sedm.1

Vážně výborný western, u kterého je ovšem nutné podotknout, že určitě není zdaleka pro každého, neboť toho násilí na ženách a dětech, a té syrovosti a nekompromisnosti, čišící prakticky z každého záběru, je zde opravdu hodně, i když na druhou stranu jde vlastně ale jen o zobrazení kruté reality tehdejší doby a poměrů v ní panujících, kdy ženy a děti pro nemalou část mužské populace znamenali jen spotřební artikl, čímž se k nim pak také tak chovali a právě třeba lidé, jako zde ztvárnil svou fanatickou postavu opět dokonalý Guy Pearce, si v této éře a oblasti chrochtali blahem, a spravedlivého trestu se dočkali též jen málokdy. Nicméně opakuji, ne každý divák je na zobrazení takovéto reality připravený, respektive zvědavý, a toho skutečně drsného násilí je zde dost. Každopádně, když ale pominu tento fakt, který ovšem v žádném případě nemíním jako výtku, tak celý film jistě dále zdobí i přesvědčivé herecké výkony, perfektní atmosféra, parádní vizuál, nadchlo mě zpracování ve stylu časově proházených kapitol, nechybělo tomu ani napětí, spousta vygradovaných scén, to vše zkrátka dělá tento mimořádně ostrý western působivým a výrazným filmovým zážitkem, ale opakuji, ženám, dětem a slabším povahám všeobecně bych ho tedy rozhodně nedoporučoval.

Naprosto neoprávněně „rozcupovaný“ a podhodnocený snímek, který mě osobně opravdu bavil, a to nutno podotknout, že ve většině ohledech. Samozřejmě, mohl bych tu vytknout docela očividně slabší rozpočet, který se projevil především v efektech, což právě v takovémto typu filmu, plného velkolepých triků, nevzbudí zrovna úplně dvakrát přesvědčivé dojmy a proti opravdu zpackanému závěru nemohu též říct ani „ň“, nicméně i tak si myslím, že McG natočil poměrně fakt zábavnou jízdu, které nechybí humor, pramenící především z úst fakt vtipně hláškujícího Benjamina Florese Jr., tedy toho přitloustlého černouška, napětí, kdy se tvůrcům podařilo spousta scén vážně slušně vyšponovat, působivá atmosféra, kdy přestože se jedná vlastně o takové dětské dobrodružství, tak přesto dokázala vyvolat pocity úzkosti a syrovosti, a velkým plusem filmu je i casting čtyř ústředních dětských postav, jenž jsou obsazeny sympatickými, výraznými a zajímavými typy, a k nimž jsem si velmi lehce dokázal najít i cestu a fandit jim. Zásadním problémem je pak tedy samozřejmě zápletka, která funguje spíš v jednotlivostech, než jako kompaktní a záživný celek, což navíc dorazí již zmiňovaný teatrální závěr, i tak ale musím zopakovat, že já se až nečekaně dobře bavil a za nějaký vyložený průser bych tuto podívanou tedy rozhodně neoznačoval.

Komedie? Ale kdeže! Tohle je zatraceně tvrdé drama, kde se sice divák zhruba v první polovině dočká pár odlehčenějších momentů, jenže pak se následně dozví sakra nekompromisní verdikt, který může vyústit jen dvěma, každopádně v obou případech naprosto nemilosrdnými způsoby, a v podstatě tak od té poloviny se jedná už jen o nepříjemný nátlak, gradující do oné nepříjemné pointy, která má k veselosti dál, než cokoliv jiného. Vše výše zmíněné nicméně není kritikou, proč mě film nezaujal, tím byla spíše nefunkčnost a nepůsobivost prakticky všeho, co se zde odehrávalo. Celý příběh měl tedy sice působit emočně silným a dramaticky působivě vystavěným dojmem, ovšem já to tam prostě necítil, na mě to totiž i přes očekávaný hořký konec působilo chladně a odtažitě, a samozřejmě i přesto, že jako správný „měkkouš“ jsem tu slzičku na konci uronil, nemohu se ubránit pocitu, že přes větší tvůrčí um bych tam měl ronit jako želva. Jako další negativní věc pak mohu zmínit, že mi nejednou přišlo, že to celé dost přešlapovalo na jednom místě a vlastně na té ploše téměř dvou hodin se toho zas až tolik neudálo a nedokázal jsem si jinak ani najít cestu k ústředním postavám, a to i přesto, že hlavně Omar Sy tu opět působí jako obrovský sympaťák, ale i nevýraznost a nezajímavost jeho hrdiny to nakonec bohužel přebila. Každopádně, aby to ale celé ode mě nevyznělo, že jde o nějak vyloženě mizerný film, tak to v žádném případě a určitě chápu diváky, kteří jsou z tohoto snímku opravdu silně zasaženi a nadšeni, v tomto případě jde zkrátka spíš jen o to, že na mě to nemělo ten správný vliv a styl zpracování, abych si tuto podívanou užil natolik, jak si to asi ale nejspíš zaslouží.

Zatraceně nefunkční krimi/komedie, kde za pozornost stojí snad jen ústřední, s přimouřením obou očí, zábavný pár, ztvárněný sympatickými herci, kde mě mile překvapil především výrazný Kumail Nanjiani, jehož jsem měl nedávno možnost vidět ve filmu Stuber, a tam jako hlavní zábavná figurka absolutně selhal, nicméně zde opravdu baví a dokáže vyvolat úsměvné pocity. Zbytek filmu ale jinak nestojí vážně za nic. Hlavně zápletka je zoufalým mixem hlouposti, nenápaditosti, naivnosti a nevýraznosti, kde nefunguje opravdu nic. Jednak na to, že se má jednat v první řádě o komedii, tak o vyloženě vtipnou situaci tam nemá divák šanci zavadit, a jednak ona krimi linka musela být nápadem hodně mizerného scénáristy, který opisoval, kde jen mohl, anebo to vymýšlel pod vlivem též fakt nefunkčních omamných látek. Filmu pak samozřejmě chybí i spád, napětí, atmosféra, z většiny postav dělají tvůrci imbecily, trouby a nekňuby, no a „akční“ finále pak tomu nasadí už jen korunu, nicméně po té, co vše tomu předcházelo, se divák už ale ani nemůže divit. Na mě tato nudná, tuctová a teatrální podívaná zkrátka nezapůsobila vůbec dobře, a v podstatě nemám jediný důvod, abych jí komukoliv doporučil.

Ambiciózní Netflix projekt, který nelze označit za nic jiného, než jako jednu z nejpromarněnějších šancí na vážně parádní jízdu, vycházející z opravdu ojedinělého, nápaditého a zábavného námětu, z kterého ale prostě tvůrci vymáčkli vážně málo na to, aby se mohlo jednat o skutečně efektní, zábavnou, akční pecku, kterou to mohlo za jiných okolností být. V první řadě je ale opravdu nutné zmínit, že celá základní myšlenka filmu je fakt perfektní a originální, ta mě vážně zaujala, ale její využití prostě zdaleka nezafungovalo, scénář je poslepovaným puzzle, který ty nejpůsobivější ingredience spláchla do hajzlu, případně je jen tak pošimrala, a do popředí se dostávají nevýrazné a nepodstatné věci, které nezpůsobují nic jiného než roztříštěnost a nezáživnost celého filmu, což znamená, že místo aby se jednal o nepřetržitou směs akce, efektů a drsných, výrazných a nekompromisně hláškujících postav, tak film nabízí jen rádoby zajímavý děj, plný zbytečných řečí, nepůsobivých dramatických scén a nefunkčních emocí, bez tahu na bránu, dále pak tvůrci naprosto selhali ve využití oněch pilulek ve filmu, které nabízeli nespočet dech beroucích a strhujících momentů, ale až na dva, tři případy se jedná o jejich totální ignoraci, z veškerých, nutno podotknou, velmi zajímavě obsazených postav, se stali mdlé a nezajímavé figurky, jinak zamrzí i absence jakéhokoliv překvapení, či nějakého vážně výrazného zvratu, a přeslazený, přehappyendový konec tomu též určit nepomohl. Pokud bych měl ale každopádně přeci jen označit něco za pozitivního, tak bych asi zmínil poměrně syrově působící atmosféru a pár povedených efektů, což už nicméně ve výsledném, bohužel vyloženě průměrném dojmu, nezachránilo ale stejně nic.

Pokračování Babysitter sice bohužel nedosahuje nadprůměrných kvalit velmi povedeného prvního dílu, nicméně v rámci subžánru, tedy komedie/horor, jde stále o sakra zábavnou taškařici, které nechybí obě zásadní ingredience, a to samozřejmě ve funkčním provedení, tedy spousta vážně povedených vtípků a slušná porce efektních gore scén. Humor pak spočívá především v situačních, často i dost neortodoxních momentech, narážkách a vtipných filmových odkazech, a krvavé cákance pak v až přehnaně explicitních mordech, které nemají daleko ke klasickým splatterovým masakrům. Příjemný dojem tu dále vyvolávají i sympatické postavy, ztvárněné nenudícími herci, ucházející atmosféra a jeden vážně nečekaný dějový zvrat. Proč ale přes tyto všechny pozitiva nepůsobí dvojka už tak dobře jako přecházející díl? Jednak očekávaně zmizelo ono kouzlo překvapení, o co vlastně v zásadě půjde, ale především, zatímco v ostatních pokračováních se většinou tvůrci drží hesla „všeho víc“, zde McG poměrně dost ubral nohu z plynu, a jak toho humoru, tak těch řezničin je očividně méně, a ve výsledku to tudíž už není taková jízda, jakou byla jednička. Nicméně i tak musím zopakovat, že se pořád jedná o velice svěží, funkční a zábavnou podívanou, u které nemusí mít potenciální divák žádnou obavu, že by se nudil.

Přesně tahle si představuji rozverný, moderní komediální horor, kterýsi na nic nehraje, kdy jde prostě o takovou nenáročnou, oddychovou, řádně odlehčenou záležitost, která funguje v obou ohledech vážně dobře, což znamená, že vtipné momenty nepůsobí trapně a nepatřičně a naopak film hodně osvěžují a v rámci hororu tu zase nechybí pořádná dávka krve a gore efektů, a dokonce to disponuje i chvilkami napětí, ocenit jinak mohu ale samozřejmě i spád, kdy se sice nejde hned od začátku na věc, ale postupně to celé nabírá slušné otáčky a závěr je pak vážně záživně vygradovaný, ale zároveň mu nechybí ani pořád ten příjemně působivý nadhled, zkrátka fajn odvaz, který nemůže nudit, a to třeba také i díky parádnímu castingu, kde samozřejmě na prvním místě musím zmínit zatraceně sexy Samaru Weaving, ale sympaticky a výrazně působil i Judah Lewis v ústřední roli, stejně tak ale i jako ostatní herci, v též nenudících postavách, i když většina z nich se tam v podstatě ale ani moc dlouho neohřeje. The Babysitter je zkrátka velmi zábavně zpracovaná podívaná, která se nebojí i pořádně přitvrdit, já se prostě bavil opravdu skvěle a nemám tomu vlastně ani co vytknout.

V rámci produkčních možností a jak režisérského, tak scénáristického umu Adriana Bola, se nakonec ve výsledku jedná ještě o docela snesitelnou podívanou, které samozřejmě vévodí božský Scott Adkins, jenž ovšem dal tentokrát přednost před tradiční ultimátní řežbou klasickému thrilleru, kde sice též nechybí pár soubojů a ani nějaká ta přestřelka, nicméně zápletka tu už neslouží jen jako spojovací prvek mezi nepřeberným množstvím akce, ale je tomu přesně naopak, takže tu máme slušně rozvinutý příběh, který je jen tak mimochodem i krapet takovou malou politickou „agitkou“, každopádně, jeho hlavní problém je, že i přes poměrně jednoduchou a přímočarou dějovou linii se z toho stejně podařilo udělat tvůrcům pořádný, občas i logiku postrádající, maglajz, který tedy ne že by působil nesrozumitelně, nicméně ne nadarmo se říká, že někdy je lepší méně než více, a zde se to kvůli tomu očividně vymklo celé kontrole. Naštěstí to má ale jinak docela slušný spád, bavila mě syrovější atmosféra a samozřejmě také těch pár soubojů oživují film o 200%, jelikož díky Adkinsovi vyvolávají opět zatraceně luxusní pocity blaha, ten chlap je prostě fakt bůh. Co tu naopak chybělo, bylo napětí a nezafungovali tu ani dramatické situace a emoce, které tu měli sehrát také důležitou roli. Legacy of Lies je tak zkrátka snesitelné béčko, které má sice nemalé množství much, ale úplně zatracovat si rozhodně nezaslouží a opakuji, v rámci možností a diváckého přístupu a tolerance to dokáže i docela zabavit.

Po poměrně průměrném prvním díle mohu nyní s radostí konstatovat, že především druhé, ale i velice povedené třetí pokračování, vyšvihly tuto trojdílnou sérii mezi opravdu top podívané, které si zaslouží upřímný obdiv a pozornost. Z docela komornější jedničky se totiž v dalších dílech vyvinula opravdu zatraceně našláplá, efektní a strhující jízda, disponující prakticky vším, co bych si v takovýchto typech filmů přál. Fungující napětí a emoce, působivá atmosféra, dech beroucí vizuál, drahé monumentální efekty, spousta dějových zvratů, fakt parádní spád, sympatické postavy a gradující finále, které mělo vážně epické rozměry, působivé dramatické vyvrcholení a upřímně mi bylo líto, že už byl konec, neboť strávit čas ve společnosti těchto „útěkářů“ by mě bavilo ještě klidně mnohem déle. Tato závěrečná část, tedy Vražedná léčba, je zkrátka úžasným vyústěním této postapokalyptické podívané, které nemám co vytknout, naprosto vše zde funguje přesně a na maximum, a to především proto, jelikož se zde tvůrcům prostě podařilo skloubit na výbornou několik žánrů a propojit je do takové vzájemné symbiózy, že se jedná o opravdu parádně namazaný stroj, který mě strhl, ohromil a já si ho náramně užil.

Rozhodně nepovedený snímek, který mě nebavil a neoslovil ani v jednom ohledu. Každopádně těmi dvěma nejzásadnějšími problémy je jednak hloupá, tuctová a nezábavná zápletka, plná naivních klišé, trapných situací, absolutně nefunkčního humoru a nevýrazných postav, a jednak vážně mizerné obsazení. Když bych to měl pak rozebrat podrobněji, veškeré dění se odehrává až neuvěřitelně předvídatelným způsobem, bez jediného momentu překvapení, či nečekaného zvratu, nebo nějaké reakce jakékoliv postavy, filmu chybí jinak i spád a zajímavější prostředí, akce je málo a je nudná a neefektní, a i když mě tedy párkrát překvapila svou krvavostí, tak to ve výsledku nezachránilo stejně nic, vtipný tu pak není nikdo a nic, a čím více se o to jak tvůrci, tak herci snaží, tím to vyznívá zoufaleji a trapněji, no a za vyústění by se měli tvůrci stydět, něco tak teatrálního tu už dlouho nebylo, strašná ostuda. Dave Bautista pak podle mě přes veškerou snahu na utáhnutí takovéto hlavní role nemá ani charisma, ani talent, ani koule, Kumail Nanjiani jako ústřední komická postavička v mých očích naprosto selhala, ten chlápek fakt není ani trochu vtipný, Betty Gilpin je na přesdržku a u Iko Uwaise mi je jen strašně moc upřímně líto, že se vydal zrovna touto cestou, tedy dělat ze sebe v amerických břečkách otloukánka a tuctovýho mizernýho záporáčka, to mě zklamal. Stuber je tak zkrátka nudná, neefektní, naivní, tuctová a nevtipná podívaná, kde se nepovedlo prostě fakt asi nic.