Malá mořská víla

Musker s Clementsem vzali ponurou, téměř depresivní předlohu a přetavili ji v milou, zábavnou a příjemně odsýpající pohádku, kterou i po letech považuji za jednu z nejkouzelnějších mezi klasickými disneyovkami. A nejsem sám, protože moje holky ji milovaly a i teď se k ní občas nostalgicky vrací. Není divu. Je mile dětská a přitom nenudí ani dospělý doprovod a to aniž by si musela vypomáhat dnes obvyklými popkulturními odkazy. Má okouzlující zrzku jako princeznu, dokonalou zlou potvoru v podobě vychytralé chapadlovité herdekbaby a spoustu zábavných vedlejších postav mezi nimiž bezpečně kraluje francouzský kuchař. Písničky neruší, animace je výborná a nikde, kam oko dohlédne, žádná chyba. (25.01.2012)

Až při sledování tohoto klasického animovaného snímku jsem si uvědomil, že ještě před "Rebelkou" zde byla jedna rusovlasá rebelka, která chtěla od života trochu víc, než jí bylo předurčeno. Tím u mě pixarovský film, ač animačně dokonalý, ztrácí zase pár dalších bodů. "Malá mořská víla" v současné době už tolik nevyniká příběhem, ale ty písně jsou pořád naprosto úžasné a Oscary za tuhle filmovou disciplínu naprosto zasloužené. (25.11.2013)

Začínám přemejšlet, jestli může bejt člověk na některý věci fakt moc starej. Totiž kdybych byl dítě, nebo za sebou alespoň neměl (podle mýho profilu) už zhruba 127 animáků nejrůznějších témat, kvalit, stopáží i zaměření, pak bych možná Malou mořskou vílu přijal víceméně bez výhrad. Takhle jsem ale posedlej myšlenkou, jak film vylepšit, přičemž odpověď je nasnadě – princ se totiž už takhle ve snímku zamiluje do dívky s hlasem Ariel, která o hlas smlouvou s Uršulou přijde. Jak snadné by tedy bylo vystavět konflikt následovně: princ si myslí, že přeměněná Uršula je dívka, která ho pár dní zpět zachránila, načež začne plánovat svatbu, bez zbytečného zakletí a proměny v nemyslící zombie. Ariel sice nemůže mluvit a je z celé situace nešťastná, ale v několika chvílích prokáže soucit, něhu, pochopení, zkrátka dobré vlastnosti, zatímco Uršula sice dokáže změnit podobu, ukrást hlas, ale pro svou zkaženost nedokáže zakrýt svou prohnilou duši. Princ nakonec pochopí, že by byl raději s hodnou Ariel, než s hlasem, do kterého se sice zamiloval, ale o kterém zjistil, že patří špatné osobě. Chvíli, kdy má dojít k polibku, může nakonec přerušit i Arielin otec, z čisté rodičovské obavy, čímž zadělá na pěknou patálii a rozehraje dramatický konec snímku. A mně by se taková zápletka líbila víc, s tím, že ovšem riskuji natažení stopáže a děj komplikuji pro dětského diváka. U primárně dětského filmu. Což asi není úplně ideální. Malá mořská víla je tedy zřejmě tak přímočará zcela záměrně. A byť písničky později začaly zapadat do příběhu plynule a staly se celkem příjemným mixem milého s vtipným, na začátku se celkem objektivně zpívá úplně zbytečně a některé „expoziční“ songy nevydrží ani pět minut od sebe. Takže je celkem těžký hodnotit film očima nezatíženýma dosavadní diváckou zkušeností. Právě proto to dělat nebudu. Pro mě je tohle zkrátka docela obyčejná, průměrná disneyovka… ale Ariel je ze všech Disney princezen pořád ta největší hottie. Brr, ono jí je teprv 16. (04.11.2014)

Nikdy jsem jako dítě neměla ráda Disneyho. Všechny ty písničky, šťastná zvířátka, co pomáhají hlavním hrdinům, dobré konce a bůhvíco ještě. Andersenovu původní pohádku mám moc ráda, zvlášť proto, že končí tragicky, tady mi však tohle Disney vzal. Se šťastným koncem je najednou z malé mořské víly tuctová pohádečka, jeden bonbón z pytlíku plného naprosto stejných slaďoučkých bonbónů. Animovaný to je hezky, o tom žádná, ale už je to rozpliz jako milion dalších. Je mi líto, tohle mi pod kůži nikdy nevleze. (13.02.2010)

Malá mořská víla je pro mě takový paradox. Zatímco její chaluhová omáčka je zábavná, vtipná, neschematická, hravá a obsahuje hned několik umně podaných morálních poselství, její ústřední milostná linka mě neskutečně iritovala jako harpuna v konečníku. Ani nevím proč, obvykle svoje princezny nepotřebuju nutně 100% emancipované a lásku na první pohled v pohádkách beru jako téměř nevyhnutelný trop. Ale tady jsem to nežral ani s navijákem, ani bez něho. Možná je to tím, že s MMV má oficiálně začít ona pověstná Disneyho renesance (která nám představila pecky jako Lví král, Aladin, Kráska a zvíře nebo Mulan) v níž přišel myšák Mickey s novými tématy, dospělejšími a mnohem obyčejnějšími (rozuměj realističtějšími a sympatičtějšími) hrdiny, možná ne. Každopádně celá ta honba za polibkem z pravé lásky rozkvetlé po třídenní známosti mi zavání rybinou, a tudíž se ji nedokážu přimět spolknout. Možná je to i nevýrazným princem, který je nám představen jako "fajn kluk, co se chce oženit z lásky", ale navrch nemá osobnosti co by se za zuby barakudy vešlo. PS: Uvědomuju si, že si sebou nesu dlouholetou bagáž sexuální frustrace, ale Ariel prostě je rajcovní a je tak nakreslená naschvál. To mi nikdo nevezme. /// Dodatek po dni: Tak už vím, co mi vadí. Ariel se do prince zamiluje jen proto, že je to fešák, a pořád mluví/zpívá, jak je nádhernej. Nic víc v tom není. A nic víc zřejmě v lásce nepovažují za důležité ani další postavy (Sebastian, Flounder, racek, komorník, Uršula, vlastně tak trochu i táta Triton). No a pak tu je ten mentální rozdíl - holka je opravdu ještě děcko. Roztomilý děcko, ale pořád nedospělý tele, co se chová na svůj věk (16), ne-li ještě na míň. Jasně, že se šestnáctka zabouchne do prince okolo 20 let je normální. Horší je, že se dospělej a plus mínus racionální člověk může posrat z ní. (22.05.2017)