Dítě číslo 44

V RÁJI VRAŽDY NENÍ… /// Film o absolutní moci ve Stalinově ráji, kde hledání pravdy, znamená cestu do pekla. Pak taky trochu krimi a thriller. Dlouho mě to bavilo. Příběh člověka, kterýho zrodil hladomor, má výborný politický pasáže. Naomi by hravě splynula s davem matrjošek a Hardy je zase takovej uvěřitelnej. Kombinace komančský politiky s krimi (thrillerem) k sobě pasuje. Bohužel, tady ta nepolitická filmařina atraktivitu nezvyšuje. Nejvíc to vodnesl závěr, ve kterým zjišťuju, že nikdo (rejža, scénárista, střihač, kameraman…) pořádně neví, vo čem chtěli vyprávět. Jednou se bude vzpomínat maximálně na výraznou českou stopu a … to je asi tak všechno. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2008 napsal Tom Rob Smith, neznám. 2.) Zajímám se o Čikatila a spravedlivou politiku. 3.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (21.07.2015)

Film je to velmi příjemně mezinárodní, ale bohužel se trápí mezi tím, jestli to bude krimi, nebo temné dobové drama a možná to někde funguje, tady mi to ovšem moc nesedlo. Herecké výkony nebyly nijak na pěst, co ale bylo, byla ta tmavá roztřesená kamera, kdy člověk při akčnější scénách ani pořádně neviděl, co se děje. Moc dlouhé, nerozhodné, s dobrý i špatnými scénami. Průměr 55 %. (02.10.2017)

Tak předně - knížku neznám a po tom, co jsem teď viděl, ani nechci. Skutečný příběh Čikatila znám odjinud, ve zfilmovaně formě především tady, takže mně ve vztahu k této tématice vůbec nevadí Smithův fantasmagor. Tímto vyjádřuji pochopení těch, jež se nasrali, protože se o Čikatilovi dozvěděli strasně málo, a to málo ještě byla fikce. No, proč teda dávám čtyřku, slysím jak se ptáte? Protože se Espinosovi podařil natočit snímek, který by mohl být reklamou na svinstva stalinismu. Já se tady nebudu zamýšlet a dohadovat s pseudokomoušema, jestli to tak bylo, nebo nebylo, některé sekvence filmu mně samotnému přišly účelové a předimenozované, ale podstatné je to, že se mně nejednou škaredě sevřel žaludek ze svinstev a pocitu bezmoci, přičemž to rozhodně nebylo z ubezdušených hošanů. Nedivím se, že to v Rusku zakázali, ono to asi jen podtrhuje moje předchozí věty. Hodnotím kladně za Hardyho, vykreslení doby, a pár syrových scén. Příběh se nedá brát vážně, ale tady mně to bylo jedno. 75% (26.07.2015)

Podle tak pitomé knihy, jakou dítě č. 44 je, se dobrý film ani udělat nedal. Co ještě v knize u motivace postav dává smysl, tedy, je to za vlasy přitažené a peklo na zemi, ale řekněme, že tomu může vstřícně naladěný čtenář, kterým jsem nebyla, s trochou alkoholu v krvi věřit, se změnami ve scénáři stalo už totálně na hlavu postaveným. Sice to tak víc jde k tomu zbytku, už to je vzhůru nohama komplet, ale tím se z toho, navzdory logice, kompaktní celek nestane. Relativně vysoko hodnotím kvůli Garymu Oldmanovi, krásným záběrům na projíždějící vlak a škodolibému potěšení, které mi působil pohled na Toma Hardyho válejícího se v blátě. Mám obavu, že se zas zvedl a potácel se směrem k dalšímu filmu. Pro ty, jimž konec připadal přeslazený. Tohle si kupodivu scenárista nevymyslel. Je to začátek navazujícího románu stejného autora. Kam se děj odebíral dál netuším, do druhého dílu jsem odvahu neměla. (25.07.2015)

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)