Slavíci v kleci

Výborně zpracovaný tuctový příběh. 1) 41letý scénárista, režisér a autor písní Cerf-Volant a Nous sommes de Fond de l´Etang Christophe Barratier (jinak také výborný hráč na klasickou kytaru a filmový producent) svůj celovečerní debut zvládl na výbornou. Svědkem budiž 8,5 miliónu návštěvníků v kinech ve Francii během prvních deseti týdnů promítání._____ 2) Barratier poté, co v 28 letech opustil dráhu sólového kytaristy, vstoupil do produkční společnosti svého strýce Jacquese Perrina - Galatée Films. Na produkci Slavíků v kleci se podílela téměř celá Perrinova rodina: synovec Christophe je režíroval, manželka pracovala jako asistentka, syn Maxence si zahrál mladého Pepinota, sestra měla na starosti informace pro tisk a on sám ztvárnil dospělého Morhange._____ 3) Spoiler. Trochu nechápu, proč poté, co byl ředitel odvolán, nepovolali svého učitele hudby nazpátek, ale budiž. Nevstoupíš dvakrát do téže řeky a pro vyznění snímku je důstojný i když hořký odchod vhodnější než happyendový návrat._____ 4) 14letý zpěvák lyonského dětského sboru Les Petits Chanteurs de Saint-Marc Jean-Baptiste Manier (nadaný zpěvák Pierre Morhange), o jehož pěveckém umění před pubertou i po ní se lze snadno přesvědčit na Youtube, je nesporně hlavní hvězdou filmu. Sbor nazpíval pěvecké party pro snímek a díky úspěchu filmu se stal celosvětově známým a pořádal turné mj. po Španělsku, Kanadě i Asii. V únoru 2005 Jean-Bapt opustil soubor, aby mohl studovat ve Francii a později v USA. Své kariéře se věnuje i nadále jako herec, zpěvák a model._____ 5) 53letý herec a koproducent filmu, jinak také scénárista a režisér Gérard Jugnot (učitel hudby Clément Mathieu) získal v roce 2004 za film titul Rytíř řádu čestné legie - Chevalier de la Légion d´honneur.______ 6) Za zmínku stojí dále 16letý Grégory Gatignol (problémový student Mondain, kterého přijali na převýchovu) a 19letý (!) Thomas Blumenthal (Corbin, falešný zpěvák - držák na noty). Nesmíme zapomenout ani na autora hudby, 50letého Bruna Cloulaise._____ 7) Natáčelo se na zámku Ravel u Thiers (okres Puy-de-Dome), což mělo za následek ztrojnásobení ročního počtu návštěvníků zámku v následujících létech. Filmaři použili pěnu a sůl pro vytvoření umělého sněhu. Zelené listí bylo odklizeno, protože začátek filmu byl natáčen v létě, ale odehrával se v zimě. V okolí zámku byly použity stroje na mlhu a zámecké zdi byly úmyslně ožehnuty a zbaveny nátěru, aby získaly zchátralý vzhled. (29.05.2015)

Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. (14.04.2012)

(7,5/10). Vřelý a hřejivý snímek z francouzské internátní školy. Je to moc krásný film, který divákovi předkládá naprosto nádherné pěvecké výkony chlapeckého sboru. Tato věc dělá Slavíky v kleci výjimečným filmem. Ostatní okolo je takové bezstarostné a tak trochu na obláčku. Scénář občas předvádí zajímavé kličky, které mu však divák milerád odpustí. Věřím, že ke konci filmu oko nejednoho cynika nezůstalo suché. (27.02.2022)

I jednoho odpoledne, když venku lilo jsem si hrál na Fantozziho (400 přepnutí TV kanálu za minutu) jsem cbvakl na jeden TV kanál a hle... tento film... Neříkám, že se jedná o nějaké originální veledílo, ale poctivost herců mně učarovala... Klišé, neklišé, sentiment nesentiment... ale film je to poctivý a přesvědčivý... (16.09.2008)

Už v půlce projekce mi bylo jasné, že Velký sál v Thermalu čekají nadšené ovace ve stoje. Sám jsem se jich ale neúčastnil já totiž ty do detailu vypočítané dojáky, v nichž zručná ruka režiséra zakryje prázdný scénář a obalamutí většinu diváků srdceryvným, megaklišovitým příběhem, prostě a jednoduše nemusím. Aspoň jeden překvapivý moment a méně hloupých nesmyslů (ředitel je chvíli pohodář chvíli svině...). Co naplat, že je hudba fajnová, až mi z ní dvakrát přeběhl mráz po zádech, když zbytek nudí trapnou prvoplánovostí. (11.07.2004)