The Courageous Heart of Irena Sendler

Naprosto tuctové a nudné televizní drama s tak vytěženým tématem, až se divím, že to dneska chce ještě někdo točit. Hrdinství Ireny Sendlerové je samozřejmě nepopiratelné, ale je opravdu nutné na motivy každého takového činu dělat televizní estrádu? To, co zde předvedla Anna Paquin, je totiž čirá katastofa. Zásadní chyba v castingu poslala celý film ke dnu. Čekal jsem silné drama, viděl jsem jen rádoby srdceryvnou etudu z židovského gheta. Důvod vzniku tohoto snímku mi uniká. A ne, nejsem necita. (11.10.2010)

Formálně je na tom Courageous Heart stejně jako jiná díla na toto téma. Je chladný, ponurý a snaží se zachytit atmosféru holocaustu. Bohužel obsah už takovou sílu nemá. První minuty jsou jen nudným představením toho, co se děje ve varšavském ghettu. Poté následuje rádoby osudový příběh hlavní hrdinky, kterému však jednoznačně chybí emoce. Působení nacistů je v některých chvílích nepřesvědčivé a romantická linie vyzní do prázdna. Snímek je možná poctou Ireně Sandlerové, avšak z hlediska filmového je pouhým suchým béčkem, na němž je televizní produkce až moc znát. 65% (19.06.2015)

Teď možná hodně (resp. těch pár z vás, co si tento komentář vůbec přečtou) rozlítím a nadzvednu, ale tento komorní Tv snímek o jedné Polce jménem Irena Sendler, která se rozhodla zachraňovat židovské děti před jistou smrtí (aniž by z toho měla osobní profit) a která na dlouhá léta upadla v zapomnění, je mi samotným pojetím a i následným zpracováním v mnoha ohledech bližší než Spielbergův Schindlerův seznam. Začíná to už rozdílností motivů hlavních hrdinů a končí u samotného zpracování, kdy (narozdíl od tohoto snímku) se Spielberg rozhodl převzít dějiny (historii osoby O. Schindler) do svých rukou a pozměnit ji ku obrazu svému a „pánů akademiků“, kdy z tvrdého (neúspěšného) obchodníka „vykouzlil“ lidumila. Tenhle snímek bude především silná káva pro všechny ženy (matky), neboť pouze ty se dokážou vtělit do pocitů zdejších „hrdinek“. Co může být ostatně pro ženu (matku) těžšího, než se vzdát (opustit) své dítě?! Tady se nehraje na efekt, oscary, (to se ostatně od Tv filmu ani nedá očekávat) a pravdou zůstává, že snímek mohl být rozhodně SYROVĚJŠÍ (KRUTĚJŠÍ). Koneckonců i skutečná realita taková byla, nicméně je potřeba jedním dechem dodat, že nedojde ani na žádné podbízivé prvoplánové scény, což je příjemným zjištěním. The Courageous heart of Irena Sendler je „pouze“ komorní (volně plynoucí snímek) (pře)vyprávějící jeden „obyčejný“ příběh ženy jménem I. Sendler, která se rozhodla pro „takovou maličkost a samozřejmost“ a to sice riskovat svůj život pro záchranu „budoucí generace“ (dětí). Tento snímek, to je především civilní A. Paquin, volně plynoucí režie, nevtíravá kamera a citlivý hudební doprovod Jana A.P. Kaczmareka. Síla tohoto snímku nespočívá v konkrétních scénách (jednotlivostech), které by se vám vryly hluboko do paměti a které budou přepisovat filmové anály (popř. se promítat na studentských seminářích), ale CELKU jako takového. Pokud tedy nebudete očekávat megalomanskou podívanou s brutálními scénami masakrů příslušníky SS, (popř. prvoplánovými scénami útočící na divákovi city), ale „obyčejně“ (věcně) podaný (převyprávěný) příběh jedné smutné události, nebudete zklamáni. JÁ tedy nebyl. (12.10.2011)

Atraktivní příběh polské hrdinky - pro mě s pracovním názvem Sendlerův seznam - se nepodařilo přetavit ve film se silným emočním dopadem. Působí usedle, nevyspěle a chladně. Bez schopnosti vyvolat soucit s obětmi a strach z lesku gestapáckých plášťů zůstává za kvalitními tituly o holokaustu o krok pozadu. Hlavně díky zajímavému prostředí rozpadajícího se ghetta to není přímo špatný film, napětí objevující se jen v náznacích a nezáživné konverzace typické pro televizní filmy mu ale jen tak odpustit nelze. (17.09.2011)

Na televizní film slušná výprava, dobré rižské exteriéry, celkově kvalitní filmařina a určitě jeden z těch povedenějších filmů o šoa, i když působivosti třeba takového Pianisty nedosahuje. Může za to hlavně přemíra polopatismů a šablonovitých "dojemných" scén. Ty polopatismy bych ještě toleroval, jakožto užitečnou berlu pro diváka problematiky neznalého. Ale namísto srdceryvnosti a patosu bych uvítal víc faktografické konkrétnosti, která by děj učinila realističtějším, tedy i působivějším. Aspoň tedy já jsem bohužel zůstal jen na povrchu. No a když už byl děj situovaný do Varšavy, rád bych aspoň v ulicích viděl polské nápisy, a ne třeba zhůvěřilosti jako "BAKERY", což mě fakt znechutilo. (14.11.2021)