Lilloos

Burtonovská místy otravná nicméně sympaticky svoucná atmosféra je ten tam a my tu máme ukázkový příklad typické soudobé dětské hollywoodské produkce zahrnující hodně akce, ještě víc barev, staré i nové kamarády, vyhaslé pitvořící se hvězdy placené jen kvůli zvučnému jménu, nadějné talenty placené jen možností objevit se ve snímku s jednou z hvězd a apel na tradiční hodnoty (pro tentokráté rodinu a přátele), ať tu naší nadcházející generaci k něčemu vedeme! Ale víte co? Nějak mi to vůbec nevadilo! Zítra už si asi nevybavím skoro nic z té přihlouplé zápletky (vážně riskujeme budoucnost vesmíru jen proto, že má jeden cvok depky? Když jsme u té mladé generace, tohle moc výchovné není...), ale jako jednohubku beru. A ještě k tomu chválím za ztvárnění cestování časem a Elfmanovu podmanivou hudbu.

Když mě na začátku Howard hodil přímo do rozjeté akce, trochu jsem se cukala a na první dobrou neměla žádná velká očekávání. To se však velmi brzy změnilo...Řemeslně je film parádní, vypíchla bych hlavně práci s kamerou a herecké výkony (ústřední dvojice Crowe-Connelly nejenže perfektně hraje, ale taky se k sobě náramně hodí). A ta uvěřitelnost, s kterou je zde vykreslen život nemocného člověka, se vidíme opravdu málo kde (za nejsilnější momenty, jenž mi doslova změnily pohled na věc, považuji inzulinovou léčbu a rozhovory, kdy Parcher, Charles a Marcee bojují o svou existenci). Závěr je sice přeslazený až běda, ale řekněte upřímně kdo z Vás si Nashe nezamiloval na tolik, že mu to nepřál?

Ale tak hezky se na to kouká! Vizuál zdařile balancuje nad propastí kýče a oproti dřívějším Alenkám tahle (snad i díky akčnějšímu pojetí) příjemně odsýpá. Burtona je cítit překvapivě málo, Elfmana o něco víc, hollywoodskou vypočítavost vůbec nejvíc. Takže jen další z řady filmů, které jsou maximálně líbivé a poctivě plní své peněžní cíle, ale nemají pro mě žádnou významnější hodnotu.

A kde byla ta pařba? Se změnou konceptu a přesunem od komediálního ke…kriminálnímu(?) se z toho stává nezajímavá jednohubka, vybočující pouze slušným plot twistem (vykradení vily) a odpornými "vtipy" se zvířaty (ať už je to žirafa, kohouti nebo psi, režisér očividně nepatří k milovníkům fauny).

Typicky hallmarkovské se všemi pozitivy i zápory. Zpočátku jsem byla velmi spokojená, atmosféra šíleného snu, kdy člověk nechápe a nic nemůže, působila naprosto věrohodně. Problémem však je, že mě to celé přestalo bavit nejpozději po 40 minutách a pak už jsem se jen nudila a nadávala, na jakou kravinu to zas koukám. Nevím, zda to bylo způsobeno nevyhovujícím pořadím jednotlivých aktérů (ti na začátku mi přišli jaksi výraznější), nebo přepálenou stopáží, ale trpěla jsem tak moc, že lepší hodnocení si bohužel nemůžu dovolit. Jo, a malé bezvýznamné plus za nápad s dvojrolemi.

To samé jako jednička, jen víc rasistické, sexistické a celkově drsnější. V rámci svého žánru však stále dobře fungující - a to se počítá!

Jediný potenciál tu vidím v nepřeberném množství materiálu pro analýzu typického chování uživatelů nejrůznějších drog (něco ve stylu psychických chorob postaviček z medvídka Pú), pro neadiktologa jen zbytečně šílené a hlavně uječené.

Studiové pohádky mě nebaví a Veronika Freimanová mě štve. Ale celkově neškodný materiál...

Pro osmdesátkové děti asi dostačující, já ale preferuji pohádky s pořádnou výpravou. Krásnou úvodní písničku celé série si však pamatuji i po letech.

Sice jsem se ani jednou pořádně nepobavila, na rozdíl od jiných žánrově podobných skvostů tu ale nebylo ani žádné vyloženě hluché místo - celé se to nese v takové sympaticky úsměvné náladě, která je nejspíš ryzí dominantou mužů. Jistě, je to nedotažené (Doughova dvoudenní opilecká dovolená na střeše, zatímco jeho kamarádi jsou fit do několika minut či předvídatelnost všech průšvihů) a obešla bych se i bez Alana a jeho jednoduchého humoru, ale...ta atmosféra! Plus nadupaný soundtrack.