liuk

Scrubs jsou opravdu dost zhusta nasyceni humorem, který během prvních pár dílů může novému divákovi připadat dost trapný, až skoro estrádově. Jenže pokud se nenecháte odradit a půjdete mu vstříc, tak si vás docela jednoduše kolem prstu obmotá, a neřekl bych, že je to z důvodu nějaké degradace smyslu pro humor. Po určité době si mě postavy otesaly. Jejich herci je ztvárňují sice ujetě, ale stále lidsky, kdy ty bláznivosti, které provádějí v strašném presu, kdy zachraňují životy, nevadí. Ne, Scrubs není žádným lékařským dramatem, ale nastínění pozadí postav je potřeba v každém sitcomu, a tady funguje perfektně. Neospravedlňuje chování nejen jejich, ale dojem z celého seriálu. Po prvních pár dílech se také přitvrdí na diváckou pilu přidáním point na konci každého dílu, které ač můžou působit někdy až melodramaticky, tak fungují parádně. Scrubs není typickým sitcomem, vtipy nejsou sekány každých 15 sekund a většina není výsměchového typu. Když se najede na dramatičtější příběh, není hned shozen nejapným vtipem, aby nás tvůrci upozornili, že to nemysleli vážně, mysleli, a drží tím seriál v pozitivních vodách. Po první sérii lepší 4*.

Tak strašidelným hororem Prom Night rozhodně není, zábavnou vyvražďovačkou ale zcela určitě. Hned na první pohled praští do očí jiné zpracování než u nejznámějších žánrových kolegů Haloween nebo Pátek 13. či méně známé Černé Vánoce nebo Sleepaway Camp. V porovnání s těmito filmy, ač to zní značně eufemisticky, působí prostě Prom Night výpravnějí (=rozmáchleji). Ať už jde o více lokací než jedna ulice, jeden dům či jeden kemp nebo o příběh, který se dokonce někam vývojem posouvá a netočí se pouze kolem "jde nás někdo podřezat". Není se čemu divit, tvůrcům asi moc nešlo vyvolávat tíživou děsivou atmosféru, jenže si toho naštěstí sami všimli a tak vykonali Cimramnův Úkrok stranou a celý film pojali jako klasický středoškolský film, tentokrát se záhadou. A vyvedlo se to skvěle, takhle kouzelně cheesy 80s film jen tak nenajdete. Ve filmu skoro pořád hraje nějaká kopie Bee Gees, a i když tyhle počátky disco hudby jsou i na mě občas moc, ke středoškolačkám s nadýchanými účesy a středoškolákům s blonďatými "afry", kteří na sebe na diskotéce hází zlověstné pohledy, si nic zábavnějšího představit nedokážu. Ale i základní kámen zde vedlejšího žánru, tedy vraždy, se povedl. Ono - co se dá vůbec zkazit na vrahovi, který pobíhá po nekonečných vylidněných školních chodbách v převlečení za ninju se sekyrkou v ruce, a to ještě za zvuků disca táhnoucího se z tělocvičny. Dokonce si společně s Kelly (Mary Beth Rubens) vybral jednu z nej naháněček, co jsem kdy viděl. Přesně taková, které milujeme ve Vřískotech nebo v Nočním letu. Tou pravou scream-queen zde tedy není Curtis, ale zmíněná Kelly. A údržbář Mr. Sykes, který pokaždé když se objeví, tak má v ruce střihač keřů, napíchávač odpadků nebo aspoň šroubovák, je taky kouzelnej. PS: Už se točí "remake", proč uvozovky? Mají v něm být nějaké nadpřirozené síly. A když si představím, jak na té diskotéce hrajou nějaký Pussycat Dolls nebo co to teď v Americe letí, tak se mi chce zvracet.

Upřimně, když si čtu o nějakém filmu a dozvím se, že příběh se odehrává v černošském ghettu, nedokážu si vybavit okolo zlatem ověšených černošských bossů nic koukatelného. U Freshe bych se ovšem po takovém vylíčení seknul. Freshovy rodiče mu při jeho početí zrovna nejlepší místo pro život nevybrali. Přes den prodávat drogy na střídačku pro několik různých šéfů, kteří se nemají zrovna v lásce, přes den spát u své tety na hromadě s dalšími deseti bratranci. K tomu všemu dávat pozor na starší sestru, která v tom lítá tak trochu víc, než je zdrávo. Chodit za otcem (Samuel L. Jackson), který se s ním sice stýkat nesmí, ale hrát "rychlé šachy" ano. Šachy jsou jedním z mála prostředků, na kterých se Michael "Fresh" snaží udržet svou vrozenou bystrost, kvůli které se jakž takž drží nad vodou a nedopadá jak jeho sestra nebo někteří jeho kamarádi. Nesporným kladem tohoto příběhu je, že se nesnaží lacině moralizovat, nesnaží se odsuzovat okolní bohaté město (není ani jednou zobrazeno) a okolní svět. Během dvou prvních minut moc pěkně a originálně zobrazí vznik ghetta, ve kterém začne vyprávět fragment Freshova života z přísně jeho perspektivy. Za zmínku určitě stojí a je hoden pochvaly Giancarlo Esposito, který toho "hodnějšího" z dealerů, kterým Fresh přisluhuje, zahrál opravdu úžasně. Zápornost, ale hlavně kladnost postav je ovšem v tomto filmu velmi háklivá, a to sám Fresh moc dobře ví, přestože to navenek nedává najevo, a to ani skrz filmové médium.

Masakr. Když jsem si ho pouštěl, nevěděl jsem o něm kromě účasti Roberta Englunda (pravda) a faktem, že vrah je jakýmsi mixem Freddyho, Jasona a Michaela (blbost, jsou tam jen párkrát zmíněni), nevěděl jsem vůbec nic. A radím Vám, udělejte to samé, aspoň dokud se tohle dílo neprovaří a nebude jeho námět znát každý, protože taková originalita se snad nenechá zadupat. Já neřeknu o námětu také nic. Jen zmíním pár odlišováků od žánrově spřízněných vyvražďovaček. Těžko jste někdy viděli filmového vraha, který toho nakecá o tolik víc než jeho oběti, stejně tak filmového vraha, který se na scéně objevuje víc než "jeho" teenageři. Těžko jste potkali nějakého, který si zajde za kamarádem a jeho ženou, aby mu poradili, jak vraždit tentokrát. Prostě opravdu jen málokterý slasher se soustředí na vraha tak moc jako tento, protože to opravdu nemůže jen tak fungovat. A snad žádný komediální horor si takhle umě nehrál s žánrovými klišé. U Leslieho vše funguje excelentně, a to prostě kvůli jednoduchému, ale úžasně jinému náhledu na příběh než jsme zvyklí, který si fakt před puštěním nezjišťujte, ať vás překvapí. No a stejně jako každého při sledováním Truman Show napadlo, jestli sám není hlavní rolí podobného pořadu, divil bych se, kdyby při sledování Lesliho nenapadlo jeho diváky, jestli se v pozadí příběhů všech těch 80s slasherů a jejich pokračování nedělo to samé co zde. Chceme další díly, udělat z Vernona sérii!

Možná až příliš často jsem si při některých scénách připadal divně a podvědomě je dost odsuzoval. Jak ovšem pokračovaly, tak si mě dost získávaly, až jsem ke konci dokázal ocenit. A tak je to s celým filmem a se vším, co se v něm točí. Snad ke všem postavám jsem si na konci našel cestičku, i když to tak na začátku vůbec nevypadalo, a to i když se jejich většina během tohoto odhalovacího dne na scéně mockrát neobjevila. Tajnosti nejsou prvoplánově líbivým filmem, ale pokud s nimi budete mít trpělivost, tak se vám odvděčí.

Druhý díl je lepší než první díl. Ačkoli je delší, je mnohem zábavnější a také zajímavější. Ta větší zajímavost je samozřejmě způsobena také navozením příběhu v prvním díle, to ale tyto další kapitoly nijak neshazuje. Druhý díl je svým tahem na branku vyrovnanější, i když svůj vrchol zažívá uprostřed, v pasážích kolem Billova bratra Budda, a na začátku, kdy se vracíme do El Pasa. I když se závěrečná kapitola, která je nejdelší, snaží stát tím pravým vrcholem, moc jí to nejde. Ne kvůli tomu, co se v ní děje, ale jak. Působila na mě, jako kdyby se chtěl Tarantino podívat na potřebnou mateřskou a otcovskou lásku k dítěti strašně odlišně a moc se mu to nevydařilo. Ovšem ač může Billovo povídání o komiksových hrdinech hrozně nastrčeně a strojeně, bylo jasně nejzapamatovatelnějším dialogem. Celý závěr by byl mnohem lepší, kdyby tam nebyla malá B.B. I když ji ta herečka hraje hodně dobře, má prostě blbou roli. A taky mohlo být vysvětleno, jak je možné, jakým zázrakem to obě zavražděné holky přežily. A ještě - dokážu pochopit, že chce Tarantino zamrkat na fanoušky filmů, jímž vzdává hold, obsazením nějakého strašněho martial-arts oldschoolera, který mlatí lidi už třicet let. Když si ale začne stoupat na meč a k tomu na mě mává svým půlmetrovým vousem, tak mi připadá fakt směšnej.

Když jsem po letech začal koukat na prvního Kill Billa, byl jsem ze začátku opravdu příjemně překvapen. Já na něj totiž neměl nejpozitivnější vzpomínky, a tak jsem se dost divil, jak si na mnoho scén pamatuju, jak se mi tehdy v kině líbily a jak se mi líbí i teď. Moc jsem teda nechápal, proč na Billa nevzpomínám v nejlepším, všechny první kapitoly byly fakt moc povedené. Problém se znovuzjevil ve strašně dlouhé druhé půlce. V druhé půlce, jejíž obsahem je strašně akční masakr, o kterém jsem fakt nevěděl, co si mám myslet. Jestli klasická samurajská bitka, na kterou mě hodinu teda fakt koukat nebaví nebo totálně ujetá splatterová řezničina s mečema, kde jsou Crazy 88s rozsekáváni na atomy, která je skvělá. A tyhle pocity se prostřídávaly v průměru každých pět minut. Naštěstí ke konci se stále více přikláněly spíše k úletům končetino-sekacím. Škoda že poslední souboj působil zase strašně asijsky. Jistě že to byl účel, jenže mě takové filmy (scény), které se snaží vypadat strašně realisticky, zatímco tam probodlé postavy vyhrávají, přijdou fakt špatné. Ale určitě byl první Kill Bill lepší zážitek než před lety a chtěl jsem po jeho skončení zkouknout i dvojku, která mě poprvé vůbec nelákala.

Under Fire je poměrně nadčasovým filmem, který by se ani po dvaceti letech od svého vzniku neztratil mezi africkými dramaty, jež v poslední době rostou, jak houby po dešti. Je nepodstatné, že se neodehrává v Africe, nýbrž ve Střední Americe. Podstatné je, že se v něm pojednává o občanské válce, která není a ani tehdy nebyla tak filmařsky provařená jako oblíbená druhá světová. Zatímco dnes filmaři vyhledávají stále nové, nezpracované hrůznosti, které se děly a dějí v rozvojovém světě, Under Fire s podobným tématem přišel už dávno. V občanské válce v Nikaraguii se pohybují váleční novináři, a tento zajímavý úhled pohledu vytváří z Pod palbou kromě "afrického dramatu" také moc povedenou novinářskou satiru, která ma zejména v první části navrch. V porovnání s moderními zpracováními občanských válek vyznívá ta v Nikaragui až nemožně lidsky, kdy jsou civilní obyvatelé, ale i hlavní postavy ušetřováni střelby a jejich život tedy není tolik stížen. Zní to možná zvláštně, ale i takové války, zejména v minulosti, byly, jen nejsou pro filmaře a diváky tak přitažlivé. Věřme tedy tvůrcům, že ta v Nikaraguii taková byla. A kvůli takovému zvykáni si mi připadala první polovina slabší, na druhé shlédnutí už by to tak určitě nebylo. Ve druhé začne naplno kolidovat novinařina s válkou a film i na první shlédnutí chytá druhý dech a to až do nehappyendovského happyendu. Ze všech postav je snad nejzajímavější Ed Harris, který sice narozdíl od ostatních neprojde žádným vývojem, ale právě to je na něm v rámci okolností právě to vypichující. Opravdu dobrý film.

Šílená zběsilost vyžívající se ve filmařské extázi a která se okamžitě stala mojí srdcovkou. Natočit film, který tak ladně přechází mezi žánry, a vůbec mu to neubližuje, spíše naopak, to je fakt frajeřina. Thriller, romance, erotický film, road movie, horor, soap, komedie, úchylárna. Všechny dílčí žánry jsou v jednotlivých částech fakt dohnány do extrému, u některých jsem měl také dojem, že se líc otočil v rub, a že jsou Lynchem naopak parodovány. Úžasný písníčkový podkres a soundtrack, fascinace ohněm, neustále sjetě hrající Laura Dern, která byla -takhle- blízko zaškatulkování do těhle rolí. Upřímně, ačkoli jsem jí v jiných filmech samozřejmě viděl, vůbec si ji v nich po tomhle zvláštním a skvělém výkonu nedokážu zpětně představit. Cage byl a je frajer pořád. A pornopostavička Dafoea, ta je ještě více nezapomenutelná než jeho strašný pijavicový záporák ve Speed 2. Wild at Heart: Film s velkým F s koncem tak očekávaným, ale tak skvělým, že se poslední minuty nemůžete dočkat, až ho uvidíte a přesvědčíte se, že jste v jeho předvídatelnosti měli pravdu.

V podstatě remake prvního dílu odehrávající se ve vedlejším kempu, Crystal Lake byl "přejmenován" na Camp Blood a nikdo do jeho blízkosti nesmí, a tak si v lesích v jeho okolí může Jason užívat lesnatých scenérií a vraždění nechtěných návštěvníků kopím, medvědími pastmi atd. Film začíná v bytě Alice z prvního dílu, hranou opět Adrienne King, která se po tomto filmu musela vzdát herectví, protože jí nějaký maniak vyhrožoval poštou, že ji zabije, pokud s tím nesekne. :/ Souhlasila kvůli tomu jen s malou rolí, a tak to rychle schytá. Na tomto vedlejším táboře se koná jakési školení kempových vedoucích, a i když se před hlavním Jasonovým útokem většina rozouteče do hospod, tak kvůli velkému počtu camperů v první části filmu hlavní oběti poznáme ještě míň než v prvním díle. No nevadí, stejně o jejich charakter moc nejde. :) Ještě bych se rád zastavil nad kamerou, jen takový postřech. Při vraždách zcela jasně nesleduje oči Jasona, proti tomuto faktu je zde až příliš jasných indicií. Stejně ale když se tyhle "first-person" záběry objeví, divák si stále evokuje dojem, že to vrah je, i když ví že tomu tak v mnohých případech není. Druhý Pátek je také dost nekorektní, kdo si myslíte, že zemře dřív, jestli vůbec? Vozíčkář nebo roztomilý pejsek? :)