Hodina prasete

Hned v prvním obraze vidíme krásnou románskou baziliku. Ale kde? V Abbeville není a Ponthien neexistuje, a z Abbeville se dostanete do soumraku tak akorát do Amiens a ne do Paříže. Škoda. Každopádně jde o nějaké menší místo, které zahrnuje celý svět. Jsou tu právníci, nevěstky, kataři, cikáni, židi, nakonec i inkvizice, zlovolný šlechtic, osel, myši, prasata atakdál. Pořád se něco děje, pořád je možno se na něco koukat. Ale pokud se odvážím zeptat, co z toho? Pak budu muset přiznat, že nevím... (23.01.2015)

Ťažko to nazvať historická dráma, skôr by sa hodilo stredoveká komédia. Čo aj trochu zráža dolu zvolený námet. Nejde ani tak o komické situácie a ich početnosť ako o nastavenie postáv (napr. kňaz - smilník, naivná prostitútka či karikaturizovanie prostých ľudí) a celkovú atmosféru, ktorá by svedčala skôr komédii ako vážnemu dramatickému žánru. Čo však neupriera snímku na nápaditosti, nuda väčšinou nehrozí a na svoje si príde aj mužské oko v podobe viacerých nahotiniek. Aj keď sú celkovo herci fajn, Firth v hlavnej roli ma veľmi nepresvedčil. Z atraktivity (temného) stredovekého zasadenia alebo súdneho prostredia sa dalo vyťažiť podstatne viac dramatična i napätia. (05.11.2017)

Absurdní ve všech ohledech, ale zároveň snadno transformovatelné do naší doby, což trochu děsí. Zároveň je ale Hodina prasete neskutečně vtipným filmem, který se svým podáním středověku blíží k realitě asi nejvíc ať už vykreslením tehdejší venkovské společnosti, nebo panoptikem přítomných postav a postaviček, jejichž předobraz by jsme bez velkého snažení v dějinách určitě našli. Film, který by měla veřejnoprávní televize čas od času připomenout. 90% (19.03.2017)

Mladý idealistický právník přijíždí na venkov, aby se oprostil od městské zkaženosti... jenže i kdyby se nepsal rok 1452, byl by to hodně naivní nápad, natož když jsou vám v rámci pracovní náplně servírovány vraždy, maleficia a požádání manželky bližního svého, smrtelné i stabilizované hříchy se mají čile k světu, padlé řády a odsouzení kacíři rozhodně nemají v úmyslu odpočívat v pokoji a španělskou inkvizici a černou smrt můžete čekat hned za nejbližším rohem. Richard Courtois rozhodně není prvním ani posledním právníkem, který obhajuje čuňata a na lavici svědků povolává krysy, ale je s přehledem nejsympatičtější a navíc má dost kuráže - anebo málo rozumu - na to, aby strkal nos tam, kam se andělé bojí šlápnout. Tím nejsou míněny sukně prakticky každé ženské členky ansámblu, které evidentně měly ve scénáři jedinou větu "kdykoli uvidíte hlavního hrdinu, servěte ze sebe šaty," ale vzhledem k tomu, že ho hraje tehdy kristovoletý Colin Firth, jsem měla rozhodně menší problém tomu uvěřit, než kdyby ho hrál takřka libovolný pánský uživatel ČSFD (výjimky se najdou, ale nebudu je uvádět, zpychli by), plus je navíc tohle civilní krimidrámo okořeněno takovou porcí ironie, že to krásně vykomenzovalo všudypřítomnou vůni išlských dortíčků, které jsem právě lepila krémem. (21.12.2010)

Výborný historický snímek, který nám ukazuje nejlepší kvality středověkého krimi ve své dobové absurdnosti a náboženské poblázněnosti. Colin Firth je zde za velice charismatického právníka, jehož iluze o spravedlnosti potopí nespravedlnost doby v níž žije. Všechno přitom začne vraždou židovského dítěte za níž je obviněn vepř. Od té chvíle se začíná roztáčet prapodivný soudní kolotoč, který Richarda Courtoise začne přivádět blíže ke šlechtické vrstvě. A tam ke skutečnému vrahovi jehož čin nemá být za žádnou cenu odhalen. Hodinu prasete doporučuji všem milovníkům historických kriminálek. Vedle Jméno růže jde o minimálně podobně kvalitní titul, jenž k vám přinese správnou dobovou atmosféru středověku, charismatickou kladnou postavu a tajemství, které nikdo nechce odhalit. 85% (07.08.2015)