Chata

Fiala & Franz: Ari Aster wannabe. Mají na to? Snad. Kdo ví.. Pozvolné stahovaní přikrývky tajemna, slow burn tempíčko a psychologické šachy jsou fajn, pokud atmosféra dokáže vtáhnout a tady, když už to vypadalo, že se jí to podaří, vždycky přišla hluchá pasáž, která jen zvýraznila, jak to má Austrian Anti-kid duo celé postavené jen na hliněných nohou. Navození sklíčenosti a znepokojení by měl být prostředek a ne vše, co mohu nabídnout.. Na rady je teď už asi pozdě, ale pan Pavéza by si měl uvědomit, že nechat své děti na odlehlém místě s psychicky nestabilní pacientkou a nabitým revolverem, je stejně netaktické, jako sednout si před Šmaka na kanystr s benzínem a nadávat mu do tupých červů.. (30.04.2020)

(47%) CHATA, jo? Tak co tu máme? Někdo tu píše, že byť jen vzdáleně to připomíná to slavné Osvícení (které mi teda nesedlo – neosvítilo mě), ale nevím, nevím. První cca půlka filmu je teda dost tempem pomalá, nudná a ani postavy mě nebavily včetně šílené Grace, která mě teda začala trochu víc bavit v pozdější půli snímku. Na tomto můžu pochválit trochu tu tíživou atmosféru, nějaké nápady atd – i když opravdu jen decentně. Chápu, že je to další levný film, ale i tak by se z toho dalo vytřískat o něco více. Problémem je, že tu máme nastíněno několik scén, které nejsou ani dovysvětleny. I mi bylo jedno, jak to skončí, což je škoda, potenciál tu přesto byl. Nejvíc mě zaujala scéna na začátku, kdy se pravá matka těch dětí rychle a nemilosrdně zastřelí. Takže kdyby bylo víc takových scén, nezlobil bych se. Film mě nepohoršil, ale měl navíc … (05.05.2020)

Po psychologické a audiovizuální (kamera, střih, zvuk) naprostá pecka. Atmosféru to má, ale je to zbytečně utahané. Celkově jsem ale od dvojice Fiala/Franz čekal mnohem víc a jsem zklamaný o to víc, jelikož na Chatu jsem se těšil hned od té chvíle, kdy jsem se dozvěděl o její existenci. Prvních zhruba 40 minut je dost atmosférických, ale pak to poněkud začne uvadat a i tady se duu Fiala/Franz přihodilo, že se pointa dala odhadnout, sice ne tak rychle jako v jejich debutu, ale i tak. A když jsem na konci zjistil, že to tak fakt bylo, byl jsem poněkud zklamaný, jelikož jsem čekal nějakou lepší pointu, že se to celé vyvine líp. Proto Chatu vidím jenom na průměr a to je od tohoto dua celkem zklamání, jelikož mě jejich debut Ich seh, ich seh i přes svoji předvídatelností svojí psycho atmosférou uchvátil na tolik, jako málokterý horor a to až na tolik, že jsem u něj napětím nedokázal odtrhnout oči. Ano, i přes tu svoji předvídatelnost. Navíc bych od Chaty čekal i něco ujetějšího, když za tím stojí dva Rakušané. Ale po psychologické stránce ten film byl velmi zdařilý a po audiovizuální stránce dokonce bych řekl i bezchybný. Akorát jsem prostě čekal něco víc... Btw, jsem rád, že Bakatakis, dvorní kameraman Lanthimose, se konečně podílel na filmu, který je pod taktovkou někoho, kdo má nějaký talent. U Lanthimose (fanoušci promiňte) jenom mrhá talentem. 3* (10.05.2020)

Tak nám hodnocení Chaty kleslo z červených do modrých čísel a tomu se upřímně nedivim a naopak si myslim, že to je spravedlivý, protože je to jeden z těch případů kdy bych slovo horor moc nepoužíval, je to psychologický drama a problém je, že se prvních 50minut téměř nic neděje, konec je sice psycho, ale jako celek to nesmazatelnej dojem neudělá.. (01.05.2020)

Je to účinné a efektivní. Filmaři vymysleli těžký sporák emocí a nechali mírně vřít. Působivá byla divočina okolo chaty a izolovanost. Ještě působivější by byl horror s islámem - gore scény s podřezáváním krků, sebevražední atentátníci za šíření víry...Ale takový film nikdo nemá odvahu natočit, protože se Arabů všichni v Evropě bojí (05.05.2020)