Bídníci

Název trochu klame, protože s Bídníky nemá kromě místa děje a závěrečného citátu nic společného. Samotný děj vlastně ani nejde popsat. Snad jen, že se jedná o všední den z francouzského ghetta, který vyústí v nečekaný závěr a v průběhu filmu šokuje jednou scénou za druhou. Trojka zakomplexovaných policistů hrajících si v černošských, cikánských a gangových ghettech na bohy, hromada vedlejších postav představujících ten největší odpad zdejších ulic a parta dětí, které se zapletou do špatné situace. Emočně nabité, realisticky podané, perfektně zahrané i obsazené a jako celek je Les Misérables famózní a dechberoucí film, který nakonec zanechá jen husí kůži a nepřijemný pocit. Dlouho jsem neviděl tak úderný a zároveň reálný, uvěřitelný kousek. Scénaristický i kameramanský masterpiece, který diváka nemilosrdně vtáhne, jakoby byl jedna z hlavních postav. (30.07.2020)

Etnicky rozdivočelá samosprávná předměstí, to je moje. V době ustrašeného konzumního měšťáctví mě tak nějak těší vědomí, že se po celém světě nejsou schopny metropole vypořádat s téměř autonomními oblastmi, kde se pořádkové síly, místní autority a mafie snaží den co den udržet natlakovaný kotel pod poklicí. Les Misérables je hodně srovnávaná s Training Day, nicméně oproti tomu jsou zde konfrontační scény jednotky SCU a obyvatel Montfermeilu nasnímané tak, že každý zde vypadá jako nepřátelská a neznámá třetí strana (když například SCU šikanuje ve vchodu do baráku malé kluky, scéna je točená zevnitř domu, nikoli zpoza zad SCU, jejichž příběh sledujeme). Až do poslední chvíle jsem předpokládal, že film skončí společně s oním jedním dnem, protože se zdálo být vše uzavřené. Čímž se vlastně promítl cynismus postav do mě jako diváka, protože uzavřené vše rozhodně nebylo a následné výbušné finále s pointou Hanekeho Bílé stuhy pak nabídlo zajímavou a kontroverzní vizi, že z podstaty těchto rizikových předměstí je v nich daleko větší možnost, že se mládí domůže satisfakce za svá nemalá příkoří než v normálním světě. Stačí jenom jedno mávnutí policejní brokovnicí. PS: hrozně mě znervózňovalo, že obličej hlavního hrdiny vypadá jak skin jednoho NPC z Half-Life 2 (30.04.2020)

Tak z tohoto mě dobře nebylo, viděl jsem drsný realistický kruh lidí a je jedno zda svoloč na sídlišti nebo svoloč u policie ze který není cesta ven. Musím se smát, když prezident země jehož hlavní město má uzemí kde naprosto neplatí žádný zákony poučuje celou evropu co a jak. Nicméně zpátky, tohle je hodně nekompromisní náhled do stavu současné francie, doku styl jede na plný koule, nečekej příběh, jen jeden den v životě jedně pařížské čtvrti přes policejní postavy s výborně vygradovaným koncem. Líbí se mě, že film nemá názor, má jen sdělení ani já nemám názor, mám jen pocit a ten není směrem k budoucnosti Evropy vůbec dobrý. (07.10.2019)

Převedení klasického díla do novodobé a hodně nehostinné Francie, vypadal zajímavě. Stejně tak i realistické, dokumentární pojetí. Bohužel výsledek je méně poutavý a zajímavý, než by se mohlo na první pohled a z prvních minut znát a přestože divák očekává emočně vypjatý závěr, minimálně za mě se nedostavil a celé co jsem si z filmu odnesl, je to, že do Francie nechci a ta přistěhovalecká pakáž si zaslouží to nejhorší možné, co se jim může stát. (11.07.2021)

24 hodin v hlídce na předměstí Paříže - Stephane nastoupí první den do práce a nestačí se divit stejně jako diváci, do jaké reality to přistál - gangy, přistěhovalci, dealeři, islamisti, policejní šikana, špína. Francouzská intenzivní atmosférická záležitost, která mi ukázala syrovou realitu ghett, přičemž nejvíc šokující věc pro mne je vidět, že v tom bordelu a beznaděje vypadají mezi tím vším ti fousáči s islámem jako něco rozumnějšího, inteligentnějšího, co má řád, pravidla, směr a cíl.... fuj tajbl, to nevypadá dobře. (22.04.2020)