Co kdybychom žili společně?

Velice příjemné překvapení, film o seniorech s nadhledem a humorem.. Celkově mi snímek vyzněl asi takto.. Tělesná schránka holt chátrá, s tím nic moc nenaděláme a musíme tam všichni, smíření s koncem je nevyhnutelné.. No a s přáteli po boku se tohle obtížné období zdolává určitě lépe než o samotě v domově důchodců.. Herecký ansámbl skvělý + půvabný hudební podmaz.. (14.06.2021)

Staroba nie je príliš radostné obdobie života, takže komediálny nádych, respektíve good feeling tohoto príjemného filmu vám môže pripadať trochu falošný (Hanekemu sa asi páčiť nebude). Lenže, práve tento vek v živote človeka je najlepšie brať pri jeho prežívaní s nadhľadom a čo najmenej si ho pripúšťať, pretože prečo si radšej niečo nenahovárať a cítiť sa šťastne, ako si situáciu pripustiť a depkáriť. Nebojte sa, sú tu aj vážne momenty, dokonca aj prevládajú, lenže je to všetko poňaté so spomínaným good feelingom a "hřejivo". Čo sa nemusí nutne vylučovať so slovom pravdivo. Len tie skutočne horšie momenty, ktoré tu zobrazené choroby sprevádzajú, absentujú. (29.09.2015)

Starnúť niekomu nestačí s dôstojnosťou, títo francúzski dôchodcovia to vedia aj s humorom, dokonca čiernym humorom na vlastnú adresu a pritom to film nepreháňa v žiadnom smere. Tak sa podarí decentne vytiahnuť aj neveru spred 40 rokov, odpustiť si, uzmieriť sa a to všetko je pred záverom absolútne nutné. Jane Fonda medzi tými starcami výzorom aj oblečením mierne vyčnieva, niektoré herecky jednoducho vedia starnúť. (06.07.2016)

No vida, že to jde. Mám na mysli natočit moc príma vtipnou komedii, která se obejde bez krásných mladých herců a přesto je víc než koukatelná. A ještě mě přiměla k úvaze, že máme občas tendenci chovat se ke starým, někdy už třeba i krapet popleteným lidem trochu přehnaně starostlivě, někdy i blahosklonně, jako k malým dětem a oni nás přitom při svém životním nadhledu shovívavě vyslechnou a pomyslí si něco o oslících. No, ne že bych jim to v takových případech zazlívala. Mimochodem, nejvíc mě asi překvapil Pierre Richard, takového jsem ho ještě neviděla, přitom, jak tam tak zmateně bloudil po domě mezi starými přáteli, s tím mírně vytřeštěným pohledem, v takových momentech byl až roztomilý. (29.11.2014)

Na komedii málo vtipné, na drama málo realistické... víceméně se nám zvesela podsouvá, jak je stáří fajn a není čeho se bát - při optimálních fyzických, duševních, a v neposlední řadě i materiálních podmínkách si zbytek života můžeme parádně užít. No a když o nějakou tu výsadu - jako hybnost, soudnost a paměť (posledně jmenovaná má kromě nemilých průvodních znaků i drobné výhody - třeba sladké nevědomí o minulosti i budoucnosti) přijdeme, ještě jsou tu přece přátelé... Tak proč tomu nevěřím? No nevím, smutné momentky z ústavů sociální péče jsem viděla mnohokrát, a to, co jsem dostala navíc, bylo jednoduše navíc - poněkud strojená hra na pozdní pohodu s nepostradatelným řešením sexu a jednou docela postradatelnou scénou, předloženou jako důkaz... ostatně, hejskovská poloha umírající! Jane Fondové (ne, že by pořád nestála za štípnutí do zadku, kdyby nějaký měla) a rahotepsko-uličnický vzhled Geraldine Chaplinové buď svědčí o tom, že na stáří se tady jen hrálo, nebo se jedná o udání nových trendů. V prvním případě jsem rozčarovaná a v tom druhém se bojím, jestli dokážu být v osmdesáti dostatečně cool, hyp, fit a hop, protože nabídka k sezení v dopravních prostředcích bude patrně hrubou urážkou. Takže, jestli mě teď omluvíte, jdu si trénovat hvězdice, zadělat na stařeckou anorexii a uložit těsné bokovky do krabice s nápisem MÓDA PRO SÁTILETÉ, protože obrážení marketů po slevách a návštěvám u obvoďáka, dosavadním to vrcholům aktivity a společenského života tuzemských seniorů, pomalu odzvoňuje... (21.03.2015)