Everyone

Nebudu lhát, zaujal mě název. Ale když jsem si seriál pustil, tak jsem (i přesto, že moje očekávání nebyla v tomto směru naplněna, byla v jiném absolutně překonána) mile překvapen. Seriál je to silný, s hutnými emocemi, kvalitním scénářem, skvělou režií a obsazením, nechybí mu ani humor a malinová ústa Lizzy Caplan jsou prostě k zulíbání.

Než Grace odjela do Londýna, tak bych býval film ohodnotil plným počtem. Bohužel "netradiční" rozuzlení stáhlo film k lepšímu průměru. ___ Brenda Blenthyn byla excelentní, z Craiga Fergusona vyzařovala (/vyzařuje - jeho show) taková pohoda a optimismus ...a vůbec celé město (všechny postavy) bylo až idylicky nad věcí, na což se dobře dívalo.

Za práci příjem? víceméně omyl....Myšlenky hraničící s utopií? jen se nad tím zamyslete... Současná makroekonomická situace je dlouhodobě neudržitelná (paradoxně, čím rychlejší je technologický rozvoj, tím více se zvyšuje nezaměstnanost...práce strojů (na rozdíl od lidí) není zdaněná, přitom je tak produktivní...většinu lidí nebude trh moci v budoucnu na nějakou práci zaměstnat a společnost bude při zachování stávajícího systému chudnout, což povede k jisté revoluční změně...je potřeba tento či podobný model zavést v malém v bohatém státu s občanským smýšlením jako je např. Švédsko, a pak ho zavést (po ozkoušení - slepé uličky - ale bohatý stát je schopen se s nimi dobře poprat) do států jiných........dnes jsou kapacity produktivity schopny uživit dvě zeměkoule, problém je s distribucí a plýtváním a zkostnatělou legislativou a myšlením) a bude ji potřeba vyřešit dokonce mnohem dříve, než např. dojde ropa nebo demografický problém se starobními důchody. ___ Vysvětlit komplexněji myšlenku je vždy na jednu a více přednášek, resp. násobků 90 minut. ___ 4/10 lidí (v Německu...potažmo v západní Evropě) jsou produktivní. Z těch je 5% s prací plně spokojeno, 1/3 z 4/10 je víceméně spokojena. Větší či menší míra nespokojenosti vede ke snížení účinnosti, rozvoje i nemocnosti, což zatěžuje systém...myšlenka nepodmíněného přijmu by zkvalitnila život společnosti a dokonce zlepšila demokracii, snížila kriminalitu...A pokud si někdo myslí, že by lidé přestali pracovat, tak dokument ho vyvede z omylu...přestali by pracovat ti, které práce nebaví a mají ji pro vlastní příjem...tím jsou v ní neefektivní, nekreativní...většina lidí by fungovala z ekonomického pohledu spíše jako umělci...aktivity se mohou rozdělit mezi rodinu (výchova dětí), zlepšování okolního prostředí (zahrada, kulturní život,...) či sebe sama (studium,...) a samozřejmě i vlastním zaměstnáním pro zlepšení současné situace...Podmínkou pro vstup do takovéhoto systému zůstává určitá velikost bohatství národa, regionu či unie, jako takový limit pro dlouhodobou realizaci celého systému a samozřejmě stabilita.

Kolik horolezců znáte? Kolik horolezců znají vaše prarodiče? Pokud nějaké jméno vůbec řeknou, tak se vsadím, že to bude jméno Reinholda Messnera. Který zároveň posunul biologické a dobyvatelské hranice srovnatelné v první případě např. s výkonem Usaina Bolta a v druhém případě s podnikem Kryštofa Kolumba. To utrpení, pokora, neskutečná vůle, inteligence, fyzička, horolezecká mysl, odvaha, koncentrace, vzdor, suverenita, sebedůvěra, motivace, ale i štěstí zapříčinily to, že někdo vůbec uskutečnil tento fenomenální výkon. Smekám až k zemi. Uvidíme, zda se k němu letos přidá i náš Radek Jaroš, který s K2 bojuje již po páté (a dne 26.7.2014 bez použití kyslíkové přístroje to jako 15. člověk v historii a jako první Čech dokázal také, gratulace). ___ Dokument je natočen jednoduše skvěle, je z něj cítit ta výzva, adrenalin, výjimečnost počinu a osobnosti tohoto fenomenální pokořitele 14. nejvyšších vrcholů světa bez použití umělého kyslíku. Být první a ještě bez umělého kyslíku, wow.

Originálně a civilně pojatý dokument, který Vás svoji formou upoutá, že těch 100 minut uplyne jako voda. Hlavní dějová linka je obalena důležitými informacemi, které jsou vyprávěny v souvislostech a celý komentář je podán ústy obyčejného vojáka (jazyk je tedy volen prostý s důrazem na srozumitelnost sdělení), takže celkový dojem nepůsobí odtažitě (suše historicky), ale sugestivně, barvitě a autenticky. Perspektiva vyprávění z pohledu pěšáka je zajímavá - dokument je tedy prost jakýkoliv složitých strategických úvah, vše je líčeno tak, jak jednotlivé novinky nebo špatné rozkazy ovlivňovaly náladu, pocity mužstva a také měnící se názory na generální štáb, včetně slepé a místy až přihlouplé propagandy (Němci jsou hlupáci a smrdí...od té doby se propaganda značně vyvinula - 2SV nebo později válka ve Vietnamu, ale hlavně později války na Blízkém Východě na konci 20. a na začátku 21. století). Popravy na zvednutí morálky (asi největší kuriozita za zmařený život - zastřelen kvůli tomu, že odmítl nosit špinavé kalhoty nebo že usnul v kupce sena - zběh). ___ Kdyby každý řadový voják věděl, to co generál, tak by ve válce nikdo nepokračoval. Ti kdo z války profitovali - obrovské výnosy (továrny - děla, munice, zbraně,...propojenost politiky a průmyslu,...) nebo kariérní postupy (úředníci, důstojníci, politici,...) a vše řídili z bezpečí od stolu, tak zájem na ukončení neměli. Kdežto utrpení běžného vojáka v zákopu (dělostřelectvo - 3/4 vojáků zemřelo díky granátům; nesmyslným stečím; nepříjemnosti spojené s páchnoucí vodou, bahnem, otravnými vešmi, strachem z pokropení od samopalů či zásah od odstřelovače nebo z rozleptaných plic a slepoty způsobených bojovými plyny a také, na co se často zapomíná, s nekonečnou nudou, kterou střídaly probdělé noci pod kanonádou). ___ Kdo měl to štěstí a přežil Velkou válku, tak měl dokonce větší pravděpodobnost, že zemře na tzv. španělskou chřipku nebo později ve 2. světové válce nebo ve válkách občanských - revolučních.

Až na "Predátora" Kaie to byli všechno lidé bez charismatu. ___ Ve filmu bylo vidět, že cesta k vrcholu je u každého trochu jiná (viz životní osudy jednotlivců, kterým byl věnován největší prostor)...každý využívá trochu jiné způsoby (více vědy, méně vědy, popř. více/méně zakázané podpory...o které samozřejmě nepadlo ani slovo konkrétního...v podstatě je to taková tabuizovaná nezbytnost)...ale stále je to o tomtéž - dřít až do úmoru (formování svalstva, 2-3 fázové tréningy, 1 den v týdnu na regeneraci...je to o schopnosti vypnout mozek...překonávat bolest...o pokoře před ní...v podstatě to je ta nejsilnější droga na cvičení, kvůli vylučování hormonů do těla), stravovat se jak zvířata do výkrmu (živení kolosu), potravinové a jiné suplementy (tuny bílkovin a aminokyselin + mnoho těch ze seznamu zakázaných či ze zakázaného modifikovaných), mít dobrou genetiku (nejlépe genetickou odchylku s nadprodukcí testosteronu), před závodem nepít (vysušit....vyrýsovat se), umět hrát psychologicky (hra těla při pózování nebo slovní přestřelky před soutěží, chovat se jak vítěz), být showman (vítěz pak lépe reprezentuje/prodá titul), mít permanentní motivaci (procvičit se na vrchol za 15-20 let), spát (regenerace)....a toto platí (s drobnými modifikacemi) pro každý vrcholový sport...kde je potlačena štěstěna (jako atletika, cyklistika...na druhé straně stojí (nejsou tak náchylné k masivnímu zneužívání dopingu...s náhodou ve sportovní disciplíně klesají výhody spojené s užíváním dopingu) např. míčové, často kolektivní, sporty; střelba....nebo kde se kombinuje oboje...biatlon).

Šach mat za 104 minut. První dojem je omyl. Šaty nedělají člověka. Uhlazenost není dobrota. Zažít nudu, jóó to vadí...aneb když je nuda spouštěčem. Destilované zlo schované pod pozlátkem slušnosti. Nesedejte k cizím lidem do auta a nepouštějte cizí lidi domů, ani když už Vám není devět.

Vnitřní život Waltera Mittyho - nespoutaný, živelný vs. život reálný - zdrženlivý, ušlápnutý. Takovýmto rozporem trpí lidé s fantazií a neodhodláním, které bylo svázané společenskými konvencemi a pracovní nezbytností, které svazují nespoutanost mladické duše. Není divu, že uspokojení z šedi pracovní každodennosti přenáší Waltera do jeho bohatého světa niterního, které se ubránit dokázalo a realitě navzdory si píše scénář vlastní, které tak často vytrhává Waltera z reality a staví ho (při pohledu na něj) do role mimoně. Je to jen důsledek z frustrace z předvídatelnosti všednosti = nudy a nespokojenosti. Chce svůj život změnit - hledá si partnertku, ale neosobním a odtažitým způsobem, skrze seznamku. Zvrat přichází, když mu začíná jít o pracovní místo a toto je jeho pomyslný Rubikon, kterým odhodí veškeré zábrany a vydá se hledat negativ č.25 - smysl života. Na jeho frustrované já nemá čas - jeho frustrované já už prostě není, žije přítomností a užívá si i adrenalinu, má cíl, kterému věří a strávený čas mu nepřijde zbytečný - mizí úniky do vlastní fantazie. Osvobodit své vlastní já, je lepší než tisíc psychologů, které by mu od jeho problému nepomohli. Hlad se dlouhodobě vodou zahnat nedá. Proces hledání negativu se smyslem života (pro časopis Life - život - větší, než explicitní vodítko ani nemohlo být), které zachytil v obraze věhlasný fotograf (smysl života pro onoho fotografa), je dokonalou metaforou pro zacílení smyslu života Waltera (cítí smysl života jinde - proto ho ani negativ, který nakonec našel, nezajímal - nepodíval se na něj - našel sám sebe - zákonitě se našel jinde). Další krásnou metaforou je to, že smysl života každého z nás je vždy tak blízko, nosíme ho sebou (metafora ukrytého negativu v peněžence) a přeci ho nevidíme a nositele smyslu života často i bezmyšlenkovitě zavrhneme (peněženku s pokladem vyhodíme). ____ Forma je moderní, kamera krásná ("rozpohybované" stránky časopisu Life), dialogy jednoduché, ale symbolické, ale zkrátka celý film je o čtení mezi řádky, byť hypnoticky nepůsobí jako jiné snímky, které k hlubšímu přemýšlení přímo nabádají. Zde je vše skryto tak pečlivě jako v zamotaném klubíčku všedního života, že ani nikoho nenapadne, že leckterý (i tento) den může být něčím významný a poodhalit nám mimoděk něco z životní moudrosti.

Kdo nehrál nikdy nepochopí. Kdo hrál tak empaticky přikyvuje a tleská individuálním a kolektivním super-schopnostem zúčastněných. I když jsem přirovnání o fotbale a šachu nikdy z jiných úst předtím neslyšel, tak mě nezávisle na této replice napadla úplně stejná metafora pro hry MMORPG. I když je film povedený, tak zobrazuje hráčskou realitu asi tak přesvědčivě a důmyslně jako kosmolog pro laika historii Země promítnutou do jednoho nástěnného kalendáře. Vše působí jako z rychlíku. ___ Pod co bych se podepsal, tak jsou ty niterné komentáře pro-hráčů. Ve vnitřním monologu jsem si vedl nejeden z nich. 15 hodinové hraní (i více) moc dobře znám, kdo chce být dobrý, musí tvrdě trénovat. Mít postřeh, umět improvizovat, vědět co si dovolit, vést tým, vymýšlet strategie, koordinovat jednotlivé členy....v podstatě to naplňuje náplň manažerských funkcí a dokonce ji podstatně rozšiřuje, poněvadž na bitevním poli jste současně generálem, ale i pěšákem. V podstatě je to velice náročná kombinatorická úloha, ve které musíte kalkulovat nejen s kvazistatičnosti jako v šachách, ale jednotlivé prvky se vyvíjejí v reálném čase, jejich parametry se mění a krátkodobé synergie clusterů to celé ještě více komplikují, nehledě na různé vedlejší činnosti ve hře. A tak by se dalo pokračovat dále a dále...zkrátka, kdo nezná nepochopí, resp. nemůže pochopit....podobně jako pocity u maratonského běhu (odběhnutého, nikoliv odpajdaného) či jiné činnosti (sex, drogy, hudba, literatura,...záleží na individuální sensitivitě), která Vás přenese do jiné dimenze reality (subjektivně, ale i objektivně virtuální).

Výborná na"časovaná" jízda. Jeden z nejlepších sci-fi snímků, co jsem viděl. ___ Ústřední myšlenka filmu Na hromnice o den více zasazená do současně populárního žánru sci-fi filmu, kde hlavní postava má prakticky možnost načtení nedobrovolně uložené pozice jako v leckteré počítačové hře. Opakovaný loading zajišťuje Cruiseovi se zdokonalit v bojových skillech a časoprostorové strategii, nicméně ve finále se hraje vabank a osud lidstva je (resp. kvůli gradaci napětí...musel být) vydán napospas jediné možnosti pokusu záchrany. Ovládání času jako evoluční výhoda je zbraň patrně nejsilnějšího kalibru, kterou by libovolný tvor v rámci svého sebeprosazení mohl disponovat, a tak není divu, že pozemšťané mají s nezvanými hosty více práce, než jakou měli ve Verhoevenově Hvězdné pěchotě. ___ Emily Blunt je zde opět k sežrání, ale opět zde jako Mattu Damonovi ve Správcích osudu sekunduje kvůli milostné jiskře, resp. genderové harmonii, protože ve dvou se to zkrátka lépe táhne. ___ Cruise umí nasadit ten nejsamolibější úsměv ze všech lidí, co jsem měl možnost vůbec vidět. ___ Za nepokleslá víčka a dokonce za zbystření otupených smyslů nad sobotním ránem nemůžu dát jinak, než plný počet.