Slash_Flash

(Spoilery na celý seriál i na mangu!!! Pro lásku boží, koukněte se na celý ten seriál, po případě si přečtěte tu mangu, aniž byste si cokoliv o tomto seriálu hledali!!!)  A je to tady. Attack on Titan, nebo taky Shingeki no Kyojin, konečně dorazilo do cíle. Po několika letech napětí, nadšení a čekání se tohle malé veselé anime doprovodilo na samotný konec. A já jsem rád, že jsem u toho byl. Osobně nejsem moc na anime. Krom filmů Satoši Kona, Pokémonů, po případě Akiry, Spirited Away nebo Ghost in the Shell, víceméně jsem se anime vyhýbal. A upřímně, ikdyž vím, že anime nejsou jen omalovánky, které otevírají hubu a které mají furt potřebu dělat postavy vypadající jako malé děti nebo absurdně přitažlivé, po Attack on Titan se asi tomu budu vyhýbat dál. AoT postavilo laťku pro animaci a příběh až moc vysoko. Každopádně jsem rád, že jsem konečně dal aspoň AoT šanci. Ani nevím kde mám začít. U toho epického a naprosto geniálním příběhem, do kterého musíte jít ihned aniž byste veděli naprosto cokoliv? Nebo mám začít u toho naprosto bombového soundtracku, který mi dává těžký chills na denním pořádku a furt se ho nedokážu nabažit? Nebo snad mám začít u té boží animace, na kterou je slast se dívat? 1. sezóna - První série AoT je to co seriál nakoplo a měla největší hype. Ještě aby ne. Sedíš sdi takhle u Naruta a koukáš jak poráží svého padesátého záporáka a nejdou ti napíše kámoš na Skypu, že právě dropl tenhle super cool animák, kde lidi bojují s obry. Tak se na to koukneš abys zjistil jestli to je fakt tak super cool a kurva fix, ono to je ještě lepší! Borci polétávají kolem, třískají tam takové obrovské a děsivé parchanty, zatímco v pozadí tam jede na plný kule tahle nadupaná muzika. MASAKER. První série, hlavně bitva o Trost a boj s ženským typem, je pro mě nejoblíbenější část první poloviny seriálu. Postavy nám přirůstaji k srdci, seznáváme se s tím jak to mezi stěnami funguje a ze všeho nejvíc, nám furt naskakují otázky! Nejlepší věc na celém seriálu bylo to neznámo, ta touha o tom vědět víc, která nás zžírá ze vnitř. Odkud titáni přišli? Co je jich cíl? Proč jich je tolik? Kdo postavil hradby? Kdo jsou kolosální titán a obrněný titán? Co všechno se skrývá za hradbami? A další hromady otázek, které nás nenechávají v noci spát.  2. sezóna - Tak, je to v prdeli, děcka. Jde sice o nejkratší sezónu s pouhými 12ti díly, ale rozhodně ti nakope prdel, když na to příjde. Náhle se tu najde tahle vysoká borka s kamenným ksichtem, která v první sezóně ani nedostala jméno a celé se to začne točit kolem ní. A hele, tahle ta budižkničemu dostane nejzajímavější backstory a ukáže tam těm usnoplencům jak se to robí. You go, girl! A jelikož jsem upozorňoval na spoilery, tak tohle můžu říct.Ten reveal o Ryanovi a Burítu byl naprostej blast! Z ničeho nic tyhle dvě postavy, které byly pro Erena vzory se ukážou jako parchanti, kteří mají na krku genocidu a smrt jeho máti. MASAKER! 3. sezóna - Ok, hear me out. První polovina téhle série mě třeba těžce nebavila na mém prvním posezení. Většina postav o kterých se tam nezavřeli huby mě těžce nezajímali a kolikrát jsem ani nevěděl o čem je řeč. A protože jsem si zvyknul na ty akční boje a revealy, tamto nudné posezení a nekonečné štěbetání mě ubíjelo. Navíc už se ani nejednalo o boji mezi lidmi a titány, ale mezi lidmi a lidmi. Ale na po druhé už mě to chytlo mnohem víc. Chtěl jsem vědět o světě AoT víc a vrátil jsem se hlavně abych nachytal informace, které mi prvně unikly. A tak ikdyž jde o velký zklus z toho o čem AoT původně byl, rozhodně jde o skvělou sezónu, která nás více přiblíží k tomu jak tento svět funguje. No a druhá polovina, well, holy shit! Boj o Shiganshinu je dost možná moje nejoblíbenější bitva, která se kdy uskutečnila na plátně. Předběhlo to i LOTR a to je co říct. Netuším co vytknout. Je to napínavé, geniální, hudbou napumpované, nervy-drásající bitva plná destrukce a napětí. A to všechno jenom pro malý vinní sklípek, kde blbeček si hrál na Kolumba. MASAKEEER! 4. sezóna - No tak to mě poser na holý záda. Náhle se tenhle fantasy seroš vykokotil na válečné drama a funguje to! 4. sezóna už ti dává úplně jiný pocit. Je to jako sledovat úplně jiný seriál! Najednou už nejde o přežití lidstva, o boj s titány, o tom jak je lidstvo loveno jako dobytek a malé jako hmyz. Stalo se z toho epické válečné drama o diskriminaci a o změně a o historických neshodech a podobně. Soundtrack se obohatil, animace je absolutně brutálně nadupaná a ten příběh je plný zvratů. Já prostě netuším co mám vytknout. Poslední chapter mangy je sice trošku uspěchaný a trošku mě zklamal, ale u tak epického a vyhype-ovaného seriálu muselo být hodně obtížné ho dobře zakončit, takže to beru na vědomí. No ubírám hvězdičku protože jsem se v ději při svém prvním shlédnutí ztrácel a věčně jsem si pletl postavy. No a taky za ten uspěchaný poslední chapter mangy. Pokud jste seroš jednou zhlédl, určitě si ho projděte ještě jednout. Celý ten příběh nabírá úplně jinou perspektivu a plno věcí se rázem vyjasní. Za mě jeden z nejlepších seriálů moderní doby a dost možná to nejlepší anime vůbec, které bude definovat dnešní éru.

Avatar: The Last Airbender je nedobytná klasika a i přesto, že jsem osobně na ní nevyrůstal, jako malý jsem spíše čučel na Disney Channel než na Nickelodeon, rád jsem tomu dal svůj drahocenný čas nyní. A ani zdaleka toho nelituji. Aangův příběh zestárnul jako víno. Děti si Avatara před těmi 15ti lety mohli oblíbit za jeho barevnou akci a výrazné postavy a nyní už již ty starší děti se mohou vrátit a znovu si připomenout, co dělalo Avatara tak speciálního. Jak dokázal tenhle veselý Nickelodeon animák pobavit diváky všech věků, vytvořit nezapomenutelné a sympatické postavy, ať už hrdiny nebo záporáky, a nebo zaručit otevřenou čelist nad tím bombovým soundtrackem a rozsáhlým a geniálním worldbuildingem? Korra, na druhé straně, už tak nevídaná není. Určitě má koule a nebojí si je odřít, ale i přes svojí netvrdší snahu, postrádá většinu původního kouzla a šarmu, kterým původní Avatar zářil. Místo starověké asijské kultury a její bujné přírody, se většina dění odehrává v old-school steampunkové metropoli Republic City, které mi trvalo věčně si na něj zvyknout. Aangova socha ve stylu Sochy Svobody vypadá absurdně, skoro až komicky. Celý ten cirkus okolo soch ve světě Korry je praštěný. Dokážu ještě pochopit, že by Zuko měl sochu, byl to Lord Ohně, ale že by Aang měl takovou sochu jak kráva a Toph jich měla tři prdele na každém horu, kde je smítko kovu, už mi trošku kroutí kulama. Původní Avatar byl veselý animák o partě děcek, vidět jak spoustu z nich má samé památky a podobně mi celkem lezlo krkem. I Korra dostala sochu a to vypadla jenom na tři roky. Zlomte tomu sochařovi někdo konečně hnáty! Když je řeč o Koře, je to nesympatický a chvilkama i na facku zralý rádoby hrdina, kterému je občas obtížné naslouchat, či mu vůbec fandit. Zatímco Aang si musel všechny 4 elementy osvojit a trávil dlouhou dobu tréninkem, Korra ovládala 3 elementy už jako malý usnoplenec a sílu vzduchu dostala úplně náhodou a bez žádného vysvětlení. Mako je další nesympatickým fusííkem, o kterého jsem se nikdy nezajímal a často i na něj zapomínal. Bolin je jen kopie Sokka. Zatímco Sokka měl šarm, smysl pro humor,. ale taky srdce a statečnost, Bolin postrádá jakoukoliv světlou stránku a většinou jen leze na nervy a neúspěšně napodobuje Sokku. Asami pro mě byla hodně matoucí. Neustále jsem čekal, kde ji v hlavě přepne a stane se druhou Azulou. Trošku jsem v to i doufal. Ale nakonec skončila jako další promeškaný potenciál, se kterým si seriál házel o zeď, aby přemýšlel nad jinými věcmi. No a místo Appy a Moma, jsme dostali Nagu a Pabu. Naga mi upřímně nepřišla ani zdaleka tak zajímavá jako Appa, který měl zajímavý backstory a hrubé pouto s Aangem. Pabu by byl skvělý, kdyby se mu dostalo více pozornosti. Jako když Momo dostal svůj malý příběh v The Tales of Ba Sing Se. Jediný charakter na kterém nepovolím je Tenzin. Přebývá v něm Aang, člověk se s ním dokáže zasmát,, je to víceméně hlas diváka, no a na rozdíl od mnoha jiných to není úplný idiot. První série byla zajímavá. Bylo trošku obtížné svět Korry a hlavně Republic City brát vážně, ale Amon mi dal naději a nakopl mě. Finále nakonec bylo brutálně uspěchané a plno věcí nedostalo ani špetku vysvětlení. A neměl jsem ani důvod poté sledovat další 3 sezóny, ale to nejspíš protože se mělo původně jednat o minisérii. Druhá série už trošku ubrala na kvalitě. Plno věcí nikam nevedlo a táhlo se to jak smrad. Na druhou stranu jsem se nad vztahem mezi Bolinem a Esnou párkrát zasmál. Třetí série mě hodně překvapila a potěšila. Dostalo se nám hromadě nových skvělých postav včetně záporáků. A čtvrtá a finální série se dokázala udržet na stejné vlně. Ikdyž filler Remembrances mě rozesmál jak líný a odfláknutý byl. Celkově šlo jen o převyprávění všeho co jsme doposud viděli za pomoci již použitých klipů a o nervy-drásající připomínky ostatních postav. Vždycky si rád vzpomenu na The Ember Island Players, z původního Avatara, který nám taky převyprávěl celý dosavadní příběh, ale úplně geniálním způsobem. Nebo jiného fillery jako již zmíněné Tales of Ba Sing Se, který mnoha fanoušků považuje za ten nejlepší díl, Zuko Alone nebo můj favorit The Beach, které místo, aby použili již použité klipy a líně s nimi zaplnili 20 minut, odvyprávěli nám nové příběhy, naučili nás něco nového o hlavních postavách a zaryli se nám do paměti svojí genialitou a originalitou. No, nejspíš jde o to, že Korra jako samostatnost je víceméně průměrný seroš, na který není škoda se podívat, ale na původního Avatara to prostě ani zdaleka nemá a spíše se skrývá v jeho stínu.

Strašná ptákovina, která nemá hranic a nebojí se chvilkama udělat si ze sebe prdel. Ryan a Samík překvapivě tvoří skvělé duo a oba dokážou pobavit. Je to film víceméně o hovně a sám se neumí brát vážně, ale na druhou stranu je to nadupaná akčňárna, která mě víc jak jednou hlasitě rozesmála. A toho si cením.

Jakoby jste se ocitli ve vedlejší misi GTA V. Noční LA, bulvár, těžkej sporťák a sebestřední narcis s volantem v jedné ruce a obrovskou kamerou v té druhé. Lou, hraný okouzlujícím a zároveň děsivým Gyllenhaalem, se pomalu snaží vybudovat z neznalého amatéra, na kterého je poděs se dívat, až na profesionála bulvárního podsvětí, ze kterého vám jde mráz po zádech. Zajímavý a originální snímek na pozdní večerní posezení, který se chvilkama sice táhne jak smrad, ale taky poukáže na tajemný pozadí amerického, i našeho, bulváru a nechá nás nakouknout do komplikované mysli narcistického šmejda. Jen bych ještě vytknul filmu absenci smyslu pro humor. Film měl na to potenciál mě čas od času rozesmát a udělat ze sebe černou komedii, ale nestalo se tak. Škoda.

"Dvě špinavý děvky a trpaslík a rasista. Radši půjdu domů." - Kam půjdete když vás nasere soused? Když vás nasere šéf? Když jdete za pohádkovou kulturou nebo když z nějakého důvodu utíkáte před zákonem? Tak to nejspíš skončíte v těch zasraných Bruggách. Temná drama-komedie, která vás nakope do prdele stejně tak jako vás položí na zem smíchem, s pohádkovým nádechem a hromadou kurev (jak fyzických tak slovních). Něco přesně takového jsem pro svůj příjemný pozdní večer hledal.

Budoucnost bude asi pěkně nudná konina, kde roboruky vám budou utírat prdel a valit šulína a kde vám vás superinteligentní hajzl poklepe na řiti a pochválí vás jak krásně jste se vysrali. Ale naštěstí Upgrade tak hodný na vás nebude. Je to taky sice konina, pěkná na pohled, chvilkama se táhne jak smrad, ale na druhou stranu vás potěší neo-noir cyberpunk nádechem, cynickým smyslem pro humor, nadupanou akcí v čele s australským Tomášem Hardym a promyšleným dějem plný twistů a napětí. Něco jako kdyby ste smíchali Matrix, oba Blade Runnery, možná i Venoma a nastrouhali tam ještě Johna Wicka.

Nádherný filmeček na pozdní večer po dlouhém dni roboty. Je to hezky natočené, má to zajímavý děj, příjemný soundtrack a herci si to zahráli fajně. Jen osobně věřím, že Arrival missnul velkou šanci na to být jeden z nejlepších Lovecraftových filmů vůbec. Začátek filmu, je doposud můj jeden z nejoblíbenějších ze všech filmů, které jsem kdy viděl. Nahazuje mi to husí kůži, je to děsivě tiché, temné a ten celý proces kde film děsí publikum neznámem je naprosto geniálně zpracovaný. Zbytek filmu stále nabírá zajímavé momentky, kde bych se klidně posral ze strachu z neznáma, ale po zbytek filmu už to zase nabírá chapadla a bubáky. To už je kde mě ten film malinko zklamal. Ale i přesto je to krásný film od začátku do konce.

Pravěký klenot světové kinematografie, který definoval sci-fi žánr.

V tomto příjemném komentáři se pobavíme o kočičkách a sluníčku. :) Sedím si takhle ve svém osobním smradlavém výběhu, který jsem neopustil už několik příjemných měsíců, vesele si slintám na košili, hladím si již fialového šulína, škrábu se na svých upocených vajicách a nepřetrřitě onanují nad svým nic netušícím kocourem, když v tom moje hrátky se zvířátky přeruší jakejsik uřvanej plyšovej zkurvysyn a jelikož nemám kam dát bokem těch svých 200 kilo špeku a nadbytečného tuku, nedosáhnu na ovladač. A tak s plesnivým šaškem v ruce a mrdkou pod nosem sleduji jak atraktivní a zábavný by člověk mohl být kdyby seděl pod stolem a dělal ze sebe čuráka se smradlavou fuskou na ruce a minimálním respektem pro svojí vlastní osobnost. Jak úspěšný člověk může být když si ve světě usnoplených parchantů a vypatlaných debilů s IQ o teplotě místnosti udělá tak velký jméno uřvaným, těžce nevtipným a nesympatickým maňáskem a ještě se ten chuj pod to podepíše. Jak zajímavý člověk může být když vystupuje jako vymaštěná fusekle, aby po zbytek jeho nudného života a dlouho po jeho smrti si ho lidi takhle připomínali. Po dlouhých dvou minutách jsem se poprvé po dlouhých měsících postavil na své ochablé nohy, vyrval se ze spáru křesla, zesypal ze sebe zbytky jídla, které jsem si pečlivě pěstoval na sklizeň a konečně po několika měsících se rovně postavil na své vlastní nohy, které mi do té doby pouze složili jako svěrák pro škrcení mého miniaturního čuráka a smeták a mop pro všechen ten onen výtvor, u kterého jsem si nikdy nebyl zcela jist, jestli to byl oběd, který jsem již snědl nebo nikoliv, a to všechno jen abych pečlivě odpojil televizi a poslal ji vzduchem sousedovi na dvorek. Ještě jednou na mě zavolá benga, že mi tu smrdí mrtvola a hodím mu to do vokna. Tahle rádoby talk-show, která si myslí, že je něco jako kdyby Eric Andre vyšukal Kermitovi mozek, je spíše něco jako kdyby Krausovi prosákla jeho tajná multiverzální ponožka pod postelí a stvořila nový strom života. A poprvé ve svém odporném nudném životě jsem měl tu tendenci se postavit a svůj život si aspoň kapiňku zlepšit tím, že jsem se na dobro zbavil toho uřvaného malého z fusekle zrobeného šulína, který mi dával naději, že s rukou v ponožce udělám víc něž s rukou hluboko ve své nevytřené řiti, a ne, díky, radši zplesnivím na dně sklepa mé matky než abych mohl mluvit s celebritami s ponožkou na ruce. No tedy... Mám zde ještě prácičku... Naa čičiči....

Strach z neznáma udělaný dokonale. Největší a nejinovativnější scifi horror film všech dob.