argenson

Drama, ve kterém neteče krev a přesto zaujme. Thriller, ve kterém postrádáte prvoplánové napětí, a stejně jakési mrazení v zádech tam je. Předem jsem věděl, o čem film je, takže zhruba po první půlhodině se stal děj předvídatelným, přesto pak došlo k zajímavým dějovým zvratům a závěr byl úplně jinde, než by se dalo čekat. Zajímavé bylo pojetí retrospektivy, kdy se postupně po kouskách dovídáte, proč se to všechno vlastně děje. Zaujala mě psychologická hra s odlákáním dítětě; trochu to připomíná podobné scény z každýho druhýho béčkovýho krváku let 90., ale tohle je rok 1967. Hudba s různými variacemi Mendelssohnova svatebního pochodu. Navíc, Jeanne Moreau měla úžasný oblečky, celé je to takové francouzské a jsou to 60. léta, takže mě to celé bavilo.

Stokrát omletý příběh k tématu manželské nevěry, slabé dialogy. Moralita zaštítěná rádoby třeskutě vtipnou kulisou lyžařského zájezdu nemohla obstát v tehdejší konkurenci slavných Sněženek a machrů. Jiří Krampol deklamuje stylem, jak jej známe z pořadu Nikdo není dokonalý. Ve své době snad mohla zaujmout občasná nahota, dnes zaujme spíš už jenom spousta sněhu, páč to se dneska málo vidí.

Občan Havel mě nadchl z několika důvodů. Nikdy jsem nebyl extra fanouškem prvního českého prezidenta, přesto mě tenhle dokument dostal. Na osobnost a názory Václava Havla můžeme mít různý pohled, přesto nepochybně patří k největším osobnostem našich novodobých dějin. Časosběrný dokument o někom takovém je záslužný počin už jenom proto, že se někdo řadu let programově věnuje jednomu projektu, získá tím obrovský materiál, který pak sestříhá do nabitého dokumentu. A střih je jedním z velkých kladů tohoto díla. Dokument, který překvapivě nezřídka zabíhá na pole uměleckého žánru a je naplněn prvky komiky, akce, napětí, v případě pohřbu Olgy Havlové i komorního dramatu. Zajímavá sekvence s návštěvou Billa Clintona nakonec nechá diváka tápat, protože končí nezodpovězenou otázkou, jak se nakonec Klaus do tý Reduty dostal. Klaus ostatně celkově nebude tímhle filmem nadšen, i když si je samozřejmě určitě dobře vědom, co si o něm Havel myslí. Zatímco Havlovy veřejné projevy trpěly pomalým tempem, zdlouhavostí a složitými myšlenkově-větnými konstrukcemi, zcela jinou dimenzi rétorických schopností nabídlo jeho rozčilené polosoukromé vyjádření o prodeji Lucerny, naplněné vysokou kadencí slov, nenapadnutelnou argumentací a pregnantně vyjádřenými názory. A jestliže byl Pavel Koutecký připuštěn i na tak přísně utajenou akci, jako byl druhý Havlův sňatek, pak dokument dostává nádech exkluzivity a výlučnosti. Zatímco u jiných "celebrit" nás média krmí jejich svatebními dny málem až do postele o svatební noci, vzájemné ano manželů Havlových jsme viděli poprvé až tady téměř jedenáct let po svatbě. A nakonec nelze než pochválit sebeironický závěr. Snad žádný jiný státník (včetně našeho současného prezidenta) by nenechal deset let za sebou běhat chlapa s kamerou skoro až na záchod, to vše s nejistým výsledkem. A výsledek je víc než dobrý.

Inu, na starší příběhy majora Kalaše to sice nemá, ale bavilo mě to. A to i přesto, že tomu naprosto chybí spád a napětí. Dynamice děje zvláště neprospěly intelektuální debaty Hrušínský-Ornest, nicméně příběh je solidní. Pointa sice nečekaná, ale moment překvapení se nekonal. Jako vždy je na místě obligátně zatleskat Rudolfovi Hrušínskému, zaujme i poměrně málo známá Drahomíra Hofmanová ve velké roli. Ale až teď mě napadla jedna nelogičnost, která se objevuje i v desítkách jiných filmů a seriálů - proč obviněný/podezřelý musí vždycky ve stresu žádat o cigaretu vyšetřujícího policistu? Když už kouřím, tak mám cigára svoje a nemusím se o ně doprošovat nějakýho tajtrlíka, kterej se mě snaží dostat do lochu, ne?:-)

Tenhle film vnímám především jako velkou příležitost pro Danu Medřickou. Zatímco dnes ji máme zafixovanou v rolích pečujících/opečovávaných maminek/babiček, tady vystupuje jako pragmatická žena ve službách vědy a mě to moc baví. A i když se zprofanované vtipkování na téma plánovaného manželského sexu může zdát otřepané, mně její hláška: "No Jindřichu, dnes je přece čtvrtek!" rozesmává už hodně let.

Až při několikerém podívání jsem s překvapením zjistil, že v první půlhodině se neděje naprosto nic. Ale protože vím, co bude následovat, tenhle pomaloučký rozjezd mi vůbec nevadí. Co mě mírně ruší, je všudypřítomná socialistická moralita, která pranýřuje zločinnost od vynášení kremrolí z hotelové kuchyně až po vraždu. I když k vraždě ani nedošlo, Petr Kostka si pouze odložil mimino do pekáče, no bóže:-) Petr Kostka je ostatně vůbec milým překvapením filmu, hraje jinak než obvykle a já mu úplně věřím jeho jižanský temperament. Zatímco pánové Menšík a Sovák hrají "pouze" standardně. Kreace přerostlé Marcelky v podání Ivy Janžurové je sice výborná, ale já si říkám, jestli herečka z legendárního Kočáru do Vídně nebo Morgiany měla zapotřebí se takto prezentovat. Asi měla, jiné role v té době nedostávala. Nicméně, přes některé výhrady je tenhle film v kontextu dobové tvorby naprostá pecka, to se musí uznat. Takových námětů se rodilo jen málo.

Málo akce, nudná zápletka točící se kolem červených škodovek, nepřesvědčivé výkony v dětských rolích, zbytečně moc soudruhování. Jedinou vtipnou hlášku obstaral – kdo jiný – Vladimír Menšík ve scéně se žemlovkou. Líto mi bylo Evy Matalové narvané do postavy z pohledu dětí jakože natvrdlé babičky, která nepozná škodovku. Navíc ve zcela nelogické scéně, kdy zjevně nikoho nečekala a přitom měla nachystanej plech s koláčem se slovy „Já to stejně nejím.“ Škoda, ze základní dvojité zločinecké zápletky se dalo vykřesat víc. Tohle mě ale naprosto otrávilo.

Tenhle film jsem viděl kdysi v televizi, dopoledne, ve všední den (uvedeno s názvem Pod africkým sluncem). Tvůrci televizního programu dobře věděli, proč takové nasazení. Protože je to velmi nezajímavý film. A jen dokazuje, že Michèle Mercier je herečkou jediné a nepřekonané role.

Práce s časovou smyčkou svádí k překombinovanosti a zvláště v novějších filmech se člověk často ztrácí v ději. Tady to ale funguje výborně, dějová linka je bez problémů sledovatelná - proč to šlo v 70. letech a nejde to dnes? Neotřepané téma, výborné triky a v neposlední řadě standardně skvělé herecké výkony. Jako vždy úžasná Marie Rosůlková, která z epizodní role dokáže vytěžit maximum (její překvapení, když se omylem ocitne ve Vůdcově hlavním stanu: "Jéé, Patri, podívej, to je Hitler!", nemá chybu). Ale asi mám osobní problém s Petrem Kostkou. Nepochybuji o jeho hereckých kvalitách, ale na můj vkus hraje vždy se stejnou rutinou a předvídatelností. Přestože mi úplně nesedí, nedokážu říct, jestli by dvojroli sourozenců Burešových někdo zahrál lépe. Co mě ale ruší, je moralizující závěr, který se objevuje i v jiných typově podobných filmech. Zasáhne Veřejná bezpečnost, zlo je potrestáno a všechno se vrací do poklidné socialistické reality.

Já se na Titanic dívám spíš jako na dokument. V tomto ohledu nemá konkurenci. Úžasná výprava, do detailu vycizelované interiéry i exteriéry. Zkáza něčeho tak velkolepého, majestátního a luxusního je neuvěřitelná a způsob ztvárnění tragédie největší lodi na světě, která se potopí během pár hodin, bere dech. Problém mám s love story. Ta je neskutečně pitomá, dialogy Rose a Jacka jsou na úrovni středoškolské slohové práce a o herectví Kate Winslet si nemyslím nic pěknýho. Na druhou stranu, kdyby byla jako průvodce exitu toho kolosu vybrána některá z historických osobností, nebyl by to asi takovej trhák.