Saw 2

Perverzní sadistická hra pokračuje a nástup je opět velmi brutální. Stejná možnost výběru „Žij nebo zemři.“a běží ti čas. Další bizarní způsoby zabíjení (invence autorů je zřejmě nevyčerpatelná). Stejný postup, nejdřív zlikvidovat psychicky a potom to jenom dokončit. „musíme zkoušet lidskou rasu, její sílu a ochotu přežít.“ Logika drhne stejně jako v jedničce, jenže původní nápad už nepřekvapuje originalitou, takže zbývá jenom úchylná sebelikvidace pološílených osob se zmateným koncem. Zřejmě se můžeme těšit na Saw 3. (13.11.2005)

První díl je i přes skutečnost, že se nechává inspirovat jinde, zatraceně povedený žánrový přírůstek, jehož konec je v mém osobním top největších filmových překvapení. Dvojka navazuje schopně a některé pasti jsou opravdu úchvatné. Pokud se však první díl inspiroval Kostkou jemně, druhý už jí vykrádá až nezdravým způsobem. Máme tu mnoho postav, máme tu různě rozmístěné pasti a máme tu naprosto debilní postavu, která otravuje život všem ostatním (ten typ parchanta, kterého byl měl divák nenávidět, nefungoval už ani v druhé kostce). Konec je zajímavý, ale stále se jaksi nedokáži rozhodnout, zda mi připadá dobře nasazený na jedničku a nebo násilně našroubovaný... nejspíše od každého trochu, nicméně šokující překvapení to tentokrát není. Saw II není ani omylem tak dobrý, jako jeho předchůdce, ale jde o slušné pokračování, které má pozici ztíženou především tím, že první díl je "téměř" dokonalý... (28.11.2005)

Druhá pila je od své starší sestry odlišná. Pár minut po tom, co v coolózně sestříhané úvodní scéně sklapne maska smrti na Michaelově hlavě, totiž policie namíří své zbraně přímo do obličeje pana Skládačky. Tím je řečena nejdůležitější odlišnost od prvního dílu, protože zde máme smrtelně nemocného trýznitele téměř od začátku na očích a také jsou jasně vytyčeny dvě zásadní dějové linie. V jednom dějství sledujeme psychologickou hru, kterou rozehrává pokašlávající Jigsaw s detektivem Matthewsem, jenž bojuje o život svého nezbedného syna, a to druhé nás zavádí do důmyslnými léčkami napěchovaného domu, ze kterého se osm různých lidských trosek snaží dostat dřív, než jim nervový plyn rozežere vnitřní orgány...ale že se tedy podařilo sehnat inteligenty!...vůbec se jim nedaří zahrát pocit odsouzení a nemohoucnosti, nedodržují stanovená pravidla, lezou do pastí úplně bezmyšlenkovitě a pak se diví, že jim něco ustřelí hlavu nebo udělá z rukou krvavé pahýly...záliba scénáristů v mučení lidstva nezná mezí a chrlí jednu hroznou past za druhou(po jedné takové už možná nikdy nepůjdete na odběr krve)..zdá se, že pokud bude existence série Saw záviset na vymýšlení originálních a strastiplných cest vedoucích k přežití, dočkáme se po jedné odřízlé noze, dvou ulomených prstech a třech vytržených zubech také čtyř prasklých žeber, pěti stržených nehtů atd...to, co udělalo ze Saw úspěšný fenomén je ojedinělý vypravěčský styl, působivost lidského utrpení a bezmoci a bezpochyby diskutabilní pointa. Pakliže jste neskousnuli tu v jedničce, bude Vám tahle připadat jako nestravitelné sousto. Ona je totiž ještě umocněna na druhou. Jakoby nás chtěl Darren Lynn Bousman první pointou načít a druhou šokovat...navíc je tu příjemné propojení se Saw 1 a jistě postřehnete i Final Theme Charlieho Closera...v roli rakovinou stiženého Jigsawa alias Johna Kramera se podruhé objevil Tobin Bell a předvedl přesně to, co měl - zvráceného, brutálního, ale zároveň chladnokrevného a chytrého testovače a soudce lidského odhodlání, železné vůle a prahu bolesti. 4 milióny dolarů(rozpočet)/144 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (19.09.2006)

Víc herců, víc zmateného pobíhání a vřískání, více pastí, více krve a dalších tělních tekutin... ale více je někdy méně. Jak se mi jednička ve své komornosti a jednoduchosti líbila, tak dvojka představuje zklamání. Oběti mi byly volné, Jigsaw mi byl volný, D. Wahlberg mi byl volný, celé mě to tak nějak nezajímalo. Průměrný horror s jakou-takous atmosférou (určitě se s ní dalo udělat víc) i myšlenkou, ovšem založený na vyvolání hnusu, nikoliv strachu. Zase mám dilema, kolik puntíků prdnout... no, je pátek, dáme tři, v pondělí by byly jen dva:-). 50% (29.10.2008)

Už tomu citelně schází ten efekt překvapení, se kterým James Wan úspěšně vyrukoval v napínavé a psychicky našponované jedničce. Mnohem více se vše zaměřuje na samotné pasti, příběh je svižnější a odvážnější a daleko více sleduje i osudy lidí uvězněných v smrtícím labyryntu. Když se na to podíváme jako na samotný film, tak to není vůbec špatné, Bousman sice staví příběh trochu do ústraní a zaměřuje se hlavně na to, co chce hororový divák vidět nejvíce, ale přesto se mu podařilo natočit hodně slušné béčko, kterému to detailnější znázornění lidského utrpení vůbec neškodí. Pokud ale bereme v úvahu celou sérii, tak je jasné, že druhý díl byl stejně jako všechny následující natočen výhradně za účelem výdělku, že příběh skoro vůbec nerozvíjí a že s jedničkou má společnou pouze postavu vraha a její principy. Je docela škoda, že z celého fenoménu Saw se tímto dílem počínaje stala spíše brutální zábava pro dorůstající teenagery, a na skvělý příběh a atmosféru prvního dílu už můžeme jen smutně vzpomínat. Dvojka sice stále jde, stále má poměrně co nabídnout a pořád má tu výhodu, že navazuje na svého slavného předchůdce, ale dalším dílům se již preventivně raději vyhnu.. 65% (18.11.2012)