Clowie

Nádherně lidský film. "V jiných částech světa mladí lidé odcházejí z domu a vydávají se do širých dálek hledat lepší budoucnost. Na jejich pouti je pohánějí sny o vítězství nad zlem, o nalezení velké lásky či naděje, že snadno přijdou k bohatsví. Tady v Saint Cloud´s nevystupují lidé z vlaku s lehkým srdcem. Neboť již předtím museli učinit jedno velmi obtížné rozhodnutí. Osvojit si dítě nebo se ho zbavit." V tom je řečeno vše. Dál se na to podívejte sami. Podívejte se na ten film nebo si přečtěte knížku, nebudete zklamaní. Je to velký román, velký příběh, velký americký román. A film je mu v patách. Skvělí herci, kamera, hudba, scénář samozřejmě, skvělé vše, co dělá film filmem. Dobrou noc, princové z Maine!

Nedokoukala jsem, ani podruhé ani potřetí, i když jsem se poctivě snažila. A věděla jsem, že to má být skvělé. No, možná v jiném životě.

Proč horor? Je to naprosto realistické ztvárnění situace, která klidně může nastat. Viděla jsem ten film několikrát. Líbil se mi poprvé - a upoutal mě napětím - viděla jsem jej podruhé, pak potřetí a pokaždé jsem jej prožívala skoro stejně. Je to skvěle natočený film. Nakonec člověk přemýšlí o osobní oběti ve prospěch lidstva a jako taková se mu jeví tím nejlepším řešením.

Krásně normální film. Někdo někam přijde, něco udělá nebo řekne, jiný mu odpoví. A tak to jde dál, scéna za scénou, normálním tempem - není to pomalé a rozvleklé a neběží to jak o závod, že člověk nestíhá sledovat, co se děje. Je rozumět, co kdo říká. Nerozbíhá to srdce zběsilým hlukem vydávaným za filmovou hudbu nebo divokými střihy a záblesky, naopak hudba film pěkně doplňuje. Všechny postavy jsou zajímavé a uvěřitelné, no, někdy trochu předvídatelné. Walter Matthau si tu střihnul netypickou roli zločince a dobře mu v ní bylo. Líbili se mi i další ve vedlejších rolích, od profesionálního zabijáka Mollyho, který se k lidem nevlamuje násilím, ale zdvořile o to požádá s uvěřitelnou historkou, přes místního šerifa, který přes své vcelku skromné možnosti nepochybuje, že lupiče a vrahy dostane, po šarmatní bordelmamá, která poskytla Mollymu ubytování, a Číňana, který ho poslal místo sebe sebrat auto dlužníkovi a s potěšením jeho akci sleduje. A neodolatelná je všetečná sousedka - stará paní, která má problém s mlékařem, při sbírání kamenů si zpívá dovádivou písničku (vem mě do jetele, polož mě a pomiluj), aby nakonec bez mrknutí oka za rozbřesku sledovala zátah policie na sousedy, pohodlně usazená v křesílku. K tomu originální souboj na závěr. Dobře se na ten film dívalo.

Tenhle film mě překvapil. Tedy musela jsem se dokázat přenést přes začátek v podobě simulujícího vyčůraného adolescenta: "Jsem moc rád, že mám tak milující starostlivé rodiče. Oba jste naprosto mimořádní lidé." Jo jo, fňu fňu... (jeho sestra v podání Jennifer Grey v absolutně stejné podobě, v které se ukázala v Hříšném tanci, no tedy proč?).  Film je nabitý spoustou historek ze střední školy. Některé známe a některé musíme prostě obdivovat za originalitu. Sundejte klapky z očí, paní Bruelerová... říká ředitel školy, ale oba jsou ve vleku nadrženého týnejdžra, nakonec jako my všichni. Aha, chrchl, chrchl, Ferris Brueler je na lince dva! Ještě bych ráda vyzdvihla roli pološíleného profesora, jehož slova "Ví někdo? Ví někdo?" mi zní hlavou ještě týden po tom, co jsem film viděla.

Nechápu, jak to mohlo vyhrát Oscara ve světle filmu Musíme si pomáhat. Ale budiž mu přáno. Asi proto, že jsou Američané prostší, nebo že neznají historické souvislosti?

Nelíbí se mi tenhle film (aspoň ve světle toho všeobjímajícího nadšení), ale musím uznat, že světlá místa má. Hlavně díky té nadherné zahradě, na které byla natáčena zabíjačka. A díky paní Vášáryové. A ta hláška, která vešla do historie: musíte se snažit, pane správče.

Dodívala jsem se na ten film do poloviny a nevidím důvod, proč se dívat dál. Je mi líto, možná někdy jindy.

Pro mě je ten film nedůvěryhodný, protože mě Jack Nicholson jako muž nebere (jako herec ano). Skvělé herečky: Sarandon (to sólo na violoncello!), Pfeifer s afty, ale jinak neskutečně sexy a taky s následky v podobě mnoha dětí, a v neposlední řadě Cher, která se v tomhle filmu našla. Bohatě mnohovrstevný film. Ale nevtáhl mě do sebe. Víc mě zaujala vedlejší postava té paní, co smrká až zvrací (Veronica Cartwright, to bych byla asi já). Ty tři ženy se rozšouply a užily si s tím ďáblem. A to je asi tak všechno.

Na tomhle filmu se podepsal čas. Robert Redford jde za svým, za svojí kariérou. Nepřipadá mi arogantní, spíš  cílevědomý a úspěšný. Z dnešního pohledu, možná to tehdy bylo moc tvrdé. Film ukazuje kariéru nadějného sjezdového lyžaře. Včetně tehdy a i dnes nádherných záběrů ze sjezdové tratě.