To Kapitola 2

8/10. Jo, je to slabší jak první část, ale pořád je potřeba vnímat jako konkurenci především moderní horory, které se na tuhle předlouhlou, přesto smysluplně odvypávěnou a stále emocionálně silnou jízdu nechytají. Moc tomu všeobecnému zklamání nerozumím. Trefit znovu jackpot ani nešlo, už jen pro skutečnost, že kouzlo překvapení je fuč a karty jsou jasně rozdány. Druhá kapitola má menší neduhy v podobě repetitivní druhé třetiny a jemnému brnkání do klišé sfér, ale stále jde v rámci žánru o nádherně nasnímaný a efektně vypiplaný souboj několika (sympatických!) charakterů bojujíc proti vlastnímu strachu - a to v mnoha podobách. Zvládl to někdo v posledních letech líp? Nemyslím si. (09.09.2019)

Tohle bylo jak kdyby na mě někdo mluvil mongolsky. V záplavě tun flasbacků a snových vizí se mě postupně ztrácel naprosto zájem o všechny co ve filmu třeba i jenom dejchnou. Efekty to jo, to by amíkům šlo, ovšem o napětí a atmosféře nemůže být ani řeč. TO a různý příšery, kolikrát vyznívající naprosto do ztracena bafaj tak nečekaně, že na konci už jsem očekával všechno neočekanýho. Na každý bafnutí tvůrci upozorňují asi pět minut předem, že si člověk říká, tak už bafni a jdi do hajzlu. Filmových odkazů jako dortů v cukrárně a vlastně se mě fajn vzpomínalo na Noční můru v Elm Street a kdyby byla v malým sále projekce Freddyho od Kruegerů, tak tam klidně odejdu, protože tohle bylo zábavný asi jako roznášený letáků na levný vajíčka. (04.09.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Zatímco jednička mi přišla jako kombinace Stranger Things a "best of z Nočních můr v Elm Street", dvojka se potýká s narativem "stihnu prostě všechno a všechny", takže se neustále někam skáče a jeden má dojem, že jde o nějaký seriál z produkce J.J. Abramse. Ale v rámci tempa to navzdory vražedné délce vlastně celkem slušně šlape. Výrazně se naráží na limity formátu, kdy film nenechává (na rozdíl od knih) prostor pro představivost, takže úplně nedává smysl, proč Pennywise věčně vyčkává, místo aby hrdiny rovnou kosil (ale tenhle problém měla i jednička). Nemluvě o castingu dospělých, který vyšel tak napůl. Nejvíc mi ale osobně vadí velká sázka na okaté digitální triky, kdy dobrou polovinu scén šlo zvládnout bez nich. Jako dítě osmdesátek mě to jen ruší, nezachrání to ani odkazy na klasiky žánru (od Osvícení po Věc) a finále je pro mě nesympatickým odrazem doby, v níž se "pořádný konec" bez digibordelu neobjede. Ale na adaptaci Kinga pořád ok. (12.09.2019)

To proč je TO jako kniha tak výjimečná je propojování minulosti a současnosti, jejich současná gradace. Což ve filmech logicky chybí. Pro správnou adaptaci by to totiž chtělo minisérii. Když je ale třeba zhodnotit jak si dospělí Smolaři vedli po druhé není to tak špatné. Výborné obsazení je patrné hned u scény v restauraci, kde se všichni vžijí do svých mladých já. Problém nastává s blížícím se finále a kompromisy vůči knize (dělají z toho docela slátaninu), ale dávají smysl z vizuálního hlediska. Změna původu Zla, které klaun představuje je asi nejbolestivější. A pavouk má vypadat jako pavouk, tím je děsivý. Největším problémem ale zůstává délka, protože i když je film děsivě dlouhý hodilo by se v závěru pár minut navíc... Chtělo to minisérii. (10.09.2019)