Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (136)

plakát

Toy Story 3: Příběh hraček (2010) 

Pixar měl šanci znovu vdechnout život hračkám ve své snad nejznámější filmové sérii, ale asi se do původních filmů zakoukali natolik, že udělali to samé. Téma útěku ze školky nabízí celou škálu úžasných možností, inspirací v jiných filmech a odkazech na ně, ale autoři tuhle možnost těžce opomínají a jedou přesně podle linky, kterou moc nezměnili už od 1. dílu. Možná kvůli malým dětem, které by odkazům nerozuměly, na druhou stranu se jim některé části můžou zdát zmatené. Tam, kde mě v Toy Story 2 dostala skvělá parodie na Star Wars, jsem se tady pousmál nad vtipy o Kenovi. Tam, kde mě Toy Story 1 chytlo za srdce, jsem u Toy Story 3 začal zívat. Když si na vrch přidáte ještě Disneyovský sentiment, vznikne vám animák, na který se rádi podíváte, ale na druhý den si vybavíte sotva jednu scénu. Ve srovnání s kouzelným Ratatouille, "bondovskými" Úžasňáky nebo originálním "cvičením draka" je Toy Story 3 slabý odvar.

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010) 

Yates je prostě rutinér a v tom je hlavní problém. Když už chce rozdělit adaptaci na dvě části, které navíc vychází s půlročním odstupem, nestačí jen vybrat několik částí z knihy a prostor mezi tím vyplnit nudným kecáním. Nechápu, jak se to Yatesovi podařilo, ale i při rozdělení adaptace na dvě části se do filmu vešla sotva čtvrtina knihy, a díky tomu se může divák knihou nedotčený trochu ztrácet v příběhu a návaznosti scén. Jako adaptace dynamické a napínavé knihy, kterou považuji za nejlepší díl série, je to bohužel slabé. Každopádně se na to opět dobře kouká a jako podzimní blockbuster to funguje skvěle. P.S. Doporučuji se na film podívat zároveň s druhou částí, při sledování celku je zážitek daleko lepší.

plakát

Vůně ženy (1992) 

V tomto filmu můžete vidět úžasný výkon Al Pacina v roli slepce... a pak už nic. Film má námět ve stylu "poslední jízda před smrtí", který skýtá obrovské možnosti, tak jak je možné, že jsem několikrát téměř usnul a jediná zajímvější scéna bylo řízení Ferrari? Film je příšerně prázdný, což se ještě vystupňuje hodně přepálenou stopáží (klidně by mohla jít pryč celá hodina), a navíc i poměrně naivní (při finálním proslovu jsem se už opravdu chytal za hlavu). Posledním problémem je i samotný Pacinův výkon. Ve filmu totiž není žádná jiná postava, která by se s ním mohla rovnat jak hereckým výkonem, tak hloubkou. Je až trestuhodné, na jaký ubrečený slaďák, kterých existují stovky, byl využit takový herecký koncert.

plakát

Iron Man (2008) 

Po nadšených recenzích jsem se hodně těšil na pořádný film podle komiksu, o to tvrdší bylo moje zjištění. Postavit film na slavných jménech je jedna věc, přidat k tomu pořádný příběh a dialogy už je něco jiného. Na filmu opravdu není kromě castingu nic vyjímečného, v některých případech jde až k úplným klišé, které přísluší spíš béčkům jako Daredevil (trapný finální souboj), nebo si pomůže nelogičnostmi, které jsou absurdní i na akční blockbuster (opravdu je tak těžké poznat rozdíl mezi stavbou rakety a stavbou Transformera?). Nakonec to příliš nezachraňují ani ty jména. Bridgesova postava tu dostává minimum prostoru a její vývoj je spíš k smíchu. Gwyneth jako sekretářka, která nad Starkem nedokáže zlomit hůl, sice ujde, ale s hláškujícím Alfredem v Batman Begins a The Dark Knight se nemůže rovnat. Všechno tak zachraňuje jen Downey Jr. jako na první pohled sarkastický a narcistický milionář, který si přes tuto krustu téměř nikoho nepouští blíž k tělu. Možná jsem divný, ale mě jedna dobře napsaná postava v celém filmu ke spokojenosti nestačí.

plakát

Defendor (2009) 

Defendor je jednoznačně jedním z nejzajímavějších filmů s komiksovou tématikou. Harrelson tady válí v roli skutečného superhrdiny, bez příkras viditelných u Kick-Ass nebo Temného rytíře. Je to podivín, jenž se snaží změnit svět, který ho nechápe. Právě díky svému jednoduchému pohledu na svět jako jediný vidí to, co ostatní přehlížejí. Pouští se do boje s "kapitánem Průmyslu", jehož pořážka je stejně nemožná, jako poražení větrných mlýnů. Bojuje s ním zbraněmi, kterým se jeho nepřátelé a někdy i sám divák vysměje. Defendor je spojovacím článkem mezi Donem Quijotem a Taxikářem. Bravo!

plakát

Bezstarostná jízda (1969) 

Tenhle film je o svobodě, pohodě, zkrátka jedné dlouhé, bezstarostné jízdě. Ale to je i hlavní zápor filmu. Hopper se tolik snažil navodit pocit svobody, že úplně zapomněl na příběh, který tu prakticky neexistuje. Scénář mohl být určitě zajímavější. Veškerá pozornost je upřena na hlavní dvojici (a chvíli Nicholsona) a nic už nezbývá na postavy, které cestou potkávají a ze kterých si po skončení filmu na žádnou nevzpomenete. Asi nejvíc je dějová prázdnota znát na konci, který působí, jako by se film musel rychle dotočit, než dojde rozpočet. Takové rozloučení si tihle bikeři nezasloužili.

plakát

Den mrtvých (1985) 

Romero chtěl asi natočit jakýsi komorní zombie thriller odehrávající se v bunkru. Ono by to i šlo, ale to by to nesměl režírovat stejně jako ostatní zombie řežby. Když už chce film, ve kterém se první hodinu jenom kecá, tak by se tam taky mělo kecat "o něčem". Tady na sebe jenom dvě skupinky řvou a hádají se o tom, kdo tu velí, kdo má koho poslouchat, ale přitom to nijak neposunuje samotný příběh. Když se k tomu ještě přidají ubohé herecké výkony, tak celý film působí hrozně béčkově a jediná záchrana je v uvězněném zombie. Jeho herec byl asi jediný, kdo věděl, co tu má dělat.

plakát

Quantum of Solace (2008) 

Po Casinu Royale jsem se dost těšil na nového Bonda a doufal jsem v pokračování onoho zajímavějšího přístupu. Bohužel Forster si zřejmě spletl Bonda a Bourna a film tak neustále přešlapuje na hranici mezi nimi jako by nevěděl, kam patří. Bond tak není ani sarkasticky hláškující frajer popíjející Martini, ani nezlomný macho hrající si na kočku a myš s pronásledovateli. Všeho je tu málo. Scénář je klasickou cestou pomsty a nepřináší nic nového, ale zároveň tu není dostatek zajímavé akce, aby to vyrovnala. Bond prostě chodí sem a tam, občas někoho zabije, občas po něm někdo střílí, a to je prakticky všechno. Kdyby se hrdina jmenoval jinak a nebylo by toho jednoho odkazu na Goldfingera, vůbec bych si nevšiml, že je to Bondovka.

plakát

Legenda o Zorrovi (2005) 

Naprosto stejný případ jako u Mumie. Na zábavném dobrodružném filmu se musely vydělat prachy a tak se splácalo pokračování s nepřímou úměrností rozpočtu ke kvalitě. Všechno je krásně politicky korektní a neškodné, bez krve, s dětským vedlejším hrdinou, a nakonec ještě přidáme pokuřujícího koně. O víkednu na to zajdou rodinky s dětma, nějak si to vydělá než se objeví špatné recenze, a je to v suchu.

plakát

Mrtvý vesmír (2008) 

Oproti hře je to spíš slabý odvar, který ukazuje začátek celé nákazy. Film je až příliš zahlcen střílením monster a akcí a v tom je právě problém. Je jasně vidět, že film byl tvořen jako jakýsi bonus ke hře, takže prakticky nic nevysvětluje, nemá příliš zajímavé postavy ani neobsahuje nějaké skryté odkazy na události ve hře. Bez ní tak může film působit dost prázdně, naopak jako doplněk ke skvělé hře je to velice příjemné (i když ke gore hororu tohle přízvisko moc nesedí).