Bídníci

Tento filmový počin jsem si musela rozdělit na dvě části, abych ho strávila. Silný scénář, realistické ztvárnění, minimalistická hudební kulisa... to vše z tohoto snímku pro mě udělalo záležitost, jež mě nutí více se zamýšlet nad tím, že mnohé v životě funguje podle rčení "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá"... a "tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne"... Před pár týdny jsem konečně po letech dočetla knihu Exodus: Jak migrace mění náš svět od oxfordského profesora Paula Colliera... Tento film mi některé jeho "teorie" vyjevil o to plastičtěji v praxi... (29.07.2023)

Vzhledem k názvu Bídníci bych čekala trochu víc souvislostí s věhlasným románem Victora Huga, takže jsem docela zklamaná. Začátek snímku a vyhrocený závěr jsou ok, ale zápletka s ukradeným lvíčetem mi přijde poněkud vycucaná z prstu. Při sledování filmu jsem se dost často nudila, nehledě na to, že sympatizovat se nedalo vůbec s nikým. (65%) (09.09.2021)

Z 90% skvělý příspěvek do kategorie kriminálních thrillerů z francouzských sídláků, který od konkurence odlišuje snaha vykreslit široké spektrum vztahů mezi různými frakcemi a generacemi, jež propojuje nesourodý trojlístek policajtů. Jenže tam, kde jiné filmy končily, "Les Misérables" si připravují půdu pro finále, které celé vyprávění vykopne do mnohem silnějších, závažnějších a důmyslnějších výšin. Celovečerní debut, rozpracovávající režisérův stejnojmenný kraťas do komplexnější fresky současné Francie, tak ve výsledku přináší provokativní zamyšlení nad obecnějšími tématy spojenými s výchovou, vzory chování a hrdostí i hněvem. Témata, která před lety nakousl Mathieu Kassovitz v přelomové "Nenávisti", nyní jako neposlušný pes koušou zpátky v "Bídnících". (19.05.2019)

Když nejde žabožrout k islámu, musí islám k žabožroutovi! Galský imamát je už totálně v zevním genitálu a stává se spolu se Spolkovou republikou Syrskoněmeckou a Skandinávským chalifátem akutní hrozbou pro celou Evropu. A kdo za to může? Zkurvení levičáčtí sluníčkáři s pomatenými vizemi korektního multikulti světa, spočívajícími v asimilaci (čti „dobrovolnému vyživování“) a kulturní integraci (čti „hahahahahaha“) každého prokazatelně a priori nepřizpůsobivého či patologickým náboženstvím vypláchlého parazita s geneticky zažitým kriminálním potenciálem. A to, co se v posledních deseti letech ještě dalo deportovat zpátky do pohádek tisíce a jedné noci či subsaharské Afriky, tu vysemenilo degeneraci středověkou demagogií gumovaných a civilizačně nevychovávaných malých zmrdů, už satanžel Francouzů jako poleno, s nimiž již tak lehce zatočit nepůjde, jakmile rozhořčeným obyvatelů Spojených evropských emirátů konečně dojde trpělivost a pošlou toho impotentního, mocichtivého zkurvence Makrona, potažmo křesťansko - demagogickou zrůdu Andělku Mrdkovou na permanentní stáž do Sýrie. Jsou to teď samo sebou jen ubohé děti, schopné kdykoliv bez vštěpených civilizačních skrupulí téměř nepostižitelně krást, rabovat i vraždit. A ač lze prstem jednoznačně ukázat na viníky, jde samozřejmě jen o „selhávání systému“, tak o tom pojďme žvanit a moudře korektně pokyvovat. Francouzskými ghetty protřelým a odsouzeným kriminálníkem z Mali natočené děsivé memento o tom, co za svinstvo se může volně pohybovat v Šengenu a případně se i rozpínat. Ovšem je to také děsivě nudná čalamáda vypatlaných animálních neasimilovatelných negrožabožroutů na straně jedné a vypatlaných animálních žabožroutských orgánů na straně druhé, úplně o ničem, která se na první pohled alibisticky nepřiklání na žádnou stranu, ovšem na ten druhý je to tendenční sociální lkaní nad fuj fuj státem, který ty přimigrovalé tasemnice nevykrmuje tak, jak by si představovaly, a ještě je „strašlivě šikanuje“, končící velemoudrým poselstvím, že si ty zislamizované negry prostě musíme lépe pěstovat. Poselstvím, jehož zneužití kdyby viděl Viki Ygo, protestně by se umlátil vázaným výtiskem Velikého Jargala. Nabubřelé hovno, dobré akorát tak k angažovanému mlácení prázdné slámy na sluníčkářsky korektních multikulti festivalech. (22.04.2020)

Francouzi se opět zaměřili na drama (žánr, kterým v posledních letech kosí americkou produkci, prostě to umí) a opět se jim to vydařilo. S Bídníky to kromě místa zasazení a jedné slovní narážky nemá nic společného, tady se spíše hraje na to, aby divák na vlastní oči viděl, jak to na předměstí v dnešní době vypadá. Klučičí gangy, dospělé gangy, policajti, kteří musí hrát taktéž nečistou hru. Jednoduše vám z toho moc dobře nebude. Ten naturalistický nádech fakt obdivuji, Francouzi si mě vždy svým nekompromisním podáním dokáží omotat kolem prstu. Hlavní hrdina docela sympatický chlapík, ale v této nehostinné krajině nemůžete hrát fér a podle nějakých pravidel, dalo by se říct, že zde panují spíše zákony džungle. Nečekejte žádnou vypjatou akci, ale o momenty plné napětí není nouze, taková scéna se lvem mě zvedala ze židle, precizně vybudovaný moment. No a drsný závěr tomu nasadil korunku, čekal jsem něco v podobném duchu, ale tohle mě překvapilo. Už je jen na každém, jak si to vyloží. Za mě poctivých 7,5/10 (03.12.2020)