argenson

Autorům měl možná někdo říct, že točili v době, kdy už jsme občas viděli nějaký to Místo činu nebo Profesionály. Tady je všechno špatně v první řadě s Dlouhým, kterýmu vůbec nesedne role kožeňáckýho kurevníka. V kontrastu s tím pak naprosto směšný zápletky typu Marie Rosůlkové postrádající dvě kila na uhlí.

Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá.

Oldřich Navrátil za to nemůže, že i ve vážné poloze působí směšně, za to může ta dementní pointa.

Z vánočních pohádek 2014 tohle byl nejmenší průser. Především díky přijatelné hlavní dvojici.

Možná jsem měl trochu problém ztotožnit se s přidrzlým vystupováním svědků vůči autoritám socialistické kriminalistiky, ale jinak jsem Sedem svedkov zkonzumoval zcela bez výhrad. Od první vteřiny famózní kamera, na relativně malém časovém prostoru bravurní kresba devíti psychologických portrétů a super pointa k zamyšlení.

Televizní hlasatelka je asi tak frekventované zaměstnání jako pilot Air Force One, takže se nelze tvářit, že je to ze života. Ale je to milé, dobrosrdečné a okořeněné poctivou hereckou prací, tudíž to beru. S výtkou k žalovatelné kadeřnické kreaci na hlavě Jany Šulcové. Bohužel, trendy hairstylingu tenkrát určovaly právě televizní hlasatelky a Vondráčková.

Válka ve vší své hnusotě, bestialitě a bezcitnosti. Podobně jako Amerika s Vietnamem, tak i Francie se už přes půl století vyrovnává s alžírským traumatem a ve filmech se to objevuje už od šedesátých let. Mezi nepřáteli je neskutečně působivý a syrový film, který spolu s těma vojákama nutí diváka k zamyšlení o smysluplnosti snahy udržet francouzskou koloniální nadvládu v severní Africe za tuhle cenu. Notabene při tom skvostným výběru exteriérů - když vidíš tu bezútěšnou pustinu, tak se ptáš, jestli to stálo za to (... jenže ono se to točilo v Maroku, aha, tak nic). Výborný Benoit Magimel, ten mě začíná čím dál víc bavit. A abych nezapomněl, tenhle film mi doporučila moje oblíbená brněnská kolegyně Snorlax, na její echo se vždycky můžu spolehnout.

Píšou rok 78, ale Dlouhý má kabát a šálu, který jako kdyby koupil včera v C&A.

S ohledem na procento rozvodovosti u nás se tady dějově neděje nic světoborného. Sice dobře vybraní a dobře hrající herci, ale nějak jsem nikomu z nich moc nevěřil.

Nádherně vygradovaná závěrečná půlhodinka zachraňuje dojem z celýho filmu. Jeanne Moreau hlasem Jany Preissové slušně hláškuje, občas sice padne facka, ale jinak se všechny ty nepravosti dějou s noblesou a nonšalancí. K tomu ty luxusní hotelové apartmány, letištní haly a nezbytné zákruty na Azurovém pobřeží. A pointa jak víno.