Lilloos

Já vážně chtěla, aby se mi to líbilo...jenže tady není moc co. Herci mě neoslovili (Tom je frajírek na entou, ex-bond girl Olga je tu hlavně pro pány a Morgan toho ze sebe jinde umí vyždímat podstatně víc), ale časem se na ně dalo zvyknout. Co však neodpouštím, je zkažený příběh. Chápu, že si chtěl pan režisér vyhrát hlavně s vizuálem (za ten body nahoru), ale nebylo by pak místo kamuflování, kombinování a komplikování jednodušší děj úplně vypustit a přiznat si to? Nedělat z nás blbečky, co hledají neuchopitelnou ideu uprostřed vraždících dronů? Nebát se vsadit všechno na jednu kartu, když víme, že nejvýdělečnější film historie zabalil plochý námět do vřavy nepoznaných barev, tvarů a vzorů, a ono to fungovalo?

Jedinou změnu od předchozích dílů vidím v tom, že hlavní představitelé přidali na hlase. To je na třetí pokračování dost málo.

Svět, ve kterém fráze Nemám čas nabývá úplně nových rozměrů. Jenže i v našem světě, ovládaném pěnězi, každému tikají pomyslné hodiny, přesný čas tu ale nikdo nezná. Není děsivé, že to nejcennější nám mizí mezi prsty bez ohledu na to, zda si to uvědomujeme? Ale dost už filosofování, jsme tu od hodnocení filmů. Zas je tu můj oblíbený Niccol se zajímavou myšlenkou zabalenou do akčního nejlépe sci-fi kabátu. Sice mohl trochu víc zapracovat na celistvosti smyšleného univerza, popřípadě vyladit některé akční scény, i přesto mě však znovu velmi potěšil. A Cillian Murphy už poněkolikáté dokazuje, že role záporáků jsou mu souzeny.

Oproti jedničce míň keců a víc akce. Normálně by to byla výhra, v tomhle případě to však neplatí.

Scénárista odvedl svou práci na jedničku, já se však v těchto vodách příliš nechytám.

Tak takové duo tu už dlouho nebylo! Nejlépe funguje dohromady, ale kdybych přeci jen musela volit, vyberu mně bližšího rebela Mela. Dále musím pochválit kameru, která mě nejvíce uchvátila právě v těch nejméně akčních momentech. Ty mě popravdě řečeno nebraly skoro vůbec, takže druhá půlka filmu pro mě byla oproti té maximálně nadupané první velkým zklamáním.

Už dlouho jsem neviděla film, který by mi tak rychle utekl. A to znamená co? No přeci, že jsem se parádně bavila. Zpočátku jsem se sice těšila na nějaké to poselství nebo alespoň zvrat, ale když mi naservírují takhle svižnou akci, která nevyčuchla ani po letech, nemám důvod k protestu.

Moje očekávání to dokonce předčilo! Jasně, logika je zde postavená na hlavu, ale už jste někdy viděli film s vesmírnou tématikou, který by dával stoprocentně smysl? Odstřelování vesmírných objektů je pak klasickou záchrannou metodou. Co se scénáře týče, je mnohem méně klišoidní než u většiny hollywoodských veleděl a když si promítání rozdělíte na dvě části, dá se to v pohodě zvládnout. Sice neříkám, že to potřebuju vidět znova, ale do odpadu bych Vesmírnou explozi rozhodne neházela.

Emmerichovy destrukce mám ráda, ale tohle chlapec přehnal. Víceméně se mu podařilo shromáždit všechno, co na katastrofických filmech nesnáším (hloupé dialogy, obětování a přehnaný altruismus, prezidenti, samoúčelná akce, špatné efekty, děti a zvířata v krizových situacích, vtipy) a natáhnout to na neskutečné dvě a půl hodiny bez špetky nápadu. Nebýt celé té hysterie kolem roku 2012, málokdo by snímek vůbec znal. Hvězdička poslední záchrany alespoň za Chiwetela Ejiofora a Lambertův Time for Miracles.

Kluci jsou v pohodě, atmosféra krásně letní a pár vtipů libových. Jenže jak už to tak u teenage filmů bývá, trapnost převažuje.