Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (428)

plakát

Drsný časy (2005) 

Už jen skutečnost, že se filmu s převážně hiphopovým soundtrackem povedlo upoutat mou pozornost, garantují nadprůměrný film. Opravdu by se mi ovšem nechtělo na Harsh Times někoho lákat přes vyprávění děje. Někdo, kdo má rád tyhle filmy z ulice, by asi neskákal nadšením, kdybych mu osvětlil, že hlavní dějová linka je v podstatě o dvou dlouholetých kamarádech, co si hledají práci a vůbec se jim do toho nechce. Překvapivě to ovšem funguje skvěle a všechny jejich pokusy o sehnání pár babek, pár holek a pár pivek jim budete žrát. I když začátek působí spíše tak nějak pohodověji, čím více se blížíte konci, tím je film vážnější, a i když jistý zvrat působí z fleku dost divně, zpětně je fakt fajn a bez nějakých oplejtaček vysvětlí, proč má Harsh Times flashbackový začátek. Jen mi vadilo trochu zbytečné přefiltrování ke konci, ale to je jen menší vada na kráse. A když mluvím o kráse, škoda, že si zde Eva Longoria nezahrála víc.

plakát

Bestiář (2007) 

Při sledování Bestiáře jsem si připadal jak strašný hnidopich, že prostě českému filmu vytýkám věci, které bych jinak přehlížel nebo by mi byly ukradené. Jenže já si nemůžu pomoct...Když se v Bestiáři děj přesune mimo Česko, a že to není zrovna sporadicky, připadal jsem si, jak když se mě filmaři snaží ohromit, že natáčeli u moře nebo před Tower Bridge. Působí to tam fakt nepřirozeně, a to samé jsem pociťoval, když postavy mluvily zrovna jinak než česky. Jsou to sice asi prkotiny, ale ruší. Dabovat hlavní postavu v českém filmu je taky docela trhlé, ale docela se to povedlo. Proti feministickým filmům nic nemám, jen si to Pavlásková u té části mužů, kterým to vadí, dost okatě vyhlazuje docela odkrytými ženskými záběry, ale tak Jurčová má nejen nohy super, tak co ;) Že jsou mužské postavy v podstatě dost jednolitě nalajnovány, by taky nijak nevadilo, kdyby se je později film nesnažil trochu rozvést a změnit - Američani vědí, proč Rodena zásadně neobsazují do rolí milovníků, většinu filmu je ovšem supr. Ostatní muži se občas z ničeho nic zjeví, řeknou více či méně vtipnou hlášku a zase zmizí za nějakými pracovními povinnostmi. Tenhle častý jev je vyhrocen závěrečným deus ex machina, které jsem fakt nepobral. Bestiář jinak plyne docela fajnově, občas sice herci opravdu jen čtou scénář ze zdi naproti, ale není to tak hrozné. Vtípků je ve filmu taky docela dost, ale všechny ty "úchylné" bych teda vypustil, ty působily hrozně trapně.Když už úchylně, tak pořádně: nejlepší byla hláška s úhořem. Trošku horší, ale zasloužené 3*.

plakát

Potíže s Arizonou (1987) 

O ději Raising Arizona jsem před puštěním nevěděl vůbec nic. O to víc jsem se bál, když se začal točit kolem jistého batolete, kdy opravdu hrozilo, že se to zvrhne v nějaké pitvoření kolem něj. Naštěstí se to až na pár vzácných vyjímek nestalo, a z filmu se stala parádní komedie, občas i dost akční. Nicolas Cage s hárem na hlavě a umaštěným tílkem je prostě hustec. Čím více se blíží konec, tím má film větší a větší komediální i napínavější spád, a tak to má být. A když si k tomu připočtete motorkovou scénu, která by se dala brát jako dost přesný prequel ke Ghost Riderovi, tak nemůžete jít pod dost nadprůměrné hodnocení. ;)

plakát

Tábor Sleepaway 2 (1988) 

Angela, která je po operaci plnohodnotnou holkou, se nám parádně rozjela. Přesunula se do kempu pár km vzdáleného od dějiště dílu prvního, stala se vychovatelkou a posílá domů (do pekel) všechny zlobivé holky velmi rozličnými a povedenými způsoby. Horor ve dvojce už nehledejte, ale je to fakt zábava, i když to párkrát ze začátku vypadá jak díl Československého týdeníku o pionýrských táborech. Holčiny, které řeší takové závažné problémy jako že Ally je roztleskávačka jsou prostě super. Docela by mě zajímalo proč se od dalších dílů režísér jedničky Hiltzig distancuje, asi protože minimálně dvojka je docela erotizující díky ženskému, často topless, osazenstvu plátna. Pamela Springsteen se nesnaží napodobit dobrou Feliciu Rose z jedničky a hraje Angelu hodně jinak a je to určitě osvěžující, je hodně ukecaná a když jí někdo neposlechne, tak fik. Tak nějak jsem si říkal, že čtyřku tomuhle dílu dám jen, pokud bude mít zase nějakou brutální pointu, sice ji neměl, ale i tak jsem neodolal, už jen kvůli Freddy vs Jason vs Leatherface. "I am happy camper, I love summer son, I love trees and forests, I am always having fun...." "Do you want another cup?"

plakát

Hory mají oči 2 (2007) 

Zrůďáci, kteří žijí v horách. Ne že by žili nějak na nich a v okolí, oni žijou v těch skálách. A mají tam všude díry, aby mohli strašit návštěvníky jak v nějaké bojové hře na škole v přírodě. Zrůďák Weisz si asi myslí, že když ukáže dementního zrůďáka, kterej pochoduje k pitomý vojandě, přetáhne ji kyjem a k tomu přidá úplně zbytečně hlasitý zvukový efekt, že asi spadnu ze židle. Dvoumetrový fajrák v jeho vesmíru začne hořet během vteřiny a lidi přežívaj v kadibudkový žumpě celý dny, aby pak řekli, že "oni jsou tady" a gebli. Weisz/Craven nechtěj urážet etnikum zrůďáků, takže tu existujou i polepšený zrůďáci. První půlka, která aspoň trochu čerpá z uhrančivosti těch skal, je vojensky dementní s komandujícím černošským velitelem, kterej by jednotku nedovedl ani k vítězství nad Jar Jarama. Druhá půlka točící se furt jen v nekonečných štolách vedoucí až do Číny je klasicky dementní. A důvod celého tohodle paskvilu? Tyhle režiséři, kteří přivandrovali od točení klipů pro O-Zone si asi myslí, že dokážou natočit děsně vážně a děsivě úplně totálně béčkovský námět, který samozřejmě není na škodu, pokud se celý film nesnaží vypadat jak reálné drama z 2. světové včetně závěrečných textových pofilmových dovětků, že o Sectoru 16 armáda stále mlčí. Když chce někdo natočit pokus o splatter, tak prostě nemůže působit takhle uměle, musí mít nějakou duši, sice stejně jako každý jiný film, jenže u těhle "pokleslých žánrů" to platí dvojnásob. Jo a trojka bude podle závěru v nějakém matrixu nebo co? Cravena je mi líto, ten lítá nahoru a dolu po sinusiodě skoro jako Joel Schumacher. Už mu docela tiká budík, aby vyvolal po Noční můře a Vřískotu další revoluci a reinkarnaci vyvražďovacího mainstreamového hororu, Wesi, prober se.

plakát

The Hitchhiker (2007) 

Tyhle thrillerové náměty, které mají jako hlavní premisu totální odříznutí od civilizace, které by asi nikomu nevadilo, kdyby ho tam neničil nějakej psychomagor, mám rád. A taky mám názor, že takový typ filmu by měl zvládnout každý obyčejně rutinní režisér, aby to vypadalo nějak k světu a bylo to napínavé. Slawner (v titulcích podepsán jako Scott) jím tedy rozhodně není. O čem to stručně je? Partička čtyř holek s různě naskládaným bitch-elementem (jedna je vkusná manželka, druhá píchá všechno) si udělají roadtrip do Las Vegas, v opuštěném vyprahlém Utahu naberou jednoho kluka, protože ta největší bitch říká, že je hot. S autem se něco stane a tak se nastěhují do motelu a dál už je to asi dost jasné. No, on ten režisér si zaprvé neumí ani zajistit pořádné navazování střihů. Nejde si nevšimnout, jak se mezi střihy v jedné scéně, v jedné místnosti, přímo časově navazující, strašně rapidně mění zvuk. :) Občas to šumí, občas je to hlasitější, občas mají hlasy jinou hloubky, no dost hrůza. Atmosféra je taková nějaká povrchní, žádná sklíčenost z ní nečiší. Herci nejsou nijak nejhorší, ale čím blíž je konec, tím víc je to asi štvalo, takže v posledních scénách hrajou už dost tragicky. Ať jen nehaním, občas je film vtipně béčkový: Ve scéně, kdy ještě holky neví, že je ten chlap tak trochu nenormální, vyjde jedna z nich před motel a vidí, jak se chlap hrabe v motoru auta. A pak je taková super quote :) - What are you doing here? - I am trying to fix your car. - Why? Isnt mechanic coming today to fix it? - How do you know I am not mechanic? You have no idea what I am capable of. End of quote ;) A k poslední větě samozřejmě začne hrat děsně thrilling hudba. Občas k motelu někdo přijede, a je děsně vtipný jak jim nepřijdou divný totálně zakrvavený dveře pokojů. Nechaj se ukecat, že v takový díře ten psycho maluje pokoj pro honeymoons ;) Konec je blbej, záverečná přestřelka vypadá jak finální přestřelka holek proti Willu Ferellovi v Jay and Silent Bob..., premisa dobrá, záporák nevýraznej, lokace zajímavá, párkrát u vražd zafunguje slabý wow efekt, které je spíš znouzectnost jak u režiséra tak u diváka. Nedovařené 2*.

plakát

Sejmi eso (2006) 

Samozřejmě jsem po těch nabušených trailerech těšil, kdo ne? A ani bych neřekl, že se od nich finální výsledek nějak hodně liší. Já to nějak takhle čekal. Jenže chycený za trochu jiný a pevnější konec. Smokin' Aces totiž vůbec netuší, do jaké žánrové škatulky by se chtěly zařadit. U některých filmů to nevadí a spíš je to nakopne (Od soumraku do úsvitu), jenže ze Smokin' Aces máte pocit, že se každou minutu filmu měnil chlápek nejen u režisérské stoličky, ale i střihač nebo hudební rejža, a to je špatně. Hudba je mimochodem k většině scénám absolutně nesedící. Jeden příklad ke zmíněné roztříštěnosti za všechny (malinký spoiler): V hotelu se rozjede masakr, ve kterém se nešetří motorovými pilami a mačetami. K němu hraje řízná kytarová hudba. STŘIH. Sledujete jinou postavu, jak je šťastná, že žije její spolupracovník s teskným klavírním doprovodem. (konec spoileru) No a tohle je ve druhé půlce pořád! Fakt jsem celou dobu netušil, jestli koukám na ujetou akční komedii, drama o neúspěchu v své profesi nebo policejní thriller. Dočkáte se i scén, které jsou už totálně mimo - rozhovor Pivena s Commonem - to jsem fakt nestih vůbec. Celou druhou půlku film tak okatě připravuje na něco velkého, aby nic extravelkého nepřišlo, jen extrablbá pointa a pár dementních zvratů. A že je podle recenzentky Cinemy Aleny Prokopové Carnahan hollywoodským Bystroňem? Fakt není daleko od pravdy, jen má Carnahan k dispozici víc peněz a zkušené producenty za zády. I když Narc byl docela fajn, tak zatím nelámejme hůl. Po hlavě do... dostalo 2*, Smokin Aces tedy taky.

plakát

Sunshine (2007) 

Tak nejdřív k těm opravdu výrazným superlativům: Sunshine je filmem, při kterém mě mrazilo po celém těle jako snad nikdy předtím u žádného filmu, ale proč vlastně? Hlavně kvůli nejlepšímu zvukovému ozvučení, které jsem měl možnost slyšet, fakt neskutečné, co Boylovy zvukaři v tichém vesmíru vykouzlily. Samostatné ozvučení by bylo samozřejmě k ničemu, kdyby nebylo doprovázano neskutečnými vizuálním výjevy. Z kombinace zvuku a obrazu by se fakt člověk nekdy nejradši blahem roztekl ;) A tím se dostávám k posledním superlativu, jestli fakt Sunshine stálo těch 50 milionů dolarů (50 mil dolarů=10mil liber? trošku divné, tak to je na imdb :), tak si hollywoodští producenti vytrhají nejdříve všechny vlasy a pak snad přestanou dávat stovky milionů na natočení nějakého, logicky skoro prodělečného, létajícího chlapa. Všechno tohle je masakr a až uvidíte Merkur, tak mi dáte za pravdu. Bohužel jsem člověk, který opravdu hodně dává na filmové konce, kvůli kterým klidně posunu hodnocení až o dva stupně (nahoru i dolu), a zde se posledních 15 minut změní z psychologické napínavé nádherné space opery na nějaký hororový akční film, který je jaksi mimochodem ve vesmíru (Jason X? no skoro jo), Boyle prostě neumí dotáhnout filmy do konce, ale stejně si za tu převažující parádní část filmu super 4* zaslouží.

plakát

Po krk v extázi (2004) 

Tady se bude porovnávat. Ač si Craig v Layer Cake myslí, že gangster není, že jen prodává drogy a že nemá rád zabíjení, Layer Cake samozřejmě gangsterkou je, a to skvělou. Teď k tomu porovnávání: S gangsterkami novějšího data výroby, které jsem měl tu čest vidět (Departed, Lucky Number Slevin), jsem měl problém, že mi všechny ty mafiánské gangsterské garnitury připadaly jako když si jen na tu moc hrají, ale ve skutečnosti ovládají a ovlivňují maximálně jeden blok baráků ve městě. Možná to bylo způsobeno nepříměřenou rozmáchlostí hlavních bossů v těchto filmech. Layer Cake se ale podařilo najít přesnou vyváženost mezi touto namachrovaností, uvěřitelností příběhu a napínavostí. Nepopírám, že jsem se občas v poměrně zamotaném příběhu s hodně postavami, neztrácel, ale vždycky jsem se tak nějak našel. Layer Cake nedělá z diváka vola, aby mu každou postavu, o které se jen mluví a není na scéně, furt nějak připomínal. Opravdu se vyplatí pamatovat si jména. Z filmařského a příběhově vypravěčského hlediska mi Layer Cake tak trochu připomínal Miami Vice. Skvělá hudba. Ale furt by to bylo na 4*, nebýt úplného konce, kterej mě teda fakt hodně dostal. Fakt skvělé šokující a uvěřitelné závěry, ze kterých vás zamrazí v zádech, které ovšem zároveň vůbec vykunstruovaně nepřevrací celý film naruby, se zas tak často nevidí. Proto slabších 5* pro film, u kterého fakt nevíte, co se během následujících deseti minut stane a který se krásně zarývá pod kůži a zůstane tam i po konci, paráda.

plakát

U-Turn (1997) 

Takové filmy, které se odehrávají v nekonečných amerických polopouštně stepních dálavách, prostě můžu. Když je pocit ještě zvýrazněn takovým tím okrovým, žlutavým, prostě totálně Sluncem usmaženým filtrem, těžko můžu stylistické režii něco vytýkat. Když se na scéně objeví štír, had, ale i rozpukaná půda nebo skály, tak bych do těhle končin hned vyrazil. Určitě bych si i rád zajel do nějakého takového U-Turn redneckova, abych zjistil, jestli se tam fakt motaj takový vidláci jak tady. A k autě bych si pustil přesně ten typ hudby, jaký do amerického filmového mainstreamu procpal Tarantino, a v souvislosti s příběhy a prostředím jako je tento, nikdy neomrzí, takový ten americký neo-folkrock. Jen bych tam nerad potkal Jennifer Lopez, na které bych hned poznal, že na mě jen něco hraje a že je taková nicmoc herečka. Kdyby mi už všem uhranula a byl bych strhnut do takového kolotoče trablí, které každá postava jen zhoršuje, možná bych si připadal, jak v nějaké reality-show "Všichni proti mě", ale asi bych musel přistoupit na pravidla hry. Když bych se na tuhle příhodu díval za pár let zpětně, na celou mou návštěvou tohodle osamoceného vidlákova bych stoprocentně rád vzpomínal. Ovšem kromě poslední části, kdy jsem se choval jak komediant a celou tu finální dramatickou situaci bych teď zvládnul určitě lépe, a uvěřitelněji pro případného čitatele mého deníku. Takže tento zážitek by nebyl stoprocentní, ale pouze osmdesátiprocentní, což je opravdu škoda. Stejně bych se tam ale klidně milerád vrátil a odehrál si to celé znova.