Princ a já

Naivní, předvídatelné a nanejvýš naprosto nereálné. Ovšem musím dát 3/5, jelikož každá holka si alespoň jednou za život takového prince vysnila a tento sen nás občas provází i celý život. Nejlepší na tom je, že je tu i skvělá herečka Julia Stiles v roli "holky z davu", která dělá film přirozenějším a luxusní sameček Luke Mably. Tato dvojka z trojice těchto filmů je naprosto v pořádku a díky tomu je to mnohem lepší. Takže tento díl ano a nevadí mi ani opakování...ale všeho s mírou. (21.10.2012)

Paige Morganová (Julia Stiles) je sebevědomá studentka, která vše podřizuje svému jedinému cíli, stát se doktorkou. Ale zdá se, že jí stále někdo hází klacky pod nohy, naposledy její studentský kolega, svérázný Eddie se svým podivným přítelem, který si s ničím moc neláme hlavu. Jenže osud je osud, a oba se do sebe (nečekaně) zamilují - a až poté Paige zjišťuje, že Eddie není jen tak obyčejný kluk, ale dánský princ Edvard, který si do Ameriky přijel jen povyrazit (zlákán reklamou na nočním kanále) (samozřejmě než poznal tu pravou lásku, Paige) ... Kdyby existovala soutěž o nejméně originální film všech dob, Princ a já by se s přehledem mohl účastnit bojů o první příčky. Už asi po úvodních třech minutách jsem manželce odvykládal, jak to celé bude pokračovat, a až na malé detaily jsem se naprosto trefil. Sice se autoři vše snažili zkomplikovat "nečekaným" koncem, ale zkušenějšího diváka neoklamou - že to jsou jen otevřená dvířka k druhém dílu (na který si teda já už netroufám).. (26.10.2009)

Už svým názvem film naznačuje, že by se divák měl připravit na pohádkově laděnou cestu. A daleko od pravdy není. Od zmodernizované a omlazené verze klasického schématu Cesty do Ameriky a propracovanější variace Deníku princezny sice nečekejte nic světoborného, ale při naladění se na tu správnou (pokud možno příjemně romantickou) notu je zde záruka příjemně strávených devadesáti minut. Alespoň já jsem se tak po celou dobu cítil, protože jak jinak si mám vysvětlit fakt, že na vypichování situací „tam bylo špatně to a tamhle zase ono“ nemám chuť. Rozhodně však mám chuť vypíchnout to, co bylo dobře. Nejdůležitějším, nejpůsobivějším a jednoznačně nejlepším prvkem celého filmu je bezpochyby Julia Stiles. Konečně jsem měl možnost vidět i jinde než jako členku týmu „těch zlých“ z (prozatím) obou dílů o ex-agentovi Jasonu Bourneovi. Stiles předvádí naprosto fantastický výkon, ve kterém jsem se spokojeným (a chvílemi téměř až údivným) úsměvem sledoval s jakou lehkostí hraje emoce, pilného studentíka nebo členku dvora. Princ a já je přesně ten typ filmu, který pobaví nenásilnou cestou a pak hezky pomalu vyšumí s dobrým pocitem, že neurazil. Tři hvězdičky nechápejte jako průměrné hodnocení filmu, ale jako nadprůměrné hodnocení filmu reprezentující svůj žánr. (31.07.2005)

První dvě třetiny filmu jsou docela zábavné a zdařilé, ale jakmile se příběh přenese do Dánska, autorům dochází nápady a děj se stává málo věrohodným (v rámci žánru, samozřejmě) -hrdinka se s královským protokolem sžije velmi rychle a bez problémů, vše jde jako po másle, což lze jen těžko akceptovat. Problém je v tom, že autoři smíchali do jednoho filmu dva vzorce romantických filmů: sbližování dvou povahově odlišných partnerů a aklimatizace obyčejné dívky v prostředí nejvyšších kruhů. Výsledkem je pak pochopitelně to, že pořádně nefunguje ani jeden a navíc se vzájemně ruší. Výrazným kladem je ovšem výkon Julie Stilesové. (30.12.2004)

Podprůměrná romantická komedie, o tom jak se holka zamiluje do prince co se tváří, že není princ atd...(Klasické ohrané téma) Z námětu šlo jistě vykřesat víc. Bohužel scénář dost pokulhává a chování postav je až extrémně nesmyslné. Vlastně jediné co film zachraňuje je krásná Julia Stiles. Jako oddechovka na nedělní odpoledne je to fajn. Ale nic víc v tom vážně není. 2* 40% (01.08.2014)