Chata v horách

Nepředstavitelná haluz. To, co zpočátku vypadá jako rutinní horor, se postupem času mění na něco neuvěřitelně invenčního/nového. Nejvíce mi to evokovalo seriál LOST, který byl svého času velmi populární. Tedy pokud se divák nedodívá až do konce, pochopí buď vůbec nic, nebo jen velmi málo. Chata v horách je sofistikovaná hra s divákem, která si určuje v rámci žánru svoje vlastní pravidla a vůbec s tím nemá sebemenší problém. A to se nedá řici rozhodně o každém filmu v takto brakovém žánru. (07.06.2013)

Když ponecháme stranou hrstku kreativních a nápaditých titulů určených vytříbenému a poučenému publiku, jako jsou "The House of the Devil", "The Innkeepers" či "The Woman") a ojedinělé výjimky jako bravurní "Piraňu 3D" upadl v posledním desetiletí americký mainstreamový horor do zdánlivě nekonečné spirály sérií postavených na prvoplánových lekačkách a sadistických obrazech agónie. Do tohoto kontextu vstupuje "The Cabin in the Woods" jako ryzí zjevení. Jednak představuje film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor, tedy elementy charakteristické pro žánrové klasiky osmdesátých a devadesátých let. Klasická a prazákladní schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně také oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh o žánrovém světě vytvořeném pro ukonejšení rozmarných božstev lze vnímat po vzoru "Inception" jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu vůči divákům. Ostatně vřískotovská figura filmového znalce, jenž dokáže dekódovat klišé a odhalit ústrojí šlapající v nitru příběhu, přivede celý "průmysl" do záhuby. Film vlastně předkládá ospravedlnění klasických schémat a přímo konstatuje, že jejich obcházení nabízí pouze slepé uličky, jež nakonec stejně donutí tvůrce vrátit se k osvědčeným postupům. A tak ačkoli z čistě ekonomického hlediska "The Cabin in the Woods" sama představuje jednosměrku, která žánr jednorázově osvěží, ale nemůže být základem trendu, jenž by mašinérii udržel v chodu na příští roky, pro konkurenci alespoň znovu objevuje sílu a životnost prazákladních formulí. Není vyloženě nutné, aby se studia a filmaři pokoušeli přijít s podobným mixem sofistikovaného nadhledu a dynamické zábavy, jakou předvedla malá chajda v lesích, ale pokud si k srdci vezmou přinejmenším to, že schémata mohou sloužit jako výchozí bod pro zábavné uchopení žánru, bude horor a s ním i svět zachráněn. (21.06.2012)

Evil Dead meets Příšerky s.r.o. a pak přijde něco, co tu ještě nebylo. Teda bylo, ale ne tak hezky pohromadě.. Bez kladívka z Baumaxu poloviční Thor, lechtivý cynismus, břitký vtip, velmi nízká pravděpodobnost sequelu a profesionální poker s klišé. Whedon s Goddardem rozdají karty ke hře, kterou dobře znáte, občas vás znejistí divnými zvuky jako by padajících kuželek a pak najednou zjistíte, že nehrajete karetní hru, ale že sedíte na konci navoskované dráhy a letí na vás bowlingová koule plná věcí, prostřednictvím kterých by chtěl naposledy vydechnout každý hororový fajnšmekr. No mně na seznamu ještě scházeli Černý mlynář z Čarodějova učně a blonďatý čertík Kevin McCallister, kterého rodiče úmyslně zapomínají doma, aby měli klidnou dovolenou, ale nemůžu mít všechno, že jo.. „Do NOT read the Latin!“ (17.05.2012)

Zprvu to vypadá jako klasickej druhořadej horor, kdy se partička kamarádů vydává do hor, aby tam násilnou smrtí jeden po druhém zemřeli. Nebyl by to však Joss Whedon, kdyby do scénáře nepromítl trochu své geniality. V druhé půlce se totiž začnou ve filmu dít dosud nevídané věci a samotný konec je naprosto fantastický. Nechci kazit překvapení, rozhodně to totiž stojí za to...80% (01.12.2013)

Goddard dokázal, že se může pohybovat tam, kde Raimi v 80. letech. Jsou tu velice originální nápady, které ale místem "zabíjí" zbytečně klišé scény - tichý výkřik do prázdna. Ukázková hra se žánrem. Velmi nepředvídatelné momenty, kdy tvůrci diváka vůbec nešetří. Navíc pro nás nachystali velkou dávku krve. *Unicorn killer rulez* (23.09.2012)