Americký sniper

"Tak nám nepřítel zase zaklekl před branami," řekla posluhovačka panu Cooperovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny. "Před kerými, paní Millerová?" otázal se Cooper, nepřestávaje si masírovat kolena. "Prásklo to ve Fallúdže, milostpane, z odstřelovačky, vědí." Cooper znovu rychle prolistoval scénářem. "To vědí, že s odtřelovačkou nejsou žádný hračky. A ve Fallúdže, to je v Iráku, paní Millerová. To udělali asi Talibánci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát." - - - Nakonec byl z toho pěkný film, kde úplně na závěr zaznělo: "Ježišmarjá, co blázníte, vždyť jsou tady lidi." Ovšem jen mezi řádky. A tím nemyslím řádky ředkviček. PS: Ta pointa, kterou nechci spoilovat, ta se vážně povedla. Dobrý nápad. ;-) Líbilo, ale pade na pade. Něco ano, něco ne. Tři hvězdy a pruhy a malé bezvýznamné plus za výron pana Coopera do paní Millerové. (24.01.2015)

Eastwoodův přesný zásah, u kterého se asi bude obhajoba amerického způsobu uvažování zaměňovat za patos, vyniká především v tom, že i přes podstatnou část stopáže strávenou na bojišti, si dovede uchovat civilní atmosféru a Kyleův neobyčejný „skill“ dává k dobru spíše jen tak naokraj, protože v jádru hlavní hrdina zůstává tím ryzím americkým rednekem, který ve výtečném Cooperově obtloustlém podání texasky žvatlá o obraně vlasti, a přitom víte, že to myslí s bezelstnou upřímností; délka a hluchá bratrská linka je to jediné, co tomu lze vytknout, protože takhle chtěl vypadat i J. Edgar. (18.01.2015)

„CHCI, ABYSTE V TĚCH BARBARECH VZBUDIL STRACH Z BOHA A NAŠEL HO…“ /// Chris Kyle, chlápek s talentem pro lov, byl ke svýmu údělu vychováván od mala… Životopis, kterej pacifisti nikdy nepochopěj. To, že mě baví sledovat úvodní dril a pak stříkání různejch tělních tekutin po okolí se dá pochopit. Ale že zůstanu v pohodě i při rodinnejch radovánkách… Clint je frajer. Chápu tu Chrisovu bezmoc, že nemůže trefit to, co nevidí. Ze syrskýho řezníka, nebo ze situací, kdy to koupěj „naši“, by emoční prožitky dokázal vydolovat i Troška (jo, ten. Že je z tebe dostal i v Babovřeskách? To mě nepřekvapuje…), ale citlivě ukázat, jakej že ta válka dokáže vyčarovat syndrom - a navíc bez zbytečnýho patosu a vlasteneckýho onanování, to už jsem dlouho neviděl! Eastwood vyždímal scénář do mrtě. Nezbejvá mi než uznat, že frajer, co trefil cca 160krát to co chtěl, může bejt taky jenom člověk. A lepšího rejžu si ke svý poctě přát nemohl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Americký sniper“ kterou v roce 2012 napsali Chris Kyle a Scott McEwen, neznám. 2.) Mám tlak 170/10 (ale jen když su doma). 3.) Thx za titule ,,fceli medvidek“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (23.01.2015)

No, tedy. To jsem opravdu nečekal. Vše co má v názvu hrdé American mně trochu děsí a odpuzuje. Ne že by mi Amíci nějak výrazně vadili, ale ten jejich patriotismus je někdy na mně prostě moc. Zároveň si ale uvědomuji jak moc tu chybí ten náš. Takže na Snipera jsem se ne že netěšil, ale ani toužebně nečekal jako třeba na Unbroken. Jenže jsem zapomněl, že Clint to umí nejenom před kamerou, ale i z křesílka s nápisem rejža. A umí to sakra dobře. Už jsem si zvykl, že jeho filmy jsou o Americe a Američanech. Sniper mně dostal jednou ranou a vyjímečně se neshoduji s Malarkeyem, protože dle mého byl film emocí plný. Jelikož Eastwood točil životopis někoho, není tam jen ten Irák jak se tu leckdo rozčiluje, ale i život mezi turnusama a hlavně nesnadné zečlenění zpět do normálního života, kdy je těžké si uvědomit, že auto před váma je skutečně pekař a ten chlapík na střeše sousedního baráku skutečně opravuje hromosvod... S překvapením jsem zjistil, že ten chlápek z Pařby ve Vegas, tu hraje Chrise Kyle. Cooper tu vypadá úplně jinak a roli člena SEALS jsem mu věřil. Za mně je to za 5 nábojů do sniperky. * * * * * (11.03.2015)

Vážení, vytýkat válečnému filmu, že obsahuje komplexní rodinnou zápletku hlavního hrdiny, je teda pěkná píčovina. Nebýt tam ty trampoty depresivní hospodyňky v krizi středně intenzivní menstruace, tak by se z filmu stal suchopárný videomanuál na to, jak lze dvaatřiceti způsoby správně nahodit fasádu šedou kůrou mozkovou. A vůbec, Clint je starý kýčař, ten by tu špetku dojemného dramatu naprcal naprosto kamkoliv. I do receptu na gulášovou bábovku podle Ládi Hrušky by zvládl napasovat tragický osud piškotu, který ve Vršovické pekárně sjel omylem z výrobního pásu a byl tak po dobu tří nekonečných týdnů odtržen od své rodiny, až jej nakonec našel místní bezdomovec a s láskou ho jako vlastního namočil do vaječného likéru. A už vidím tu Kauflanďáckou reklamu: "Každý chleba je tragickým příběhem obilí, které se mohlo stát pivem, ale nevyšlo to. Happy endy prodáváme u nás za dvacet čtyři devadesát včetně zálohy. I Clintovi chutnalo!". A ač mi hezky sedl i Bradley, protože je to zkrátka chlap jak mešita, a Allah mi buď svědkem, že kdybych měl v oblibě zvedání stožárů v tunelech, tak bych se mu nezdráhal přeleštit kvér, ale jinak to byl film průměrný a táhnoucí se jak nazelenalý vaginální výtok od koulí až ke kundě. A závěr mě potěšil. Vytrvale odolávat syfilisu, aby vás nakonec zabily zkažený lasagně, to dokáže pokurvit reputaci. (21.01.2015)