85. Annual Academy Awards

Seth MacFarlane byla dobrá volba a jeho vtipy byly většinou i vtipné. Bohužel s přibývajícími minutami ho bylo čím dál méně a ty nejlepší okamžiky jsme měli za sebou poměrně záhy (maňáskový Flight, We saw your boobs, Méďa). Pak už získávaly převahu zbytečné pěvecké a muzikálové výstupy (pochopil bych ještě nominované písně, ale proč třeba Chicago?!), přestože bylo v minulých letech od těchto výstupů upouštěno kvůli tempu a stopáži. (25.02.2013)

Academy Awards: The Musical určitě nesedly každému a i já bych vynechání některých písní přežila, nicméně v konečném důsledku jsem byla ráda za cokoliv, co dokázalo udržet Setha MacFarlana mimo pódium a dosah mikrofonu. Při jeho úvodní řeči jsem si jen říkala: "Prosím, můžete nám příští rok vrátit Hugha Jackmana?", při každém jeho opětovném příchodu na jeviště jsem už trpěla. A upřímně, když vás nebaví moderátor, co jiného můžete na předávání cen hodnotit? Hudební vystoupení? Okay, Adele se Skyfall, Barbra Streisand s Memories a obsazení Les Misérables s One Day More; na ty všechny se na YouTube s radostí podívám znovu. Poděkování? Daniela Day-Lewise přebírajícího sošku od Meryl Streep a žertujícího o Iron Lady si pustím také. A dál? Nevím. Mít to natočené a dívat se na to ze záznamu, minimálně polovinu ceremoniálu přeskočím, což by se mi třeba u takového předávání cen BAFTA nestalo. A co se příštího roku týká, prosím Akademii, aby zkusila trochu přehodnotit koncept. A aby dala mikrofon do ruky Billymu Crystalovi. Nebo Hughu Jackmanovi. Stephenu Fryovi. Ellen DeGeneres. Rickymu Gervaisovi. Víceméně komukoliv jen ne tomu pánovi, co tam stál včera. Poznámka: Předávání jsem sledovala v Británii, tudíž se k českému komentáři narozdíl od ostatních vyjadřovat nemůžu. (25.02.2013)

Tak to byl jeden z nejnudnějších Oscarů, jaké jsem kdy viděla a nemluvím o cenách, ty mě v drtivé většině potěšily. Seth MacFarlane byl prostě hrozný. Adele zpívala tak nijak, že jsem ten úžasný song sotva poznala, ale všechny z Les Miserables musím pochválit a také dvě taneční čísla (Charlize a Harry Potter). (26.03.2013)

Relativní spokojenost s výsledky, ale jinak se samotný ceremoniál ničím nevytrhával z klasické šablony. Počáteční verbální a nekorektní humor Setha MacFarlanea šel stranou a byl vystřídán vcelku unylými muzikálovými čísly, které na mě působily dojmem, že tvůrci už opravdu neví, čím oslovit diváky, tak jen nahnávají stopáž neadekvátními hudebními čísly (Chicago, jako opravdu?). Kromě Adele a Bídníků samozřejmě nešlo o nic, co vytrhávalo z letargie podivně nevyvážené show, která na jednu stranu navazovala na nostalgickou a konzervativní tradici minulého ročníku a na druhou se onu "akademickou" rutinu snažila oživit oslovováním mladšího publika vytříbeným slovníkem a drsnějšími narážkami (hlavně Méďa). I když pravda, do křečovitosti předloňského ročníku to mělo stále daleko... (25.02.2013)

MacFarlane to nevytrhnul, i když oživil. Zážitek kazil příšerný simultánní překlad. Nic proti třeba Fukovi, jeho texty si rád přečtu, ale tohle prostě nezvládl, a to zoufale... Poslouchat polovinu přenosu "éééé" není ve čtyři ráno zrovna příjemný zážitek. Vůbec celý český tým buď mluvil o něčem svém, což mně je při sledování oscarové show naprosto ukradené (koukám se na Oscary, abych poslouchal vtipy o Troškovi?), nebo se teda pokoušel překládat, a to bylo ještě víc tristní. Většina slov mizela co do kvantity i obsahu... Tohle je jen pro fanoušky tlumočících pánů, na internetové televizi bych to pochopil, na HBO to fakt neberu - má to být alternativa, ne jediná (oficiální) možnost. (Mnozí tu píšou že ze strany překladatelů je to pokrok oproti dřívějšku - to nemůžu posoudit, letos jsem je poslouchal prvně, protože ze Světozoru nebylo kam utéct. A omlouvám se, ale když mluví George Clooney a já mám třeba rád George Clooneyho, zajímá mě, co říká on, ne co si tři pánové překladatelé myslí o nějakém náhodném nominovaném filmu.) Ale to samozřejmě nezahrnuju do hodnocení a nevnímám to jako chybu těch tří, kteří dělají přesně "to svoje", ale spíš dramaturgie, která je to dělat nechala, a ještě navíc opakovaně. Jinak zkrátka klasické Oscary s pár vtipnými, pár trapnými a pár hluchými momenty, kde nejlepší výkon nebyl buď ani nominován, nebo oceněn... ale takový je život v Hollywoodu. PS: Adele mi nebyla nikdy sympatická, ale po jejím výstupu při přebírání Oscara mám vyloženě pocit, že je to husa. (25.02.2013)