PetrPan

Film postavený na herectví Joan Crawford a je to prakticky bez chybičky. Dokonale využitá krása a přednosti (oči) hlavní představitelky.  Klasický milostný pravoúhlý trojúhelník, kde se dva, ty podřadnější, vrcholy spiknou proti tomu, který svírá pravý úhel.   Hra na kočku  a myš začíná a kdo někdy viděl Toma a Jerryho tak ví, že si právě přečetl spoiler. Závěr je napínací delikatesa, kterou mi lehce pokazila jen lehce hysterická scéna u zrcadla, na druhou stranu dala dalšímu dění jiné grády. Není to čistých pět, ale to nehraje roli.

Těšil jsem se na plíživé šustění pavoučích nohou a pomalu tkanou pavučinu strachu, hnusu, plnou kokonů a možná i hnisu, vředů, krve....  a  dostal zběsilý, uřvaný  útok na věžák, kde mi pavouci místy přišli stejně děsiví jako rekvizity z krámku pro vtipálky. Arachnofobie se vůbec nedostavila, a to ani když pavoučci začali v sebeobraně (bože!) nekontrolovatelně růst. Hloupé to tedy bylo jako mnoho jiných snímků podobného ražení, zejména závěrečná přestřelka s bandou obrněných a zřejmě nesvéprávných policajtů už mne vyloženě rozesmála, ale to se pochopitelně dalo předpokládat.  Za neodpustitelné pak ale považuju to, že Vaníček nenechal sežrat celou tu smečku idiotů v hlavních rolích.

Ach, tak tohle bylo vynikající! Funkční jako romantická komedie i lehce mravokárné drama, které však přes prsty ničemníkům nedává nějak velkolepě ani srdceryvně, ale vtipně a chytře, Závěrečná obhajoba páně Coopera u soudu dodala poslední cípek do pětihvězdičkového zážitku.  Hlavní hrdina s defacto švejkovským šmrncem nádherně proplouvá světem pokrytců, lhářů a hamounů, aby nakonec skončil v náruči jen zdánlivě cynické Jean Arthur a vůbec se  mu nedivím.

Parádní a zábavná  a především svěží romantická komedie s lehce kriminální zápletkou. Vstup Marlene na scénu je dokonalý a celá ta taškařice s panem klenotníkem a psychiatrem neměla chybu.  Pak sice Pokušení jemně ztratí dech a  Marlene přes veškerý svůj um mne nepřesvědčila zejména v onom přerodu z chladného vampa v upřímně zamilovanou dívenku, ale možná je to spíš můj problém. Gary tu byl tím Cooperem na jakého začínám být zvyklý, tedy na první pohled trochu natvrdlý klaďas, který  je však natvrdlý právě jen na  ten první pohled.   Povedené čtveračení.

Tak trochu filmová telenovela, v jejímž středu trůní Otec a jeho nezlomný charakter v podání Garyho Coopera. Docela mě děsila fotografie otce na nočním stolku prakticky dospělé dcery, ale v amerických filmem idealizovaných padesátých letech jsem nevyrůstal.  Vyprávění místy působilo opravdu zkratkovitě a celá první půle o trampotách labilní dcerky bez vlastní vůle mě vlastně ani moc nebavila a politické "čachry", které vyvrcholily úderem pěstí, působily dosti mdle,  a to nejen z dnešního pohledu. Ale druhá půlka o Chapinovi, jeho ženě, románku a smrti (to není spoiler, nebojte, film začíná pohřbem) mi už přišla mnohem zajímavější, plná života a v závěru i příjemně bolestného melodramatu. Silnější průměr,  který ale rozhodně nebyl ztrátou času, Gary Cooper je tu vynikající!

V hlavní roli zase moderní  a populární pitomá holka (čti submisivní pasiáns) s posttraumatickým syndromem (vychovávala ji babička!) ,  ovšem TÁÁKHLE talentovaná a vůbec celkově zajímavá a vůbec ne povrchní jako ty hezký a pokrytecký káči ze školy. A když začne snít, tak se začnou dít podivuhodné věci, to Vám tedy řeknu, doslova žužu retro, kde z těch barviček, kostýmků, neonů a hudby přechází zrak a sluch. Alenku v říši za zrcadlem ale nečeká princ, ale  démon z MýTú a jiná pitomá holka, jejíž příběh je tak cimicky krutej, že by se i Weinstein začervenal! A to Vám měla tak hezký jméno...   Hororově  lehce angažovaná legrační show, kde se nesmějete ani nebojíte..

Trochu těžkopádné vztahové drama o nebezpečenstvích emancipace a s ponaučením, že do objímky  se nesahá! Budínová si pyšnou a de facto amorální mrchu z režisérem kritizované vyšší vrstvy viditelně užila, stejně jako Adamíra jejího manžela intelektuála a motýla Emanuela, který rád opyluje makové panenky tam i onde.  Šmeralův kriminalista v důchodu bez vlastního života aneb slídil s notýskem a kontakty  na SNB se stává de facto spouštěčem tragických událostí, kdy se jeho majetnická neteř (Budínová) rozhodne svého majetku (Adamíry) nevzdávat, což vede k smrti stopařky, vydírání a dalším spoilerům.  Skvěle zahrané, o tom žádná a překvapivé i vlastně otevřeným koncem, ale jinak de facto bez tahu na branku a vlastně ve svém sdělení velmi omšelé.

V podhoubí rodinného dramatu a thrilleru nakonec vypučí zárodek malého hororu z vlhkých snů Petera Parkera. Nejdřív jen tak probublává podložím skrze sny (už nikoliv Petera!), aby v posledních deseti minutách vyskočil jako pověstný čertík z krabičky, usmál se na vás od ucha k uchu a sežral pár koledníků z You're Next. Atmosféra od začátku neustále houstne, ale nakonec se Bodinovi ta kaše trochu zdrcne a do té doby i příjemná hra na mrazivou realitu se rozprskne v nesmyslnou vybíjenou na efekt, ovšem vlastně bez onoho efektu, anžto přístupnost zůstane někde na třináctce nebo pod ní nebo s ní v díře...

"Jiříčku?"  Simona Peková si svou první velkou roli od prodavačky, která nesmí být blbá, evidentně užila a Český lev je rozhodně zasloužený.  Z několikero scén s ní doslova mrazilo a závěrečný a už skutečně nefalšovaný "home invasion" s naprosto dokonalým přirozeně amorálním a nekompromisním Kratinou neměl chybu.  Co tím vším vlastně, včetně na první pohled (jen na ten) bezradným závěrem,  chtěli pánové Vejnar s Pavlíčkem  říct. Jednoduše:  Nepouštěj si do domu maminku, pokud jsi submisivní retard aneb  geniální sonda do duše dnešní bezradné generace třicátníků, pro něž je vlastní život a potřeby záhadou.

Funkční intimní drama, které si sice nese "tíhu" pozitivního poselství a tak rozhodně nepotěší ty, kteří ve svém neradostném životním údělu hledají tu pravou filmovou kvalitu a naděje či nedej bože láska jsou pro ně sprostá slova.  Ovšem nás ostatní, takové ty normální, možná i sangviniky, nemohl tenhle střízlivý herecký koncert páně Rodena, Rázlové a nadějného Šoposkiho nepotěšit.  Nenápadně si Matylda, jak jsem koukal, posbírala i nominace na České lvy a byť si kromě hudby nic neodnesla, tak cítím naději, že by to ani s českými filmovými cenami nemuselo být do budoucna tak špatné. Pan Alzheimer je a asi i dlouho bude vděčným filmovým tématem, poněvadž na stará kolena si s ním nikdo z nás povídat  jistě moc nechce a po padesátce se stává noční můrou častěji než anorektická dáma s kosou a tady pan Slavík o něm zpívá docela poctivě.  Nejsilnější scény: Hovno! a Pomoz mi.  K pětce mi chyběl pohled Otce..