Moje levá noha

Jim Sheridan vo svojich dielach, ktorých témy naznačujú veľmi depresívny prejav, sa sústreďuje viac na silu osobnosti a na jej boj proti vlastnému osudu, ktorý sa snaží brať taký, aký je, čiže sa dá povedať, že témou jeho filmov a špeciálne My left foot je životná energia a nádej. Neskĺzol tu k sebaľútosti hlavnej postavy alebo odsudzovaniu jeho okolia za diskrimináciu, čo by mnohých režisérov určite lákalo. Film je veľmi svižný a plný optimizmu, čo je vzhľadom na tému príjemné prekvapenie. No a samozrejme životná Lewisova úloha. (19.06.2012)

Štýl spracovania životopisných príbehov Jima Sheridana je mi veľmi sympatický. Platí to aj pre toto spracovanie životného príbehu mozgovou obrnou poznačeného Christyho Browna. Sama som na základnej mala spolužiaka, ktorý ako bábätko prekonal mozgovú obrnu, bol síce menej poznačený ako Christy, vedel sa bez problémov pohybovať, len jeho reč bola veľmi ťažká a nezrozumiteľná, pre tých čo ho nepoznali. Priznám sa, mali sme ho veľmi radi, i keď samozrejme neunikol ani on niekedy posmeškom či vtípkom hlupákov, ale znášal to statočne. Spomínam to preto, že mi tento film veľmi pripomenul spomínaného spolužiaka a vnímala som to preto všetko oveľa citlivejšie. Christy to mal v živote skutočne ťažké, ale dokázal, že ak sa chce, všetko sa dá. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (25.06.2015)

Mě to tedy nebavilo. Sledovat hodinku a půl frajera s mozkovou obrnou, který se neovladatelně škube a ovládá pouze svoji levou nohu, se zkrátka omrzí. Strašně jsem se těšil až film skončí a bylo mi neprosto jedno jak. Emoce naprosto nulové, ale předpokládám, že o to ani tolik režisérovi nešlo. Film zobrazuje tvrdý boj o lidskou důstojnost, ovšem supernudnou formou. Bohužel filmy o mentálně či jinak postížených lidech zdejší hodnotitele táhnou k sobě, zřejmě protože si u nich mohou říkat, že se ještě nemají tak špatně. Takoví uživatelé neváhají filmu napálit 4 nebo 5* a poté se stane velmi nepříjemná věc a film se dostane do mého hledáčku. Mám to vážně zapotřebí? 1* (18.01.2013)

První zásah Sheridana kde potvrdil, že dobové příběhy z drsného Irska jsou jeho velká deviza a látka která ho baví. U svého prvního filmu sice občas v ději ještě trochu přešlapuje na místě a když neví kudy kam, nechá vyniknout o to víc hlavní herecké eso, ale kupodivu zdatně kombinuje jednak příběh postiženého jedince zdolavajícího strasti začlěnění se do normální společnosti a nezapomíná ani na vcelku autenticky podaný chod rodiny dělnické třídy, kde silné momenty umí výtečným timingem správně odlehčit. Lewis si Oscara určitě zasloužil, filmařsky pak Levou Nohu překrývají další filmy režiséra, které jsou emocionálně lépe uchopitelné a dějově košatější. (07.02.2018)

Příběh silnější zpracování. Přecejen koukat se 100 minut na člověka postiženého mozkovou obrnou není asi zcela jistě to po čem dnešní divák prahne, nicméně nikdo nedokáže odpárat Danielovi fakt, že když se rozdával herecký talent, stál ve frontě hned několikrát. Nejvíce se mě líbila scéna v restauraci. 70% (26.01.2015)