argenson

Dementní výběr "hitů" a stupidní verbální vsuvky.

Jak už tady někdo zmínil, zvlášť pikantní je scéna, kdy podezřelej vytáhne z nespláchnutýho hajzlu předmět doličný a sežere ho. Pak jsem se lehce neorientoval v tom sudoku se ztracenejma mobilama, což naštěstí příběhu nijak nevadilo. Příběhu, kterej se spouští dost pomalu, takže ze začátku jsem se trochu nudil a užíval si aspoň pěknou kameru. Potom se ale spustila kanonáda nečekaných zvratů a překvapení, k tomu solidní napětí, to vše korunováno famózním rozuzlením.

Dalo by se to šmahem zmuchlat a zahodit do odpadu normalizační televizní zábavy, zvláště při exhibicích Baletu Československé televize přichází chuť prohodit televizi voknem. Ale při smířlivějším náhledu zjišťuju, že je to docela roztomilé pohlazení, byť zábavné často jen průměrně. Na druhou stranu, právě odsud pochází řada scének, které dodnes ČT doluje z archívu a uvádí v hlavních vysílacích časech. Vypíchnul bych zvláště monology Miroslava Horníčka, který jsou úplným balzámem. Jeho vyprávění o pražských sochách ze 16. dílu (1977), to se musí vidět. A nakonec, Kabaret má nespornou zásluhu v tom, že naposledy před kameru přitáhnul dávné prvorepublikové hvězdy jako Hanu Vítovou, Věru Ferbasovou nebo Járu Pospíšila.

Na divadle to určitě musí fungovat a jistě bych se smál, ale tohle televizní zpracování se těžce nepovedlo. Hlavně Janu Paulovou měl někdo usměrnit, že je ve studiu před kamerou a ne na jevišti. Ale přiznávám, že výraz zpátkyšunka mě moc pobavil.

Že já blbec se vždycky nechám nalákat na nějakej přiblblej americkej quazidokument. Přitom to téma není špatný, ale zpracování otřesný. Bulvár, spekulace, sci-fi teorie, templáři, zednáři atd. Cituji z dílu o Edinburghu: "Tohle je královský záchod? Tady vážně chodil na záchod král? Představoval jsem si to úplně jinak. Dívejte se, sem chodil trůnit král!" A v tomhle duchu se to celé nese.

Nakoukáno náhodou při hledání něčeho jiného. Hele, pro cílovou skupinu to není úplně blbá variace na Popelku. Má to samozřejmě debilní místa, ale občas to má i grády. Kostja Ullmann je velkej sympaťák, zatímco děvče lehce tuctové. Takže jsem palce nedržel ani tak jí, aby ho dostala, jako spíš jemu, aby to neposral.

Sympatická konverzačka s nečekaným vývojem od očekávatelných herců v překvapivých rolích.

Téma počátkem devadesátých let stokrát omleté, navíc tohle je strašně depresivní.

"Bydlela v takovým velkým bytě s balkónem, ten balkón je tam dodnes." Vrcholová investigativní dokumentaristika.

Ty vole, to sou emoce jako prase.