Clowie

Před mnoha lety mě na několik večerů přikovala k rádiu audionahrávka českého rozhlasu. A pak jsem si s chutí přečetla i předlohu Michaela Crichtona. Ale ten film se mi nelíbil. Ve skutečnosti jsem se ani na několik pokusů nedostala o moc dál, než přes tu přehršli reklam a pak přes tu změť záběrů a křiku na začátku filmu. Možná je to dál lepší, ale vážím si svého času natolik, abych to už znovu nezkoušela.

Je to crazy komedie, ale nevypnula to racionální ve mně. Takže asi ne dost dobrá komedie. Pominu chaotické a expresivní ruské (a taky francouzské) herectví, které mi prostě nesedí. Protože jinak bych se musela smát skoro všemu a nepřemýšlet o tom. Jenže já přemýšlela a to byl konec. Originální námět ve spojení s nádhernou hudbou a možností vhledu do zákulisí symfonického orchestru, to bylo velmi lákavé. Takže nic. Je to jen snůška rádoby legračních situací, které si střílejí z jejich představitelů. Velké plus dávám za scénu hned na začátku, za ten kontrast, kdy se novopečený manažer neexistujícího orchestru domlouvá na podmínkách smlouvy. Jsou v tom i honoráře? ptají se členové výboru pařížského divadla. Zůstali na tarifech před perestrojkou! Za tu snahu ruských hudebníků, za to, že to nevzdali a bojovali, tak za to jim dávám čtyři hvězdičky. Jenže to ostatní je stahuje dolů. Opulentní film. Chaotický. Neskutečný. Odešla sem od něj několikrát a zase jsem se k němu vrátila. Ale ne dost, abych se dostala přes polovinu.

Téma lobbismu mě velmi zajímalo a vysoké hodnocení filmu mě navnadilo. Jenže bych ráda slyšela, o čem si všichni ti lidé povídají, zejména hlavní hrdinka. U filmu, který stojí na bleskové výměně argumentů, tichá a nevýrazná řeč přehlušená hudbou prostě nemá být. Ano, hůř slyším, a proto jsem vděčná za možnost sledovat filmy ze záznamu a vracet se, když jsem nerozuměla. Ale když se musím už během prvních pár minut vracet podesáté, tak mě to nebaví a vzdávám to. Chci sledovat film a ne pořád držet ruku na tlačítku jako v nějaké soutěži o to, kdo klikne dřív a správně odpoví.

No páni, skvělý začátek, srovnatelný s Dobyvateli ztracené archy! Hlavní hrdina Leonov v podání Alexeje Mironova je sympaťák a neřízená střela a také skvělý pilot. Proto je vybrán do dvojice s racionálním Beljajevem, aby splnili úkol prevoschoditelstva - prvovýstup do vesmíru. Let se uskuteční, i když ještě není vše připraveno, kvůli rivalitě s Američany. Leonov úspěšně vystoupí do vesmíru, ale od té doby jde všechno k čertu. Ze všech sil jsem se bránila podívat na wiki, jak to dopadlo. A užívala si nádherný vizuál, o kterém by se nikomu v té době ani nesnilo - kontrast mezi tím, co viděli v řídícím středisku na Zemi, tedy to malé šedé zrnité cosi, a mezi barevným a s dokonalým rozlišením pohledu kosmonautů na oběžné dráze. Kosmonauti dosedli na zem a tam začala poslední etapa jejich příběhu. Přiznám se, že tady jsem nakonec nervově nevydržela a podívala se, jak to dopadlo. I můj muž v jednu chvíli přiběhl za mnou do kuchyně, zvolal - to je nervák, tam na té Sibiři! a rychle se vrátil, aby dokoukal zbytek. Jestliže se už na začátku filmu jevil jako jeden z hlavních hrdinů konstruktér Koroljov v podání Vladimíra Iljina, tak na konci hraje trumf. Skvělý film, opravdu skvělý. Ruský, samozřejmě, vždyť ho natočili Rusové, ale moc dobrý.

Ježiš, jestli bych měla možnost podívat se jen na jediný film odteď, tak bych si vybrala MASH! Je v něm všechno! Jímá mě ta krása člověčenství. Brutalita, absurdnost a taky lidskost. Pochopení pro lidské slabosti. Jako když zvou Hrmu, aby se podívala na fotky dítek, a přitom pro ni připravují představení včetně psa pod pódiem. Jako když Hrma křičí Zab ho! nebo něco v tomhle smyslu v zápalu zápasu mezi jednotkami, a když její kolega likviduje soupeře dobře mířenou uspávací injekcí. Ale tohle všechno se ztrácí v té nesmrtelné melodii, která je současně krásná a nadějná a současně pesimistická. Jako sám život.

Geniální film. Pokaždé, když jsem ho viděla - poprvé, podruhé atd. mě potěšil a pobavil. A pouštím si ho po letech znova a znova. Vím, jak to bude pokračovat, co kdo řekne a v čem je vtip, ale přesto - ne právě proto - se směji. Směji se dopředu a těším se na další. To je známka nesmrtelného filmu, komedie. Jako filmy bratří Marxových.

Tenhle film jsem viděla zatím třikrát. A pokaždé se mi moc líbil. I když si nemyslím, že bych byla cílovkou, tak tohle mě dostalo. Nevím čím. Vlastně vím. Jsou to postavy. Jako první v řadě bych uvedla Barrymore. Nemyslela jsem si o ní předtím nic moc jako o herečce, ale v tomhle filmu je neodolatelná. A také Goldberg. Nechápala jsem, proč ji do tohohle filmu posadili, až nakonec. Díky, kdo měl ten nápad! Ovšem ta, kdo tento film udělal, je Mary-Louise Parker. Když začala poprvé zpívat tu píseň, trochu jsem trpěla. Ale pak jsem tomu podlehla. Celému tomu příběhu. A musím říct, že scéna, kdy Parker odolává sexu, je pro mě ta nej nej erotičtější scéna ze všech filmů. Tak teď si s tím poraďte (výjimečne jsem si přečetla dřívější recenze, než jsem tohle napsala), ale buď. Jo, abych nezapomněla - má to děj, tenhle film. Stojí za podívání, věřte.

Čekala jsem hodně a dostala málo. Zaujali mě jen lidský Vincent Riotta, jediný, kdo v tom filmu měl co hrát, a pak Raoul Bova, ten jen sám za sebe. Ostatní nestálo za řeč.

Malavita ( překladu kriminální podsvětí), tak se v originále tenhle film jmenuje a také pes hlavních hrdinů filmu. Je to rodinka v čele s Robertem de Niro, který zahrál dokonale jako vždy, jeho filmy jsou sázka na jistotu. Ale Michelle Pfeiffer? Kde je ta čistá něžná kráska? Na řečnickou otázku přímá odpověď: stojí po boku Roberovi de Niro a je mu více než plnohodnotnou partnerkou! A jejich dospívající syn a dcera si s nimi nijak nezadají. Nedaří se aklimatizace v novém působišti, které jim vybrali v programu na ochranu svědků? Nevadí, nejsou to přece žádná ořezávátka! Michelle šoupne malou improvizovanou bombu do místní sámošky, kde se cítí odstrkovaná. Sice nic nepochopí, ale dobře jim tak, vidlákům! A Robert de Niro píše svoje vzpomínky, ajta! Jejich děti zatím ve škole bojují o svoje místo na slunci. A dobře. Nezáleží vám na budoucnosti, tak se chovejte slušně, jinak žádnou mít nebudete, říká dcera po tom, co ji spolužáci odvezli do přírody místo domů, a po tom, co jejich kápa k jejich úžasu pomlátila badmingtonovou pálkou. Miluji tyhle filmy, které rozvíjejí ne/pravděpodobnou zápletku se švihem, se šarmem a s vtipem. Dokonalý film.

Jedinečný film. I když jsem v určitou dobu přestala sledovat novinky ve filmovém průmyslu, ani tak mi neuniklo nadšení, které doprovázelo tenhle film. Proč jako, ptala jsem se, co by tahle nezajímavá paní v ušance mohla dát světu filmu nového? Inu, dala. Ale není to jen její zásluha, jakkoli je stěžejní, jsou tu i další postavy. Tahle paní je super herečka Frances McDormand, mistryně malých i velkých postav, jedna z nás. Její osobní život ve filmu ztělesňují postelové rozhovory s manželem - a ne že se budete ošklíbat nad jejich triviálností! Je to její zámek, její kotva v tom pracovním světě, který se vmžiku může stát tolik nebezpečným a odporným. Tenhle svět představuje dvojice kriminálníků v podání Steva Buscemiho a Petera Stormareho. Ale oni pracují na zakázku a tou zakázkou je únos movité manželky neúspěšného podnikatele, kterého ztvárnil skvělý William H. Macy (Oscara! Oscara! Oscara!) Je to neskutečná přehlídka drobných situací, které na sebe logicky navazují a gradují a které vedou hrdiny filmu do závěrečného finále. Tam se všichni potkají a kdo by mohl říct, že je lepší záporák - William H. Macy, Steve Buscemi nebo Peter Stormare (já hlasuji pro Stormareho). Nádherná hudba, kamera, exteriéry. A k tomu skvělý scénář a brutální obsah. Vyprávěný úspornými prostředky. Jeden z nejlepších filmů, které jsem v životě viděla. A skláním se před všemi, kdo se na něm podíleli.