliners!

Jestli je to ten film - a nebudu se na něj dívat znova, kdyby byla ta možnost - tak to je ten největší hnus, který jsem kdy viděla (já vím, že je hodně větších hnusů). Nebudu se dívat na nic dalšího takového, protože tohle mi dostačuje na zbytek života. To, jak ji tam přivázal mezi dvě auta... no nic. Jenže zajímavé je, že tehdy mi kolegyně v práci, která seděla naproti mně za stolem, řekla - i když je to strašné, tak se mi moc líbil! A mě taky! Dámy a pánové - Rutger Hauer!

Měla jsem předem k téhle trachtaci velkou nedůvěru. Takové podbízení vkusu a kýč, myslela jsem si. Dokud jsem si je neposlechla. A teď se k té nahrávce pořád vracím a užívám si ji a obdivuji a miluji! A myslím si, že Zubin Mehta je geniální dirigent a Pavarotti nejlepší pěvec všech dob! A že s Domingem a Carrerasem vytvořili dokonalý koncert s těmi malými žertíky pro diváky!

Ve všech ohledech geniální film. Dokonalá hlavní dvojice v podání vždy skvělého Tommyho Lee Jonese (a jeho lásky, ach, ach - ten její pohled tam nahoru...) a fakt dost dobrého Willa Smithe (scéna přijímacího řízení). Ale už ten nápad! A hmyzák v podání Vincenta D´Onofrio! "Edgare, visí na tobě kůže!" Edgar si stáhne si kůži někam dozadu, až se z něj stane divé monstrum, kterým také je. "Je to lepší?" ptá se a manželka se kácí. To je prostě nezapomenutelná scéna! Dívala jsem se na ten film jako u vytržení poprvé. A podruhé. A taky potřetí. Díky za něj!