Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Dobrodružný

Recenze (655)

plakát

Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005) 

Burton předvádí vše, na co jsme zvyklí (černý humor, výpravná hudba parťáka Elfmana, divnolidi a divnověci) v novém kabátě - animovaném. Pro mě je to ale příliš nepatrná změna, takže se nepochybně jedná o film hodný doporučení, ale spíš zapáleným fandům či naopak někomu novému, kdo nemá Burtona tolik přečteného. A trochu mě zklamal i uspěchaný závěr.

plakát

Podfu(c)k (2000) 

Řemeslně skvěle zvládnuté, přes množství postav a zápletek srozumitelně podané a okořeněné humorem, který není pro každého. V rámci svého žánru jistě špička, avšak mimo rámec mého zájmu. Takže palec nahoru, ale takovéhle násilnosti mi stačilo vidět jednou.

plakát

Rusalka (1962) 

Moje první setkání s operou proběhlo nad očekávání dobře. Krásná a překvapivě moderní hudba, hrůzu budící vodník a na svou dobu parádní výprava i kostýmy. Jen hajný mohl být trochu častěji na scéně, protože tomu jedinému bylo rozumět, což mě dost rozčilovalo....ale jak mi bylo řečeno, to je u opery normální. No, tím pádem se ze mě fanoušek tohohle žánru asi nestane, ale díky příjemně zkrácené stopáži jsem se pro tentokrát ani nestihla nudit.

plakát

Popelka (2011) (TV film) 

Trend emancipovaných ženských hrdinek měl vždy mou podporu, do pohádek se však nehodí. Popelka zde působí jako spratek, její představitelka navíc není ani vzhledově popelkovský typ. Chválím macechu a kýčovité byť krásné scenerie, jinak je vidět, že si s tím produkce moc práce nedala (Viz například scéna u vodního příkopu, kdy jde Popelčině sestře vidět tetování. Jen pro zamyšlení, v našich filmech je zvykem ho zamaskovat i u komparzistů...)

plakát

Pearl Harbor (2001) 

Skvěle vybrané ústřední trio je zahozeno do nekonečného inkonzistentního močálu západů slunce, slow motionů a přeslazených keců ve snaze vytáhnout z nás emoce za každou cenu. A světe div se, já, největší plačka filmové historie, neměla v očích ani odlesk slz. No neříkejte, že se to někomu líbí, když už je to moc i na mě! Neodpustím si ani poznámku k soundtracku, Tennessee je sice nádherná skladba, ale všeho moc škodí. A abych jen nekritizovala, zmíním onu cca dvou minutovou scénu z nemocnice, která byla v porovnání se zbytkem filmu překvapivě silná.

plakát

Mr. & Mrs. Smith (2005) 

Takhle vypadá správný sadomasochistický vztah, kam se na to hrabe Padesát odstínů čehokoliv! Přesto však odcházím nepoznamenaná a bez potřeby návratu. Klasická jednorázovka.

plakát

Terminator Genisys (2015) 

Proč znovu rozpitvávat něco, co už je dávno vyřešeno? Abychom na tom mohli trhnout, ne?! Vážně jsem si připadala jako když člověk znova rozebírá problém, které už dávno vyřešený je, a narazí na něco, co celou situaci zhorší a rozjede nanovo. Jenže to už pak není sranda ani drama, ale jen otrava. A když to navíc z potitulkové scény vypadá, že ani tohle řešení není definitivní, mám chuť tenhle vztah ukončit. Nebýt té neúcty k dekády fungujícímu universu, mohl to být průměrný akčňák se špatným scénářem, takhle ale musí počítat s většími hejty.

plakát

A.I. Umělá inteligence (2001) 

Bizarní to podívaná! První hodina by klidně mohla posloužit jako ukázkový příklad soft scifi. Pak ale přijde zlom a s postupujícím příběhem jsem byla už jen víc a víc fascinovaná. Nedokážu posoudit, zda pozitivně nebo negativně, jistá jsem si jen tím, že to byl mimořádný zážitek. Dostavily se i požadované emoce, především v aréně a pak v závěru, který je pravda několikrát nastavovaný, ale zapůsobí natolik, že je vám vlastně všechno jedno a jen to chcete dostat ven. A pak je tu ten klučina - těžko říct, zda je to hercem nebo rolí, nejspíš kombinací obou, ale přes všechno zlé, co se o robotech kdy dozvím, jeho zbožňovat nepřestanu.

plakát

Pořád jsem to já (2014) 

Komorní snímky mají tu výhodu, že můžou jít více do hloubky a pokud v nich figurují ti správní herci, je silný zážitek skoro jistý. Nemá cenu vyzdvihovat výkon Julianne Moore, raději se zastavím u své neoblíbené neherečky Kristen Stewart, která mě mile překvapila. Ne že by vynikala (snad jen v udržení si tupého výrazu za každé situace), ale tak nějak zapadla na své místo a tam mi nepřekážela. A dále musím pochválit střízlivé provedení, které umně balancovalo na hraně mezi dokumentaristickým chladem a sentimentálním kýčem, aniž by k jednomu sklouzlo víc než je nutné. Takové filmy nemění svět, ale ukazují to, co do něj patří.