Noc patří nám

Tak mám pocit, že u některých scénáristů je jejich stávka to nejlepší, co nás mohlo potkat .... James Gray sice jako reřisér úplně nezklamal, ale jako scénárista poslal logiku na mnoha místech totálně do kopru a to pak padá úroveň celého filmu ... Ještě štěstí, že si sehnal do hlavní role Joaquina Phoenixe, který jediný snese přísnější měřítka - hlavně proto, že má CO hrát. Ostatní tu jenom "přicmrndují".... Pro mě dost velké zklamání - 50% (05.02.2008)

"Lepšie byť súdený 12-timi než nesený 6-timi." Tí čo nevidia mínusy "Departed", nevidia plusy "We own the night". A ani nečakám, že sa to zmení, pretože každý má svoj osobný náhľad na už celkom prevarenú tématiku zločinnosti a policajných vyšetrovaní. Pravda, nevyrovná sa to ani "Americkému gangsterovi" ani "Prísľubom z východu", ale táto "retro krimi" nádielka nie moc ostrieľaného režiséra aj napriek očividnej šablónovitosti predstavuje zvládnutú a dobre vypadajúcu žánrovku, ktorá síce vlastní tuctový "skript" (odhadnúť čo sa stane nie je vôbec zložité), no vsádza na chémiu medzi jednotlivými hercami (tá Eva), zapamätateľné okamžiky (záťah, auto naháňačka, šleh) a "oldschool" ošatenie. Tvorivé i osobnostné elementy miestami predčili logiku a vôbec mi to nevadí. Len tak ďalej pán Gray, zatiaľ je to na dobrej ceste. (19.07.2009)

Čtyři hvězdičky za čtyři naprosto fascinující scény. Vezmu to pěkně popořadě. (1) Masturbující a kozenky vystavující Eva Mendes, svíjející se na gauči za zvuků Blondie, pořádně nažhavila na nadcházející old school policejní drama s vydatnou porcí atmosféry, která vrcholí (2) někde uprostřed filmu během naprosto realistické a na zádech husí kůži tvořící automobilové honičky za vydatného deště, zvukově zvýrazněných pohybů stěračů a téměř ikonického záběru zevnitř auta střílejícího Roberta Duvalla. (3) Absolutním dusnem pak zavání scéna příjezdu Joaquina Phoenixe na místo, kde se všechno to ruské svinstvo vaří. Krve by se ve mě během sledování nedořezal a pomalu i já, nejen Phoenix, potřeboval alespoň roušku, nebo rovnou respirátor. (4) Nesmím samozřejmě zapomenout na závěrečnou přestřelku a následnou katarzi při Phoenixově postavě nořící se z kouřem zahalené obrazovky. Všechny tyto scény jsou propojeny dějem, který postrádá nějaká větší překvapení a směle kráčí v již dávno vytyčených kolejích, tento jednoduchý příběh ale vyprávějí bezchybné herecké výkony (škoda končícího Phoenixe) a atmosférická hudba. Velké překvapení a málem maximální hodnocení, jen tak dále Jamesi. (11.03.2009)

Čomu tak dať prednosť? Krásnej frajerke, kamarátom z baru, zamestnávateľovi, objímajúcemu Vás temer ako syna, alebo rodine? Upätému, zákony ctiacemu, občas cholericky vybuchujúcemu bratovi a rovnako koženému tatkovi, obom navlečeným v uniforme ozbrojeného zboru? Ono to je ťažké a bez ohľadu na to, že tento film môže vyznieť aj ako agitka na nábor do policajného zboru mesta New York, dôležitejšou pre mňa bola rozhodne rodinná dilema a jej riešenie. Na jej pozadí ma až tak netrápili do očí bijúce logické kotrmelce (hoci napríklad tie s nedôsledným zabezpečením chránených svedkov kľudne môžu zodpovedať skutočnosti - pretože polícii často pramálo záleží na ochrane lumpov, dôležitých len preto aby iní lumpovia mohli sedieť) a dávka amerického patriotizmu pod ochranou Všemohúceho, pri velebení ktorého skladajú sľub noví absolventi policajnej akadémie. (26.07.2013)

Tahle nevyvážená policejní story trpí: a) akutním nedostatkem rázných drsňáků, b) vypravěčským diletantstvím, c) užvaněností. Propříště tedy: Mark Wahlberg se nehodí do rolí hodných taťků, kdyby nebyl Joaquin Phonenix takový machr, těžko bychom mu tu „rodinnou“ motivaci zbaštili, a bratrské vztahy se dají utužovat i v akci, nikoliv u probrečených košil v oblasti ramen. Jo a Departed je taky trochu o něčem jiném… (30.03.2008)