Zatóiči

Definitivní rozloučení s Šintaro Kacuem a jeho ikonickou postavou Zatoichiho. Tradiční japonská hudba s osmdesátkovými synťáky dává snímku neopakovatelnou atmosféru, příběhově klasika o zlých gangsterech, nebohých vesničanech a nebojácném slepém masérovi, který se k tomu připlete. Skvělé souboje, skvělá kamera. (26.10.2023)

Ze série se Zatoichim je pamětíhodných spousta věcí. V hlavě mi určitě krom těch obvyklých věcí, jako jsou sandály, nosiči a skrze celou sérii opakující se herci hrající různé psotavy, utkví i parádní bojové scény, příjemný humor, (rozto)milé dívky a ženy a skvělí padouši. V tomto mementu celé série vše úpaltí dvojnásob. Jedinou výtku bych měl k příběhu, který je trochu matoucí i kvůli většímu množství postav. PS díky uživateli Flego za odkazy na následující díly v jeho komentářích (02.05.2021)

Poslední film se Zatoichim, který Shintaro Katsu natočil a zároveň jeden z jeho posledních filmů vůbec. Po roce 1990 už nenatáčel. Ukazuje se zde, že i jako režisér dokázal přijmout nové postupy a hlavně natočil snímek, který nezůstal v minulosti, ale je modernější, je akčnější než jeho předchůdci a technicky lepší. Tohle není nostalgie, ale naprosto plnohodnotné pokračování. (29.06.2015)

Záverečné rozlúčenie sa s filmovou sériou 26-tich samostatných filmov Shintarô Katsua o legendárnom Ichim bolo určite navýsosť dôstojné. Tento herec ( tu si film aj režíroval a produkoval ) stvárnil postavu slepého maséra s palicou, v ktorej mal meč, od roku 1962 a zrejme vytvoril najdlhšiu filmovú sériu v histórii kinematografie. Geniálna choreografia súbojov a virtuozita bojových umení boli spolu s nezabudnuteľným humorom a neohrabanosťou, ktorou miatol nepriateľov alebo umením v hre o kocky, silné atribúty všetkých filmov. Tento bol najdlhší a trvalo mu dlhšie než sa rozbehol, ale ponúkol svojim priaznivcom, čo chceli vidieť. Tu je predposledná časť. (09.04.2018)

Moje první setkání ze zatoichim Shinataro Katsua dopadlo sice dobře, ale mohlo to být i lepší. Příběh mě moc nezaujal (ale dost možná to byla moje chyba pač jsem se občas ztrácel). Co ale zaslouží pochvalu je jednoznačne Katsu, jehož uctivý, klanící a sunoucí se dědula, kterej v pravej čas porube tucet nepřátel během dvou vteřin, je parádní záležitost. Souboje jsou taktéž docela dobré, žádné tanečky, ale rychlá, brutální akce, jak se na Japonsko sluší. Závěrečná jatka (jinak to nejde nazvat) jsou parádní. Samozřejmě nelze čekat nějakou echtovní choreografii, spíš taková řezničina, ze staré školy. (07.01.2010)