Oni a Silvio

"Tak jsem zas na koni", řekl Berlusconi. Italsky "loro" je "oni, ony, ono"; oni mafiánští kumpáni, ony ženy, ona moc a ono bohatství. Skvělý Toni Servillo je mi ve své roli "nesympatický" jak ostatně každý politik, ať již před dosažením kýženého politického postavení, kdy "dělá všechno pro lidi", i po jeho dosažení, kdy už neskrývá, že dělá všechno "jen pro sebe". A tak mě filmem spíš provázela myšlenka, co o tom soudí sám Paolo Sorrentino, pro kterého je v jistém smyslu tento film vyvrcholením jeho tvorby. Nepřišel jsem na to: zachovává si sice od něho odstup, ale něčím mocným ho zřejmě musel přitáhnout. Místy působí jako klaun či loutka, místy zase jako bohorovný znalec života. V tomto smyslu jsem jen senátorem č. 7. (03.04.2021)

Popisek "životopisný" v případě téhle zbytečné a obsahově vyprázdněné vyhoněniny pobavil. Po hříchu to však byl jediný zábavný moment, neboť obecně snímek nefunguje v žádné z myslitelných rovin či kategorií. Alespoň pokud to berete tak, že film jako médium má člověka (jakkoliv) obohatit. Bohužel, Sorrentinův poslední kousek mi spíše něco vzal. 1/10 (za scény s manželkou). (13.12.2018)

Sorrentino natočil precizní a nadčasový film. A to zdaleka nejen obrazově, rytmicky a formálně, ačkoli to jsou rozhodně kategorie, v nichž by bylo pozoruhodné snímek analyzovat. Hlavně jde ale o obsah. Domnívám se, že vlastně nehraje roli, jak přesně režisér vystihl Berlusconiho v určitém období. To je spíš kulisa. Loro je především studií toho, jak funguje současný populismus. Když budete film pozorně sledovat, uvidíte zároveň Trumpa, Orbána i Babiše, tj. lidi, kteří lidem prodávají jednoduchý, ale přitažlivý sen o lepší budoucnosti, uzurpují si veřejné peníze, topí se ve skandálech, manipulují zákonodárným systémem, aby jim hrál do karet, ale žádná z těchhle věcí jim stejně nesrazí vaz. Ve filmu je na konci krásná scéna, v níž Berlusconi říká, že chtěl pro svou zemi udělat něco velkého a dobrého, že ji pozitivně proměnil. Ve skutečnosti dělá po celou dobu pravý opak (a je zřejmé, že si to uvědomuje), ale v tuhle chvíli je vidět, že přesvědčil sám sebe o tom, že vlastnosti, které si do jeho osobnosti projektují jeho voliči, nakonec pozměnily i jeho vlastní přemýšlení o sobě. Podobných bystrých postřehů o drobných nuancích, které jsou populistickým lídrům vlastní, je v Sorrentinově díle vícero. Jeho film je tak nejenom charakterovou studií, ale zároveň i otevřenou výpovědí o nás jako společnosti, která takovéhle lidi vyrábí a podporuje je. Jediným důvodem, proč nedávám plný počet hvězd, je roztahaný závěr filmu - několikrát se objeví scéna podpořená pomalou hudbou, která evokuje konec vyprávění, který ale znova a znova nenastane. (26.11.2018)

Sorrentino, to je neuveritelna pastva pro oci. Namet je velmi originalni a Servillo pusobi velmi verohodne. Dej filmu se tristi o spoustu zdlouhavych scen, coz je vlastne takovy spolecny jmenovatel velkych italskych reziseru. To svym zpusobem muze navodit onen pocit nablyskane nicoty. Uz dlouho jsem ve filmu nevidel tolik krasnych zenskych najednou. Mne tento film sedl, chvili jsem uvazoval o plnem hodnoceni... (11.12.2019)

Akosi nedokážem tým Sorrentinovým filmom prísť na chuť, a nič na tom nezmenilo ani Loro. Epický rozmer opäť v úzadí, a namiesto toho prílišný artový záber plný lyrizmu, čo mňa osobne nikdy nebralo. Dve a pol hodinové bunga bunga možno niekomu stačí na to, aby sa rozplýval, ale ja som čakal niečo zmysluplnejšie. Samozrejme, dievčatá (všetko samé modelky) boli pohľadné, a aspoň za tie dávam 1* (to by bol hriech keby nie). (01.05.2020)