Vij

Jugoslávské zpracování Gogolovy povídky z počátku devadesátých let mi přišlo hororovější a děsivější, ale ani tahle stařičká sovětská verze není bez zajímavosti. Hlavně noční scény z kostela mají i dnes co nabídnout, zvlášť ta třetí, poslední. Krásná přehlídka bájných monster, upírů a vlkodlaků... Novou verzi chystanou na příští rok (2012) neodepisuju, leccos se v ní dá udělat atraktivněji. Každopádně diváci, kteří se zajímají o hororovou kinematografii, by si tento starý kousek neměli nechat ujít. Horror movie of the Year (29.08.2011)

Vij vznikl podle kvalitní hororové povídky z pera klasika ruské literatury N. V. Gogola, kde autor tradiční prvky gotického románu obohatil o východoslovanskou mytologii a ruské reálie 19. století. Navíc je okořenil o typickou gogolovsky jízlivou ironii. Film je obrazem své země a své doby a nemá smysl ho poměřovat řekněme angloamerickými vzory, které se mohly opřít o dlouhou žánrovou tradici a nepoměrně větší finanční zázemí. A už vůbec nemá smysl Vije poměřovat žánrovou tvorbou současnosti. Jde o první pokus o filmový horor na teritoriu SSSR, jejíž triková stránka dnes budí lehký úsměv, ale v žádném případě výsměch. Bohužel tam, kde má film gradovat, tj. při finálním střetnutí strážce hrobky s Vijem, je práce výtvarníka, který do té doby odvádí velmi slušnou práci, na konci s invencí a tím pádem je atmosféra ta tam. Vij dnes patří do kategorie filmů cenných z historického hlediska a zajímavých pro fanoušky žánru jakož i pro zanícené cinefily pro rozšíření svého obzoru. Celkový dojem: 60 %. Mimochodem, v současné době se chystá remake, jsem opravdu zvědavý, jestli nepůjde jen o napodobeninu amerických hororových béček. Jinak potenciál je velký a byl bych opravdu rád, kdyby konečně někdo využil rozsáhlou východoslovanskou mytologii k vytvoření originálního hororového filmu. Jak by asi vypadal film, který by použil motiv baby Jagy nebo Mokoše nebo Lešije, kolduna a jiných... (18.06.2013)

Ukrajinské pohádkové motivy (nahlížené okem romantické poloviny 19. století v poněkud filozofickém náhledu, viz i Erben, ale nemyslím si, že někdy úplně od věci - rozdíl sakrálního a světského prostoru je dobře postižen) naroubované na sociálně realistickou tematiku upadajícího pravoslavného kléru, který se rozhodně nemohl v intelektuální úrovni s českým katolickým, neřkuli evangelickým ani trochu srovnávat (třebaže si někdo myslí, že jde o antiklerikální propagandu) a mystické záchvaty Gogolovy. Adaptace je více v duchu sovětské pohádkařské školy (viz i loutkové partie Ptuškovy) než toho, jak Rusové tehdy točili třeba Dostojevského či Tolstého. (07.04.2011)

Když si vezmu, že o rok později vznikne v USA 2001: Vesmírná odysea, je tahle papundeklová balada ve stylu Erbenovy Svatební košile hodně slabým čajíčkem. Začátek je o ničem a studenty bohosloví bych hnal vrbovými pruty od bran jakéhokoliv kostela či kláštera, hlavní hrdina jinak celou dobu jen třeští oči a chová se jak pitomec. Nějak mu nevěřím, že se upřímně obrací k Bohu, aby ho zachránil. Nejlepšími jsou první dvě noci strávené v kostele - ty jsou skutečně ve svém minimalismu děsivé, to jsem se až lekal zavrzání podlahy v domě, když jsem film sledoval. Třetí noc je ale takovou přehlídkou potvor, až je to směšné. Vij mi připomínal nedomrlého golema. Jen ta mladá herečka má patřičně sugestivní a děsivý výraz - na ní to mohli celé postavit, protože by to dokázala odehrát a strašit sama. Mrzel mne tragický konec, přece jen člověk čeká, že ji vysvobodí. I když - co my víme, jak si řeknou v závěru ti dva malíři. Třeba žije a kdoví, jak to nakonec dopadlo. Jinak celkově mi přišlo, že té ironie a jistého cynismu bylo až moc, že to chtělo vyvážit, na druhou stranu mne potěšily lidové písně, které se umně filmem proplétají. ---- EDIT: Viděl jsem nakonec i srbskou verzi, a musím říct, že hororověji na mne působí tato verze, s létající rakví, mlčením a slepotou přes mluvení a aktivitu po sraz strašidel, takové postupné rozvíjení zla na nesvatém místě, (03.05.2016)

Nemám v lásce horory a pokud mě film nezajímá ve spojitosti s nějakým jménem nebo tvůrcem, ani je nevyhledávám, ale Vije znám, navíc ho považuji spíš za strašidelnou pohádku, což zde triky, kostýmy a herectví ještě umocňují. Za mnohem zajímavější adaptaci této Gogolovy povídky pak považuji velmi dobře obsazenou srbskou verzi "Sveto mesto" režiséra Džorže Kadijeviće. 70% (27.07.2008)